Divoká 90. léta: Nakrm mě! Přebal mě! Tamagoči se prodávalo po milionech, pomáhalo i drogově závislým

Ve druhé polovině 90. let ovládla svět i Českou republiku japonská hra pro děti – digitální tamagoči. Hračku začali Japonci vyrábět v roce 1996 a během dvou let si získala doslova celý svět.

Seriál Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tamagoči

Tamagoči | Foto: Tomas Szienicki | Zdroj: Wikimedia Commons

Malé vajíčko se třemi tlačítky simulovalo zvířátko – například kuře nebo dinosaura. Tento „živý tvor“ vyžadoval neustálou péči, museli jste ho krmit, přebalovat i utěšovat, jestliže plakal.

Divoká 90. léta: Didaktik, strohý stroj ze Skalice, který rozpoutal počítačový boom

Číst článek

Jeden den reálného času byl jedním rokem pro digitální zvířátko. Pokud jste svou starost o něj zanedbali, tamagoči mohlo umřít. Rychle jste si ale mohli vychovat zvířátko jiné.

Na český trh hračka vstoupila začátkem července roku 1997 a během jednoho měsíce se prodalo téměř 10 000 kusů.

Svobodná a divoká 90. léta

Ukázka je z knihy Svobodná a divoká 90. léta, která se věnuje nejrůznějším aspektům 90. let od politiky přes popkulturu a každodennost až po sport. Knihu si můžete objednat v Radiotéce Českého rozhlasu.

Tamagoči ale vzbudilo rozporuplné reakce u části psychologů. Ti se obávali, že může v některých dětech vyvolávat psychický stres, v jiných naopak pouze „egoistické sebeuspokojení“ a ztrátu respektu k přirozené smrti.

Hračka se přestala vyrábět v roce 1998, do té doby se jí prodalo přes 40 milionů kusů. Její velký comeback naposledy přišel před Vánoci v roce 2013. Tamagoči zaznamenalo od dob svého vzniku několik vylepšení. Kromě klasických funkcí se nově hračka může i zamilovat, spojit s jiným tamagoči, a dokonce mít i potomka.

Tamagoči nebylo fenoménem jen v České republice. V Japonsku a Americe se hračka stala údajně oblíbenou zábavou manažerů.

Divoká 90. léta: Tančící dům zabodoval až v Americe, i když v Praze vadil

Číst článek

Ti jí podřizovali svůj denní program, s kolegy soupeřili, komu vydrží déle, a dokonce si na péči o ně najímali chůvy. V jihomaďarském městečku pro ně dokonce založili hřbitov a budapešťský veterinář János Kerekes inzeroval své služby jako lékař virtuálních mazlíčků s celodenní pohotovostí.

V Bratislavě jej naopak chtěli využít při léčbě drogově závislých. Hračka měla odvést pozornost od drogy a zároveň obnovit pocit zodpovědnosti.

Fenomén si ale samozřejmě našel i své odpůrce. Třeba ve Vietnamu ho ministerstvo kultury pro jeho „škodlivý vliv“ na mládež chtělo zakázat.

Tereza Liepoldová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme