České školství stále bojuje se záškoláctvím. Zatím neúspěšně
Zdi školních učeben na některé žáky působí jak noční můra. Ze strachu proto utíkají někdy za školu. Čas tráví třeba doma u počítače, někteří zahánějí nudu nebo strach z písemky i v knihovně. Nejvíc omluvených i neomluvených hodin z řad středních škol mají učiliště. Nejméně pak gymnázia.
Odpovědi studentů statistiku přesně ilustrují: ti, kteří mají se záškoláctvím zkušenosti, chodí na učiliště. Naopak ti, kteří o tom ani nepřemýšlejí, jsou z gymnázií. I tam se ale záškoláci najdou.
„Někteří lidé se chtějí ulít, protože se bojí písemek, někteří zase třeba dospěli k tomu, že škola je moc pomalá a že když si on sedne na půl dne do knihovny, tak je to mnohem lepší,“ přiznává ředitel Arcibiskupského gymnázia v Praze Richard Mašek, že záškoláctví se nevyhýbá ani gymnáziím.
Nejvíc problémů pak ředitelé škol řeší s osmnáctiletými, kteří si absence mohou omlouvat již sami. Na věk ale třeba neslyší na učilišti v pražské Ohradní ulici, které vede Karel Dvořák.
„Měl jsem tady jeden nebo dva případy, kdy jsme tohle řešili a kdy jsme se dostali jednoduchými otázkami k tomu, že vlastně bydlí doma, rodiče ho živí, rodiče ho šatí, takže jsme se nakonec domluvili na tom, že účty bude rodičům skládat on,“ vysvětluje svůj postup Karel Dvořák.
Každý žák jeho školy dostává na začátku měsíce takzvaný osobní a mzdový list, na kterém se dennodenně podepisuje přítomnost žáka buď ve škole, nebo na pracovišti. List zahrnuje i kolonku pro kontrolní podpis rodiče.
Inspektoři pak chtějí najít vzorovou školu, která úspěšně řeší absenci žáků. Zatím ale školu, která by dokázala žáky motivovat k bojkotu záškoláctví, nenašli.
„Aby se dala navrhnout nějaká opatření, nebo rady, jak s tím mají zacházet ostatní,“ vysvětluje důvody pro hledání vzorové školy šéfka inspektorů Olga Hofmannová.
Inspektoři loni kontrolovali bezmála tři a půl tisíce škol. Každý pátý žák při výuce chyběl.
