Posun v kauze Opočno. Soud ve Štrasburku podpořil snahu Colloredo-Mansfeldové o obnovení řízení
Evropský soud pro lidská práva podpořil snahu Kristiny Colloredo-Mansfeldové o obnovení řízení u českých soudů ohledně vydání mobiliáře zámku Opočno. Konkrétně jde o to, že české soudy neuvedly mezi důkazy rozhodnutí československého ministerstva zemědělství z roku 1947 o zestátnění Opočna. Vyplývá to z písemného rozsudku, který ve čtvrtek soud zveřejnil. Ústavní soud potvrdil, že Colloredo-Mansfeldová si u něj může požádat o obnovu řízení.
Podle právního zástupce Jakuba Fröhlicha jeho klientka verdikt vítá. „Ví, že ta cesta není u konce, ale z rozhodnutí má radost,“ řekl Fröhlich. Stěžovatelka podle něj podá návrh na obnovu řízení. Pokud by ho Ústavní soud obnovil, znovu by posuzoval ústavní stížnost Colloredo-Mansfeldové, ale již v optice nového rozhodnutí.
„Soud konstatuje, že tato stížnost není zjevně nepodložená a musí být prohlášena za přípustnou,“ uvádí verdikt.
Nejvyšší soud odmítl dovolání Colloredo-Mansfeldové kvůli Opočnu. Spor trvá od roku 1991
Číst článek
České soudy odmítly požadavky stěžovatelky na vydání mobiliáře renesančního zámku Opočno na Rychnovsku. Colloredo-Mansfeldová se domáhá obnovy řízení s poukazem na to, že se jí nedostalo spravedlivého soudu. Naposledy Ústavní soud v listopadu odmítl návrh Colloredo-Mansfeldové na obnovu řízení o dvou starších neúspěšných stížnostech.
Štrasburský soud připomněl, že Colloredo-Mansfeldová si stěžovala na porušení práva na spravedlivý proces u českých soudů na základě článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Mezi důkazy totiž nebylo uvedeno rozhodnutí československého ministerstva zemědělství z roku 1947, o něž domácí soudy opíraly své rozsudky.
K této skutečnosti se nemohla vyjádřit a jak Nejvyšší soud ČR, tak Ústavní soud ČR nepodnikly odpovídající opatření k nápravě tohoto nedostatku, stěžovala si Colloredo-Mansfeldová. Ministerstvo zemědělství v roce 1947 prohlásilo zámek Opočno včetně jeho mobiliáře za státní majetek.
Colloredo-Mansfeldová se obnovení řízení domáhala také u českého Ústavního soudu, který to ale odmítl, stejně jako v případě jejího bratrance Jeroma Colloredo-Mannsfelda. Potomci šlechtického rodu se proto obrátili na štrasburský soud.
Úspěch Colloredo-Mannsfelda u Ústavního soudu
Mezitím Colloredo-Mannsfeld uspěl u Ústavního soudu s návrhem na obnovu řízení o svých dvou ústavních stížnostech. Návrh podal v září 2017 poté, co v závěru roku 2016 uspěl se stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Plénum Ústavního soudu o obnově řízení rozhodlo 3. ledna. Ve čtvrtek o tom informovala advokátní kancelář Kasl & partner, která Colloredo-Mannsfelda zastupuje. Spor Colloredo-Mannsfelda u Ústavního soudu bude dál pokračovat řízením o jeho ústavních stížnostech tak, jako by o nich v minulosti nebylo rozhodnuto. Řízení se tak vrátí zpět téměř o osm let, protože první ústavní stížnost Colloredo-Mannsfelda Ústavní soud zamítl v srpnu 2010 a druhou v dubnu 2012.
Nejvyšší soud odmítl dovolání Colloredo-Mansfeldové kvůli Opočnu. Spor trvá od roku 1991
Číst článek
Restituční spory o Opočno trvají 27 let. O mobiliář Mannsfeld a Mansfeldová u obecných soudů usilovali společně, k Ústavnímu soudu šel se stížností každý sám.
Nejdříve gestapo, poté stát
Colloredo-Mansfeldová se považuje za dědičku mobiliáře opočenského zámku. Mobiliář v roce 1942 zkonfiskovalo nejdříve gestapo a hned po válce znovu československý stát. Zemský národní výbor v lednu 1947 vyvlastnění zrušil na základě zjištění, že předek nynější stěžovatelky byl loajálním československým občanem. Následný osud majetku byl předmětem soudních sporů po roce 2000.
Kastelán Opočna Josef Jirák ve vyjádření připomněl, že všechny rozhodnutí českých soudů zněla „nevydávat“. „Domnívám se, že rozhodnutí našich soudů byla správná a korektní. My jako instituce budeme rozhodnutí soudů ctít a vyčkáme, co se bude dít dál,“ řekl Jirák.
Mobiliář by podle něj neměl být vydán i proto, že nárok možných restituentů mohl být přerušen při předválečných dědických řízeních a převodech majetku v rodu Mannsfeldů. Jiným případem je podle Jiráka sbírka 68 obrazů, která se při dřívějších dědictvích řešila samostatně a vydána byla. Loni zámek Opočno navštívilo 54 600 lidí, o 2200 méně než v roce 2016.
České soudy restituentům nejdříve pravomocně vydaly do spoluvlastnictví 68 obrazů. Následně však nárok na vydání zbylého mobiliáře zámku Opočno ve dvou samostatných řízeních zamítly. Jde o kolekci s tisíci položkami, mezi které patří například slavnostní kočár, 38 obrazů, dvě desítky svítidel či 223 věcí ze sbírky zbraní, lovecké trofeje nebo jídelní servisy. Památkáři hodnotu celé sbírky v minulosti odhadli na více než miliardu korun.
Vydání celého zámku se v jiné linii domáhá sama Kristina Colloredo-Mansfeldová. V nové stížnosti podané k ÚS loni v dubnu zmiňuje možnou rasovou perzekuci svých předků. Zámek zabavili nacisté, po válce zůstal státu. Podle stížnosti rasový motiv prokazatelně existoval, když matce tehdejšího majitele opočenského panství byl majetek konfiskován jako Židovce.
Jerome Colloredo-Mannsfeld už v minulosti získal zpět zámek Dobříš na Příbramsku.
