Dietrichsteinová uspěla ve sporu s Mikulovem, odvolací soud rodu nepravomocně přiřkl vlastnictví hrobky
Mercedes Dietrichsteinová ve středu uspěla s žalobou ve sporu s Mikulovem na Břeclavsku, okresní soud rodu přiřkl vlastnictví Dietrichsteinské hrobky. Dietrichsteinové o ni přišli po druhé světové válce. Hrobku má od 90. let ve vlastnictví Mikulov, na přelomu století do její opravy investoval desítky milionů korun. Rozhodnutí soudu není pravomocné, strany se proti němu mohou odvolat.
Spor trvá léta. Břeclavský okresní soud už v roce 2015 zamítl restituční žalobu Mercedes Dietrichsteinové, která žádala po radnici v Mikulově vrácení rodové hrobky, dalších pěti objektů ve městě a zhruba 200 pozemků.
Schwarzenberg a Pezoldová se dohodli v dědickém sporu o hrobku u Třeboně. Bude ve společném fondu
Číst článek
Odvolací krajský soud v Brně o dva roky později rozsudek okresního soudu potvrdil, výjimkou ale byla Dietrichsteinská hrobka. V tomto bodě věc vrátil k projednání okresnímu soudu. Podle odvolacího soudu se okresní soud měl v případě hrobky věnovat tomu, zda je silnější právo na odnětí vlastnického práva, nebo zda bylo porušeno právo na rodinný a soukromý život. Okresní soud dal v tomto nyní zapravdu Dietrichsteinové.
Otci žalobkyně Alexandru Dietrichsteinovi zabavil majetek československý stát bezprostředně po druhé světové válce. Argumentoval tím, že byl členem Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Dietrichstein proti zabavení majetku aktivně nevystupoval. Podle soudkyně Hany Dobišarové ale s ohledem na charakter nemovitosti došlo konfiskací tohoto majetku k porušení základních lidských práv, kdy stát nemohl vlastnit právě tuto nemovitost. Pro příklad uvedla, že je to to samé, jako kdyby stát někomu zabavil hrob babičky.
Právní zástupce Mikulova Jiří Petřík poukazoval na to, že otec žalobkyně se nijak nebránil konfiskaci majetku. „Došlo ke konfiskaci veškerého jeho majetku a soud nemůže jít nad rámec toho zákona,“ poukázal Petřík. Doplnil, že žalobkyně sama za uplynulých 30 let do hrobky neinvestovala ani korunu, zatímco žalovaný ji zvelebil, když město nemovitost převzalo v 90. letech minulého století v dezolátním stavu a v dezolátním stavu byly i ostatky předků žalobkyně.
