‚Spousta lidí gratuluje, jiní závidí a někteří škemrají.‘ Sběratel získal hodiny z bývalé brněnské pošty
Když se na jaře odstěhovala Česká pošta z budovy u hlavního nádraží v Brně, zmizely i obrovské hodiny, které desítky let visely nad jejím vchodem. Modro-žlutý ciferník neskončil někde na brněnské skládce, ale v bytě v pražských Stodůlkách. Zachránil ho sběratel hodin Michal Surmaj.
Žlutý obrovský ciferník s nápisem Česká pošta má čtvercový tvar o velikosti 140 na 140 centimetrů. „Spousta lidí mi pogratulovala, další závidí, někteří už i škemrají,“ komentuje svůj úlovek sběratel Michal.
Cesta hodin z hlavní pošty v Brně do pražských Stodůlek nebyla příliš náročná. „Napadlo mě jim napsat, co s těmi hodinami hodlají dělat, protože se jejich pobočka zavírá. Odepsali mi, že mají jen za úkol sundat logo. Mám se prý domluvit s nynějším majitelem. Napsal jsem mu a odpověděl, že si mám odvézt všechno,“ vypráví Michal.
Sběratel tak má i celé vybavení a stroj může dále fungovat. Ukazuje čas zcela přesně i díky malé krabičce, která je k němu napojena. „Jsou řízené elektrickými hodinami napojenými na signál DCF77, který se posílá z německého Frankfurtu nad Mohanem,“ vysvětluje.
Kuriózní úlovek přitom Michal získal zadarmo. Kdyby si o něj neřekl, pravděpodobně by skončil na smetišti.
Třicet ciferníků
Obří poštovní hodiny nejsou zdaleka v Michalově bytě to jediné. Má jich asi třicet dalších a většina ciferníků ukazuje přesný čas. Když všechny ručičky přeskočí na další minutu, je to pořádně slyšet. „Jediné, co jsem musel vypnout, byly kukačky. Protože z toho by se člověk už zbláznil,“ směje se.
Než vznikly karty, hrálo se s bankovkami. Hned se také objevily zákazy, vypráví sběratelé
Číst článek
Michal Surmaj začal sbírat hodiny už v roce 2014. První z nich byly taktéž z Brna. „Tenkrát se rekonstruovalo brněnské hlavní nádraží. Podařilo se mi získat pár kousků informačních tabulí a několik hodin. Tím to celé začalo,“ vzpomíná sběratel.
Kromě desítek hodin bydlí v bytě také Michalova partnerka Alena. „Když jsme spolu začali chodit a já jsem sem poprvé přišla, tak jsem si říkala: ‚Ježíši Kriste! Co to je?‘ Ale teď už to člověk ani nevnímá,“ přiznává Alena.
Pochybnosti ale měla i o novém přírůstku, hodinách z České pošty v Brně. „Partner furt tvrdil, že nebudou tak veliké. Říkala jsem mu, že visely vysoko, lidi na ně museli vidět, takže budou mít minimálně metr a půl. Měla jsem samozřejmě pravdu,“ dodává lakonicky Michalova partnerka.
Poštovní hodiny nejspíš v pražském bytě dlouho nezůstanou. Michal Surmaj přemýšlí, že je půjčí brněnské restauraci, která o ně projevila zájem.
