Knížky čteme celým tělem. Když dětem radíte, co číst, jako byste jim doporučovali kamarády, tvrdí vědkyně

„Málokdo myslí na to, že čtení je tak strašně osobní,“ říká oceněná vědkyně Anežka Kuzmičová. Zkoumá to, jak dospělí i děti čtení prožívají, jak o něm přemýšlejí i to, jak cítí emoce vyvolané knihou ve svém těle. „Když řeknete osmiletému dítěti, co má číst a co se mu má líbit, je to skoro stejné, jako byste mu říkali, s kým se má kamarádit,“ upozorňuje na intenzivní a osobní prožívání četby.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Anežka Kuzmičová, držitelka ceny Neuron

Anežka Kuzmičová, držitelka ceny Neuron | Foto: Elena Horálková | Zdroj: Český rozhlas

„Čtení vnímám jako tělesnou aktivitu,“ říká Kuzmičová, která za svůj výzkum získala prestižní Cenu Neuron a dnes pracuje v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Univerzitě Karlově.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host: vědkyně Anežka Kuzmičová. Moderuje Tereza Kostková

„Děti čtou celým tělem. V našem výzkumu téměř všechny děti jednoznačně odsoudily čtení ve vzpřímené sedící pozici. Jenomže takhle sedí ve škole většinu času.“

Čtoucí děti se podle ní potřebují vrtět a dokonce prožitek z knihy nechat doznít, když dělají bezmyšlenkovitě jinou fyzickou aktivitu, třeba když bouchají míčem o zeď a vypadají, že nedělají – očima dospělého – nic produktivního.

„Jeden z nejintenzivnějších způsobů, jak si děti užívají to, co přečetly nebo viděly ve filmu, je rutinní fyzická aktivita.“

„Jeden z nejintenzivnějších způsobů, jak si děti užívají to, co přečetly nebo viděly ve filmu, je rutinní fyzická aktivita. Při té se v nich ale odehrává spousta věcí. Třeba promýšlejí, jak by se příběh mohl vyvinout. Je to třeba i intenzivnější, co prožívají, než kdyby děti přímo seděly nad knížkou.“

Někteří čtenáři a děti se k těmto pocitům vrací třeba ještě několik týdnů a měsíců. Popsat, co se v nich odehrává a jak se ke knize vrací, je ale pro děti těžké.

„Přitom dnes víme, že jednou z cest, jak se vyhnout přehlcení mozku, je schopnost ponořit se. Jsou různé meditační techniky, které stojí na tom, že vnímáme své tělo zevnitř,“ říká Kuzmičová a srovnává to právě se čtením, zejména s dětským prožitkem z knih.

Proč existují sprostá slova, když se nesmějí používat? Nebojme se dětem říkat pravdu, říká politoložka

Číst článek

„Čtení je mnohem víc než literatura nebo technický výkon, nakolik děti rozumí textu a kolik otázek na porozumění dokážou správně zodpovědět. Je to také způsob, jak kočírovat svoje vnitřní světy, jak se zklidňovat i stimulovat.“

Jak naučit děti číst?

Číst a prožívat knihy se dá podle Kuzmičové naučit, a pokud je člověk v presu a na soustředění u knih nemá prostor, může v sobě tuto schopnost i obnovit. Je to ale návyk a děti s ním zpočátku potřebují pomoct.

„Mám pocit, že spousta rodičů nebo dospělých si myslí, že dětem pomáhají tu cestu prošlapat, ale nedělají to optimálně. Třeba přenášejí na děti tlak, aby četly pokud možno to nejlepší z literatury a že mají číst buďto klasiku, anebo tu nejlepší současnou literaturu ověnčenou cenami,“ upozorňuje Kuzmičová.

„Jeden ze způsobů, jak může dítě na knihu naskočit, je, že mu ji sami čtete nahlas.“

„Přitom jeden ze způsobů, jak může dítě na knihu naskočit, je, že mu ji sami čtete nahlas,“ doporučuje vědkyně. Ve Velké Británii to tak podle ní dělají učitelé – nahlas čtou žákům a ti mohou děj prožívat třeba při koukání z okna.

„A za druhé je dobré obklopovat děti čtením ve všech podobách, ne jen oceněnou literaturou. Ale třeba vzít encyklopedii a číst ji s dětmi. Nevěřili byste, jak strašně je literatura faktu podceňována z hlediska toho, co může v dětech nastartovat a jak je může motivovat ke čtení a k zájmu o svět,“ dodává Anežka Kuzmičová.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.

Tereza Kostková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme