Centra duševního zdraví už šest let pomáhají najít cestu, jak žít s duševními obtížemi bez toho, aby lidé museli trávit život za zdmi psychiatrických nemocnic. Rozvoj center brzdí nedostatek psychiatrů i dalšího personálu. Centra specializovaná na péči o děti a dospívající zatím v Česku plně fungují pouze tři. „Co se týče center duševního zdraví, reforma skončila," říká přesto ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).

Praha 7:00 21. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Menší pokoj s pohovkou, křesly a dětskými hračkami. Konzultační místnosti centra duševního zdraví pro děti a adolescenty v Praze. Právě tady se před víc než půl rokem poprvé setkala teď už patnáctiletá dívka Marie a její rodiče s psychiatrickou sestrou, psycholožkou a psychiatrem. Server iROZHLAS.cz pravé jméno Marie i jejich rodičů zná, ale respektuje jejich přání zůstat v anonymitě.

Do centra rodinu přivedly psychické obtíže dcery. Delší dobu se potýkala se sebepoškozováním.

„Musím říct, že dcera musela být často hodně statečná, protože všechno jsme řešili a povídali si s ní otevřeně, o jejích problémech a o tom, co nás tíží,“ říká tatínek Marie, která se zatím rozhodla, že o svém příběhu nebude sama mluvit veřejně. S tím, aby ho sdíleli její rodiče, ale souhlasila.

„Dcera měla k dispozici psychiatra, psychologa, skupinovou terapii. My rodiče rodinnou terapii. A to všechno třeba v horizontu jednoho týdne,“ popisuje Mariina maminka komplexní přístup, na kterém je centrum založené.

Centra duševního zdraví (CDZ) jsou jedním z klíčových prvků reformy péče o duševní zdraví v Česku. Sloužit mají lidem s vážným psychickým onemocněním. Od roku 2018 vzniklo asi třicet center pro dospělé, tři pro děti a dospívající a několik dalších specializovaných týmů.

Péče, kterou centra poskytují, by se měla výrazně odlišovat od prostředí psychiatrických léčeben. Loni v nich pomoc a podporu našlo 6257 lidí. Nejčastěji se schizofrenií a poruchami nálad.

„Primárním posláním CDZ je poskytování psychiatrických zdravotnických a přímo navazujících sociálních služeb s cílem maximální podpory začlenění klientů do jejich vlastního sociálního prostředí,“ píše se ve strategickém dokumentu ministerstva zdravotnictví z roku 2013. 

Budoucnost psychiatrie: ‚Je potřeba přesunout péči z nemocnice do komunity,‘ říká psychiatrička

Číst článek

Centra se ve svých regionech snaží, aby byla dostupná. „Centra si stále drží volnou kapacitu, aby klientům péči poskytnout okamžitě,” popisuje předsedkyně Aliance center duševního zdraví Anna Šimonová.  „Všechna garantují, že do 72 hodin za zájemcem dojedou, aby mohli projednat, jestli může CDZ péči poskytnout. Jsou totiž určitá diagnostická a regionální kritéria a omezení.“ 

Přestože center duševního zdraví pro děti a adolescenty je málo, časově intenzivní pomoc si pochvaluje i Mariina maminka: „Jinde, když se objednáte, čekáte čtvrt roku, půl roku, než vás vezmou. Takže to byla nadstandardní a luxusní péče.“ Mimo jiné se v centru rodina naučila mluvit otevřeně o tom, co prožívá.

„Cítila jsem se taková obnažená, ty emoce byly velké. Ale už jenom to, že se mě někdo z odborníků zeptal, jaké je to pro vás pro rodiče, čím si procházíte, jak to zvládáte. Tu otázku jsem slyšela úplně poprvé z úst odborníka a úplně mě to dojalo, co rodiče na to,“ vrací se maminka k první návštěvě centra.

Podporující prostředí

Většina duševních onemocnění se projeví ještě v dětském věku nebo v dospívání. S nečekanou událostí se tak vyrovnávají samotné děti a mladí lidé, ale taky jejich rodiče.

„Co může být pro rodiče náročné – je nebrat to osobně. Že všechny problémy jejich dětí nesouvisí jenom s jejich rodinou. Společnost se vyvíjí a život pro dnešní teenagery je fakt náročný,“ říká Lucia Vašková, hlavní psychiatrička centra, které provozuje organizace Dům tří přání.

„Rodičům vysvětlíme, co se děje v tom dítěti. Často rodiče neví, jak s dítětem, například když má depresi, úzkost nebo panickou ataku, jak s ním doma komunikovat, jak doma fungovat, jak nastavit podporující prostředí,“ vysvětluje Vašková důvody, proč je práce s rodiči nezbytnou součástí péče.

„Když se dcera poprvé poškozovala, tak jsem samozřejmě reagovala tak, že jsem na ni křičela,“ přiznává Mariina maminka. „Potom, když jsme začali docházet sem, tak mi vysvětlovali, že v této situaci ji mám naopak obejmout a říct jí, že ji mám ráda, že se na ni za to nezlobím. Zeptat se, jestli ji mám ošetřit. Tak jsem jí to vždycky ošetřila, uchlácholila a pak jsem si šla někam pobrečet.“

O svoje pocity se můžou rodiče podělit i ve skupinách. Mluví mezi sebou o silných emocích, strachu a taky naději, že situaci zvládnou. Poradit se můžou i se sociální pracovnicí a speciální pedagožkou.

„Rodiče často neví, jestli můžou být ještě rodiči a jak to vlastně udělat – zůstat rodiči a dát dítěti tu podporu,“ mluví lékařka Vašková o nejistotách, kterým rodiče s nemocným dítětem často čelí.

„Naučili jsme se používat i mantinely, protože ty byly zbořené tím strachem,“ popisuje Mariin otec. „Taky to vnímám i v tom, že si můžu dovolit říct nějaké rodičovské věci, které se týkají školy, puberty, že můžu třeba i něco zakázat,“ dodává jeho manželka.

Rodina teď bude hledat ambulantního psychiatra. Péče v centru je časově omezená – trvá ale minimálně půl roku. V současnosti se centrum zvládne postarat o 75 dětí a dospívajících.

Center je málo

Centra specializovaná na péči o děti a dospívající zatím v Česku plně fungují pouze tři. Kromě toho pražského ještě v Berouně a v Ostravě. Pět dalších krajů má pro děti a dospívající alespoň jeden speciální multidisciplinární tým.

Ale jejich kapacity často nestačí a kraje mají problémy zajistit, aby v nich byli zastoupení všichni potřební odborníci.

„Žádný z týmů zatím nedosahuje personálního obsazení podle doporučených standardů, a nemůže tedy zajistit všem potřebným pravidelnou podporu psychiatrické sestry, dětského psychiatra nebo například čerpat úhrady od zdravotních pojišťoven,“ popisuje situaci v Jihomoravském kraji mluvčí Alena Knotková.

Region jedná hlavně s Dětskou nemocnicí FN Brno o vzniku plnohodnotného centra. I v tomto případě má ale stejný problém – nedostatek specialistů.

 Má kraj CDZ/multidisciplinární tým pro děti a adolecenty?

Praha	CDZ
Středočeský	CDZ
Jihočeský	více multitýmů
Plzeňský	-
Karlovarský	-
Ústecký	multitým
Liberecký	multitým
Královehradecký	multitým od 2024
Pardubický	multitým
Vysočina	-
Jihomoravský	více multitýmů
Olomoucký	-
Zlínský	-
Moravskoslezský	CDZ

A podobnému problému čelí i centra duševního zdraví pro dospělé. Těch funguje v Česku asi třicet. Radiožurnál oslovil všechny kraje s dotazem, ve kterých okresech fungují a ve kterých mají otevřít nová.

Podle záměrů reformy by mělo do roku 2030 vzniknout nejméně stovka CDZ. Tak aby bylo jedno centrum na zhruba sto tisíc obyvatel, v některých regionech na 80 tisíc obyvatel. Lidé to do něj mají mít maximálně půl hodiny veřejnou dopravou.

Psychiatrickou péči v Česku čeká velká reforma. Odborníci se přesunou do terénu blíže k lidem

Číst článek

Nedostatek psychiatrů, který rozvoj center brzdí, jsme popsali na serveru iROZHLAS.cz. Problémem je ale také nedostatek klinických psychologů a sociálních pracovníků. Většina krajů by přitom měla o vznik dalších center zájem. Některé jejich start finančně podporují.

Právě v krajích, které na vznik nových center přispívají, je jejich rozvoj podle předsedkyně Aliance center duševního zdraví Anna Šimonové rychlejší.

„Naším cílem je mít v každém ze čtyř okresů jedno CDZ,“ popisuje radní pro sociální péči a neziskový sektor Pardubického kraje Pavel Šotola s tím, že v příštím roce vzniknou centra v Ústí nad Orlicí a ve Svitavách. Zřizovatelé budou místní neziskové organizace. „Pardubický kraj každé podpoří částkou 2 miliony korun,“ dodává Šotola.

Příští rok plánují další centrum otevřít taky v Karlovarském kraji. Oba regiony tak budou mít CDZ v každém okrese. Mezi ostatními kraji výjimka. V roce 2026 by se k nim mohl přidat i kraj Královéhradecký.

Jedno CDZ na okres ale pro některé kraje nemusí být dostatečné. Například v Jihomoravském, který má sedm okresů, by jich potřebovali přibližně deset, aby pokrytí odpovídalo záměru reformy, ale taky potřebám lidí.

„V Jihomoravském kraji v současné době působí dvě Centra duševního zdraví – obě na území města Brna, pokrývají dvě třetiny území města. Kapacita Center duševního zdraví v kraji není dostatečná,“ podotýká mluvčí kraje Alena Knotková.

Nová data Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ukazují, že nejdostupnější jsou služby CDZ možná překvapivě v Karlovarském kraji. Pokud přepočteme počet klientů center s trvalým bydlištěm v určitém kraji na 100 tisíc obyvatel, právě region na západu Čech skóruje nejlépe. 

K péči v CDZ se také častěji než v jiných regionech dostávají lidé ze Zlínského, Plzeňského a Královéhradeckého kraje. Na opačném konci statistiky je Středočeský, Ústecký a Liberecký kraj.

V něm první centrum pro dospělé vznikne až příští rok. Odráží se to také na počtech klientů center podle toho, kde mají trvalé bydliště. Lidí z Libereckého kraje ÚZIS loni evidoval jen 27.

Chybí personál i řízení

V Olomouckém kraji hlásí, že kapacita center v Olomouci a Přerově je naplněná. Celkově by se spokojili s jedním CDZ v každém okrese. Konkrétní plány na nová centra ale ještě nemají.

„Vznik nových CDZ je náročný proces, který je závislý na mnoha faktorech. Jako nejvíce ohrožující vnímáme, kromě nedostatku vhodných prostor, kritický nedostatek psychiatrických lékařů a sester,“ vysvětluje tisková mluvčí kraje Alena Minxová.

Místo plnohodnotných center se tak některé kraje snaží zajistit alespoň rozvoj multidisciplinárních týmů duševního zdraví. Na ty nejsou totiž tak přísné pravidla ohledně typu zaměstnanců, které musí nezbytně mít.

Například Jihomoravský kraj na zaměstnávání zdravotníků ve spolupráci se sociálními službami pro rozvoj multidisciplinárních týmů letos poslal dotaci ve výši asi tři a půl milionu korun. Pro příští rok chce částku téměř zdvojnásobit. 

Bílá místa na mapě mají i na Vysočině. Z pěti okresů jsou centra duševního zdraví jen ve dvou. V ostatních pomáhají alespoň zmíněné týmy duševního zdraví. 

Díky síti center duševního zdraví ubude až 70 procent psychiatrických hospitalizací, tvrdí odborník

Číst článek

„V Kraji Vysočina vznikla pouze dvě CDZ, protože pro vznik dalších již nebylo možné zajistit dostatek psychiatrů a psychiatrických sester, aby byl naplněn personální standard CDZ,“ vysvětluje mluvčí kraje Jitka Svatošová. „Toto situace se zatím nezměnila a nemáme nyní informace, jakým způsobem bude vláda další rozvoj CDZ podporovat.“

A na nečinnost vlády si stěžují i další kraje. „Postrádáme absenci centrálního řízení reformy psychiatrické péče ze strany státu, ta je zcela zásadní,“ napsala na dotazy Radiožurnálu mluvčí Plzeňského kraje Eva Mertlová.

Podobně to vidí i na druhém konci republiky – v Jihomoravském kraji: „Rozvoji péče o duševní zdraví v kraji by velmi pomohlo, kdyby se téma duševního zdraví opět dostalo do popředí zájmu na vládní úrovni a bylo výraznější pokračování reformy péče o duševní zdraví.“

Reforma skončila?

Podle vyjádření ministerstva zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) jeho resort s další podporou vzniku nových CDZ nepočítá. „Co se týče center duševního zdraví, ta reforma skončila. Tam není co reformovat,“ řekl Válek Radiožurnálu s tím, že už byla nastavená pravidla a způsob fungování center i jejich financování.

Financování, na kterém se zčásti podílí zdravotní pojišťovny a zčásti kraje přes dotace na sociální služby od ministerstva práce a sociálních věcí, sice podle předsedkyně Aliance center duševního zdraví funguje bez problému, s Válkovým tvrzením ale nesouhlasí.

„Myslím si, že jsme teprve začali něco reformovat. Co ještě vůbec není reformováno, je myšlení a hodnotové postavení celého systému psychiatrické péče a péče o duševní zdraví. V tom jsme teprve na začátku. Mrzí mě, že to ministr nevidí,“ říká Šimonová. A upozorňuje také na rostoucí potřeby péče u dospívajících a mladých lidí.

„Minimálně by ministerstvo mělo reflektovat zkušenosti z dosavadního fungování center,“ pokračuje Šimonová. Každé centrum se podle ní přizpůsobilo i dostupnosti dalších služeb v regionu a jejich podoba je rozmanitější než nalinkovaný standard. 

Podle Šimonové pomůže, pokud projde plánovaná úprava zákona, která by od roku 2025 měla umožnit, aby se na zřízení centra mohlo podílet více právnických osob. Pro zdravotnická zařízení a sociální služby by tak mělo být snadnější spojit síly.

Už v květnu ministr nicméně relativizoval cíl mít sto center do roku 2030. Řekl tehdy, že je „úplně irelevantní“, kolik takových center vznikne. „Bude jich tolik, kolik systém bude potřebovat, a budou tam, kde je systém bude potřebovat.“

Reformu péče včetně zavedení center duševního zdraví realizovala především bývalá vláda Andreje Babiše (ANO). Ukotvením center duševního zdraví je také součástí Programového prohlášení současné vlády Petra Fialy (ODS).

Ministr Válek říká, že teď je rozvoj center na jednotlivých poskytovatelích zdravotní péče. „Můžou je zřídit kraje, psychiatrické léčebny, psychiatři. Těch subjektů, co může zřídit centrum duševního zdraví, je celá řada a nic nebrání tomu, aby vznikaly další,“ tvrdí ministr Válek. Pojišťovny jsou podle něj připravené služby hradit podobně jako jiná zdravotnická zařízení.

Jenže podle Šimonové nechávat vznik center jen na poskytovatelích péče v současné chvíli stále nestačí: „Ono to samo těžko vzniká. Není to jednoduché.“

To, na čem se nicméně Šimonová, Válek a ostatně i jednotlivé kraje shodnou, je to, že zásadní překážkou pro rozvoj center je nedostatek personálu. 

„Pokud máme nedostatek psychiatrů, psychologů a vysokoškolsky i středoškolsky vzdělaného personálu, tak těžko otevřete centrum duševního zdraví,“ říká ministr.

Podle něj je tak klíčové první upravit vzdělávací systém lékařů, aby jich více získalo atestaci v psychiatrii. „Co je teď prioritní: zvýšit počet lidí, sjednotit pravidla, zjednodušit prostupnost jednotlivých oborů a umožnit, aby ten personál byl. A pak budou vznikat nová centra duševního zdraví,“ míní Válek.

Předsedkyně Asociace center duševního zdraví ale upozorňuje ještě na jeden personální nedostatek. A to přímo na ministerstvu. Reformě péče o duševní zdraví se tam totiž věnuje výrazně méně lidí než dřív.

„Myslím si, že je to podceněné,“ komentuje situaci Šimonová. „Všichni ve společnosti volají potom, aby péče o duševní zdraví byla na jiné kvalitě, v jiném kontextu ve společnosti a aby se postoj vůči pacientovi a klientovi výrazně změnil.“

Jana Karasová, jab Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít