Inspirují nás českoslovenští legionáři, říká Jakimovič, který shání vybavení pro Bělorusy bojující na Ukrajině
„Československé legie jsou naší inspirací: bojovaly za stát, který ještě neexistoval,“ popisuje Kirill Jakimovič, který před patnácti lety přesídlil z Běloruska do Česka. Horský průvodce z povolání má od konce února napilno. Shání vybavení pro běloruské dobrovolníky: nakupuje ocel, testuje pláty do balistických vest a založil logistické centrum v polském Řešově. „Pomáhá nám to necítit vinu před Ukrajinci,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Běloruští dobrovolníci pomáhají Ukrajincům od prvního dne války. Ať už shání finance, vybavení, dělají osvětu nebo se přímo zapojují do obrany ukrajinských měst a do bojů s ruskou armádou. Co vás pohání, jakou máte motivaci?
Bělorusové se hrozně báli, že přátelství mezi Bělorusy a Ukrajinci tímhle skončí.
‚Problém není Lukašenko, ale ruský svět.‘ Bělorusové bojují po boku Ukrajinců proti společnému nepříteli
Číst článek
Na Ukrajině máme kamarády a příbuzné, ale z našeho území teď létají rakety na Ukrajinu. Proto je pro Bělorusy důležité zapojit se do obrany Ukrajiny, abychom jim ukázali, že jsme na jejich straně. Pomáhá nám to necítit vinu před Ukrajinci. Je to pro nás jako terapie.
Na Ukrajině jsou už stovky běloruských dobrovolníků. Jak jsou organizovaní a kde všude působí?
Někteří Bělorusové bojují v řadách ukrajinské armády na Donbase už osm let. Bělorusové jsou zapojení do Teritoriální obrany po celé Ukrajině. Nejvíce je vidět „Bation Kastuse Kalinovského“, to byla dobrovolnická jednotka, která je teď ale nově součástí ozbrojených sil Ukrajiny.
V rámci cizinecké legie vyhlášené prezidentem Zelenským se formuje běloruský pluk Pahoňa (Pahoňa je běloruský národní symbol, jde o vyobrazení rytíře s taseným mečem na bílém koni. V letech 1918 a 1991–1995 byl oficiálním státním symbolem, v současnosti je užíván protilukašenkovskou opozicí – pozn. red.) Dále existuje třeba policejní oddíl v Oděse, další Bělorusové jsou součástí obrany Mariupolu v pluku Azov.
Takže v cizinecké legii budou mít Bělorusové přímo svůj národní oddíl?
Je to tak. Na Ukrajině bojují lidé z mnoha zemí, ale nemají potřebu založit národní uskupení, myslím tím třeba lidi z Ameriky nebo Jižní Koreje. My Bělorusové to naopak potřebujeme. Naše země je okupovaná, vládne diktátor, kterého jsme ve volbách odmítli, a navíc je u nás ruská armáda.
Kirill Jakimovič (41)
Před patnácti lety odešel i s rodinou z politických důvodů z Běloruska. V Česku vedl army shop, v současnosti se živí jako horský průvodce. Spolu s přáteli založil Prague Support Team, který se snaží dostat kvalitní vybavení k běloruským dobrovolníkům, již bojují po boku Ukrajinců proti ruským okupačním vojskům.
Pluk Pahoňa může být jádrem armády nového Běloruska. Jsme jako českoslovenští legionáři, celkově jsou československé legie naší inspirací: bojovaly za stát, který ještě neexistoval, ale věřily, že vznikne.
Na Facebooku vystupujete jako „Prague Support Team“, tedy Pražský podpůrný tým. Kdo za ním stojí a v čem přesně spočívá vaše podpora běloruských dobrovolníků?
Jádro tvoří pět lidí, já jsem mluvčí. Teď řešíme vojenské vybavení a musíme se smát, když si vzpomeneme, že první naše „vystoupení“ bylo, když jsme během voleb v srpnu 2020 objednali před běloruské velvyslanectví v Praze mobilní toalety. Byla tam fronta asi čtyř set lidí, kteří přišli hlasovat, a oni je pouštěli schválně po jednom.
Pomáháme od prvního dne války. Tehdy se na nás obrátili známí z Ukrajiny, kteří věděli, že mám nějakou zkušenost s armádním zbožím. Vedl jsem před deseti lety army shop, mám z té doby kontakty. Úplně na začátku jsme nakupovali pláty do balistických vest. Testovali jsme je – armádními náboji, ne mysliveckými nebo policejními, jako to někteří dělají – a posílali na Ukrajinu.
Pomáhá nám s tím jedna česká firma, která nám zdarma poskytuje zázemí a instruktory. Teď si pláty vyrábíme sami. Nakoupíme švédskou ocel za velkoobchodní ceny, necháme si ji nařezat na pláty a přidáváme protistřepinovou úpravu.
Protistřepinovou úpravu?
Ano, ta je hrozně důležitá. Když se trefíte do vesty bez protistřepinové úpravy, střepy vám podřežou krk. Bohužel se ukázalo, že v Čechách je spousta lidí, kteří chtějí vydělat na válce. Když sem přijede Ukrajinec, aby pláty nakoupil, tak jsou tu české firmy, které mu to prodají dvakrát dráž než Čechovi.
Narazili jsme také na pláty, které nemají protistřepinovou úpravu nebo je nefunkční. To je problém, protože teď někde na Ukrajině běhají kluci, kteří to na sobě mají a nevědí o tom.
Vaše balistické vesty jsou součástí něčeho, čemu říkáte „pražský set“. Můžete přiblížit, o co jde?
Je to sada, kde je asi šedesát věcí od balistické ochrany až po náhradní ponožky. Dobrovolník to dostane ještě před hranicemi v Polsku a už se o něj dál nemusíme starat. Jeden set dáme dohromady za tisíc eur. Udělali jsme jich dvacet a teď máme cíl zkompletovat dalších sto.
Spousta lidí se snaží Ukrajincům pomáhat, nakupují na vlastní pěst, právě třeba v army shopech, a posílají to na Ukrajinu. Je to dobrý nápad, když nakoupím něco, o čem si myslím, že se to bude hodit?
Lepší je posílat finance. Většina lidí se v tomto druhu zboží neorientuje. Nakoupí pak třeba policejní vesty, které ale neochrání proti armádním nábojům, nebo alpinistické helmy, které jsou sice drahé, ale je to něco jiného než balistická helma.
Už jste zmínil spolupráci s českými firmami. Jak probíhá?
Teď jsme do našeho setu přidali karimatky a spacáky, za které jsme neplatili, protože to byly dary od českých outdoorových firem. Pak je tu další česká firma, která nám zadarmo dělá celodenní zdravotnické kurzy. To je hrozně cenné. Je poptávka po speciálních vojenských lékárničkách. V těch jsou jiné věci než v těch „civilních“ a ten, kdo je dostane, musí vědět, jak všechny ty věci používat.
Je tam třeba dekompresní jehla na pneumotorax (vniknutí vzduchu do hrudníku, například při střelném poranění - pozn. red.). Když mi někdo tvrdí, že tuhle lékárničku potřebuje, a já mu tu jehlu ukážu a zeptám se ho, jestli ví, co to je. Když mi řekne, že neví, tak ji nepotřebuje.
Pojďme k logistice. Jak složité je zkoordinovat všechny požadavky a doručit na správné místo, co je potřeba?
Náš úkol je neustále zjišťovat, kdo co má nebo nemá. Byl to velký chaos, ale už se to zlepšuje. Zásadní je pro nás, abychom k našim dostali to, co opravdu potřebují, ve správném množství, na správné místo. Nechceme to dělat tak, jak to někteří dělají, že nakoupí nějaké věci a jen je „hodí“ přes hranici a hotovo.
Sbíráme požadavky a pak se musíme rozhodnout, co kam pošleme, protože se nám sejde poptávka po deseti termovizích, jenže my máme třeba jen dvě. S někým se komunikuje lépe, s někým hůře. Pak nám někdo zavolá a řekne: pošli nám všechno, co máš. Ale takhle to nefunguje. Je to i tím, že je tam spousta lidí bez zkušeností.
Takže největší překážkou je to všechno nějak domluvit? Někdo bez jakékoliv předchozí bojové zkušenosti si ani neumí představit, co všechno může potřebovat.
Musíme rozdělovat spravedlivě a efektivně. Někdo například chce termovizi, ale nemá ani pořádné boty. Na začátku války tam chodili lidé nevybavení, nepřipravení, nezkušení. Mají to nadšení, chtějí přispět.
Jenže zatímco Američan, veterán s x lety zkušeností, přijede s vlastním špičkovým vybavením a ještě rozdává ostatním, Bělorus často nemá nic, protože odjel z Běloruska s jedním batohem a nemá moc peněz.
Aktivisté brání dopravě zboží do Ruska. Na polsko-běloruské hranici se tvoří 40kilometrová kolona
Číst článek
Člověk, který má kvalitní vybavení, který má dobré zateplení na noc, nezmokne, protože má pláštěnku a tak dále, funguje jinak než ten, který mrzne a týden si neměnil ponožky. Pak tam zbytečně sedí neoblečení, nevybavení. Ukrajinci je ale takhle nikam poslat nemůžou.
Vybavení, o kterém mluvíme, je dost často vyprodané, nedostupné. Jak to řešíte?
Snažíme se propojovat běloruské diaspory po celém světě. Teď se nám ozvali Bělorusové z Itálie, z Francie… Americká diaspora nám hodně pomáhá. V USA mají všechno a je to levné. Největší problém pak je to dostat přes oceán.
Pomáhají vám i Rusové?
Ano, jsou to Rusové, kteří bydlí různě po světě, posílají nám peníze nebo nám dávají informace, když je v jejich zemi dostupné nějaká věc, která tady chybí.
