Lidi raději bonzují, než aby přihlásili svůj zlozvyk, popisuje autorka Národní sbírky zlozvyků
Kateřina Šedá je oceňovaná umělkyně, sociální architektka, projekty realizuje po celém světě, vystudovala grafiku na AVU v Praze. Zabývá se spojováním lidí. „Snažila jsem se o to už jako dítě. Razím teorii, že když si koupíte obraz nebo sochu, máte hezčí byt. Ale když potkáte správného člověka, máte hezký celý svět. To si myslím, že je pořád výtvarné umění,“ popisuje Kateřina Šedá, mimo jiné i autorka Národní sbírky zlozvyků.
Na začátku Národní sbírky zlozvyků stojí Gregor Johann Mendel, vášnivý kuřák, což má mnoho lidí za zlozvyk. Když jste chtěla spojit lidi na základě zlozvyků a vytvořit rodokmeny, jaký z nich je největší? Kuřáků nebo těch, co si koušou nehty?
Nedělám statistiku, nedokážu odpovědět, jaké jsou například nejčastější pracovní zlozvyky, kolik lidí si kouše nehty... Naopak lidi při sběrech motivuju, aby ty nejznámější zlozvyky vůbec nehlásili. Snažím se vytvořit Mendelovu tabulku zlozvyků a potřebuju co největší spektrum, abych teprve potom případně tu statistiku dělala.
Nechci od lidí slyšet běžné zlozvyky, vozit se po klišé. Kousání nehtů jsem povolila jen chlapci, který si je kouše na obou nohou do různých tvarů, popisuje Kateřina Šedá
Takže to teď není to, čím se zabývám. Na základkách to dokonce zakazuju. Říkám: nepište prosím kousání nehtů, a pokud to chcete napsat, musíte mít speciální odrůdu. Takže tam byl třeba chlapec, který si dokáže kousat nehty na obou nohách do různých tvarů. To jsem povolila. Ale jinak to nechci. Lidi mají tendenci psát to, co je nejdřív napadne, a ne to, co za skutečný zlozvyk považují. Mým úkolem je přivést je k zamyšlení a nevozit se po klišé.
Jak dlouho trvalo, než jste si vymyslela, jak to budete dělit? Zlozvyků máte mnoho různých kategorií. Jak jste si to v hlavě uspořádala?
Dlouho, asi tři, čtyři měsíce. Nejprve abych vůbec přišla na to, jestli to má potenciál v rámci sběru. Řada lidí mě odrazovala, že lidi si pod slovem zlozvyk představí tak maximálně deset věcí. Potom se ukazovalo, že to není věc, kterou chtějí lidi sdílet.
Takže jsem na to musela jít tím, že jsem se nejdřív ptala: „Na jaký zlozvyk jste nejvíce pyšní?“ Dospělí byli při té otázce úplně paralyzovaní, ale děti byly schopné mi napsat květnatý, psychologický rozbor rodiny. A já jsem si uvědomila, že to má potenciál. Takže nejdřív byl můj zlozvyk. Pak se ukázalo, že lidi mají potřebu hlásit zlozvyk někoho jiného, takže radši bonzují.
Můžete mi dát pár příkladů zlozvyků někoho jiného?
Například: „Moje babička používá tak často slovíčko ‚jako‘, že nikdo neví, jestli vůbec něco udělala doopravdy.“ Nebo: „Kámoška má na svém zvonku jméno chlapa, se kterým chce už rok chodit.“ Nebo: „Prsa v jídle – kuchařka v naší škole nám strká prsa do jídla.“
Samozřejmě je to vždycky závislé na tom, kdo zlozvyk přihlásí. Děláme to od dětí ve školce, které ještě neumí psát, takže to zapisuju, až po pacienty na LDN. Spektrum je hrozně široké. Hledala jsem nějaký motiv v rámci genetiky, se kterým se setkáme každý den a zasáhl by celou společnost, a ten jsem našla právě ve zlozvycích.
K čemu to bude dobré? Kromě toho, že se ukrutně bavíme na úkor jiných, někteří se baví na úkor nás, a že nás to nějakým způsobem sbližuje, o tom nepochybuju...
Mým záměrem nebylo pobavit. Nečekala jsem, že by se to mohlo takhle rozjet. Myslela jsem si, že to bude vážné, to samozřejmě taky je, spektrum je dost široké. Ale určitě záměrem bylo skrze to lidi spojovat. O to se snažím ve všech projektech.
Co jsem neměla v plánu vůbec, byla encyklopedie, ta vznikne jako první. Potom vznikne největší online databáze na světě a teprve potom na základě toho plánuju dělat živé akce. Budu skrz to dělat seznamku.
„Zlozvyky lidi spojují víc než to, čím se chlubí na seznamkách“
Chtěla bych pozvat lidi do Mladé Boleslavi na první mezník Sbírky zlozvyků, což je seznamka, kterou pořádáme 17. června, může se do ní přihlásit kdokoli na našem webu www.sbirkazlozvyku.cz nebo na www.boleslove.org.
To znamená, že seznámíte lidi na základě zlozvyků?
Určitě, ale ne jenom jejich. Třeba těch, kterými se shodují v rámci národa a podobně... Jsem přesvědčena, že tohle lidi spojuje daleko víc než věci, kterými se chlubí na seznamkách nebo přátelům...
Profil samozřejmě potřebuje více zlozvyků. Když lidi říkali, že nemají žádné zlozvyky, napsala jsem svých šedesát nebo sedmdesát na web a lidem se ulevilo. Řekli si: aha, to mě nenapadlo, že tohle by mohl být problém a někomu vadit. Vlastní příklad pomáhá otevřít to myšlení o projektu.
Musíte mít lidi hrozně ráda...
Mám. Čím jsem starší, je to horší, ale snažím se si tu radost neukrást.
Naše nabubřelé ego je jen iluze. Až pochopíme, že nejsme extra výjimeční, přijde pohoda, říká psycholog
Číst článek
Říkala jsem si, když má člověk špatné zkušenosti a vidí i špatné zlozvyky, špatné charaktery nebo něco, s čím úplně nesouzní, jak lidi nepřestat mít rád v takovou chvíli?
Strašně se mi líbí, že je každý jiný, od dětství s tím pracuju, že jsou tady i ty svině. Musíme se s tím naučit nějak pracovat. Ale mám pocit, že to je to nejdůležitější, co si musíme pěstovat. Proto mi vadí, že se to ve školách dělá na jedno brdo a přijde mi, že nás to formuje dost negativně. Učení by mělo probíhat podobně jako na AVU – učitel vypozoruje talent a pěstuje ho a pomáhá mu, aby vyrostl. A to se moc neděje. To je to, co mám nejradši na lidech.
Jaká je definice zlozvyků? Jak těžké bylo přimět k odpovědím advokáty či hokejisty? Jak vypadal projekt Kateřiny Šedé v Silicon Valley, v čem byl nejnáročnější? Poslechněte si celý rozhovor.
