Za ochranu hranic ČSSR dostal spacák, dalekohled i nůž. Kdo je obžalovaný pohraničník Muzikář
Vážná zranění způsobená střelbou či útočnými psy, ale i úmrtí, k nimž docházelo při pokusu o překročení hranice, zůstávají dosud nepotrestaná. Nadějí může být pro oběti i jejich pozůstalé stíhání devětaosmdesátiletého Jana Muzikáře. Toho žalobkyně za zločiny, ke kterým docházelo během minulého režimu na československých hranicích, poslala na začátku dubna před soud. Kdo je plukovník Muzikář a co víme o jeho službě u Pohraniční stráže?
Generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš, exministři vnitra Vratislav Vajnar a František Kincl nebo bývalý premiér Lubomír Štrougal a ideolog komunistické strany Jan Fojtík. Ty všechny se policie a žalobci snažili postavit před soud kvůli tomu, co se za minulého režimu dělo na československých hranicích. Marně (více viz box na konci článku).
Jednalo se ale vždy o vysoce postavené představitele minulého režimu, jejichž život i působení bylo známé. Inženýr Jan Muzikář, ke kterému se obrátila pozornost policie nyní, je ale známý jen málo.
Redakce iROZHLAS.cz prostudovala usnesení policie, kterým téměř devadesátiletého muže obvinila, a jeho složku uloženou v Archivu bezpečnostních složek v Brně a přináší jeho profil.
Cesta k pohraničníkům
Muzikář se narodil v roce 1934. V životopise, který sám sepsal a který je součástí jeho osobního spisu v brněnském archivu, píše, že studoval na gymnáziu a byl členem Československého svazu mládeže a Sokola. Už tam se vypracoval do „vyšších funkcí“.
Zneužití pravomoci. Žalobkyně poslala před soud pohraničníka komunistického režimu Muzikáře
Číst článek
Ve svazu působil jako referent pro tělesnou výchovu. „Tuto jsem po roce změnil na funkci referenta pro tělesnou brannou výchovu“, napsal v životopise. V Sokole byl pak pověřen vedením cvičenců všeobecné přípravy a instruktorem pro oddíl sportovní gymnastiky. „Asi po jednoroční praxi jsem byl zvolen tělovýchovným náčelníkem,“ vylíčil dále Muzikář.
Tím však výčet jeho činností v mládí nekončí. O zimních prázdninách jezdil jako krajský instruktor na branné lyžařské zájezdy, o velkých prázdninách chodil na brigády. V 19 letech požádal o přijetí do vojenského učiliště, byl ale navržen pro studium Vojenského učiliště pohraniční a vnitřní stráže. Tam také nastoupil, čímž započala jeho kariéra pohraničníka, kvůli níž je nyní ve svých téměř 90 letech obžalován.
K pohraničníkům nastoupil ve svých 21 letech. „Prověřovaný (Muzikář – pozn. red.) byl přijat za důstojníka z povolání dne 28. 8. 1955. Od jeho nástupu zastával různé velitelské funkce na úrovních roty, praporu a brigády v útvarech Pohraniční stráže,“ píše se v policejním usnesení.
V druhé půlce šedesátých let byl vyslán jako posluchač do Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Mezi lety 1974 a 1981 pak absolvoval interní studia na zdokonalovacích kurzech například při Vysoké škole pohraničních vojsk v SSSR.
Policisté pak popisují jeho kariérní postup: „Dnem 1. 11. 1979 byl povýšen do své poslední hodnosti plukovníka. Dne 1. 10. 1980 byl jmenován do funkce náčelníka štábu a prvního zástupce náčelníka Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic. V této funkci setrval až do 31. 1. 1990.“
Poté byl podle policejního dokumentu ze služebního poměru vojáka propuštěn, přeložen do zálohy a odešel do důchodu.
Hodnocení Muzikáře
Osobní spis uložený v brněnském archivu obsahuje několik posudků, návrhů na povýšení či vyznamenání a služebních hodnocení. Až na některé drobné výtky – ve zhodnocení z roku 1956 mu byla například vyčítána nedůslednost při prověřování vlastních vydaných rozkazů, o čtyři roky později zase „menší péče o materiál na jednotce“ – bylo jeho hodnocení vždy velmi dobré.
Konec stíhání komunistů Štrougala a Vajnara? Smysl to mělo, má to precedenční výstrahu, říká advokát
Číst článek
A to zvláště to týkající se obrany hranic. „Bojovou přípravu řídí dobře a s přehledem. (…) Dvě družstva roty dosáhla titulu ‚Vzorné družstvo’. Velmi odpovědně pečuje o výcvik služebních psů. Služební psi na 12. pohraniční rotě dosahují trvale nejlepších výsledků v rámci praporu,“ zapsal v roce 1960 do jeho hodnocení jeho nadřízený.
Z posudků také vyplývá, že díky svým osobnostním rysům byl Muzikář mezi lidmi ve svém okolí populární. „K jeho výrazným povahovým vlastnostem patří otevřenost, upřímnost i taktní jednání s podřízenými spolužáky. Má dobrý vztah ke kolektivu, dokáže pro něj obětavě pracovat, proto je i v kolektivu oblíbený,“ napsal v roce 1969 jeho pedagogický vedoucí z Vojenské akademie Antonína Zápotockého, kde Muzikář absolvoval studium na večerní univerzitě.
Aby se ale mohl stát náčelníkem štábu a zástupcem náčelníka Hlavní správy pohraničníků, muselo na něj být vypracováno komplexní hodnocení. K tomu došlo v lednu 1980.
„V něm bylo konstatováno, že prověřovaný byl třídně uvědomělý a politicky vyspělý důstojník Pohraniční stráže. Studiem Vojenské akademie Antonína Zápotockého a Večerního učení marxismu-leninismu získal velmi dobré teoretické znalosti, které využíval při plnění úkolů vyplývajících z funkce velitele brigády,“ shrnuje policie.
Hodnocení popisuje i nároky, které měl Muzikář na své podřízené. Od těch vyžadoval „politickou angažovanost a v ideologické práci věnoval pozornost provádění marxisticko-leninské přípravy vojáků z povolání a žádal od podřízených plnou účast a připravenost na její provádění“.
Podle dokumentu měl smysl pro nové progresivní prvky v ochraně stáních hranic: „Prosazoval další prohlubování součinnosti s ostatními součástmi ministerstva vnitra i územními orgány strany a státní správy s cílem zlepšit ochranu státních hranic. Opatření, která přijal, se odrazila ve snížení mimořádných událostí a proryvů státních hranic.“
Hodnocení sepsal náčelník Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic František Šádek, podle nějž měl Muzikář předpoklady zastávat i vyšší funkci.
Nezpronevěřil se
K návrhu na jmenování Muzikáře do funkce náčelníka štábu a Šádkova nástupce byla přeložena i kádrová charakteristika. V ní bylo zaznamenáno, že splňuje kvalifikační předpoklady.
„Byl dlouholetým a zkušeným funkcionářem strany, který prošel řadou funkcí, kde se osvědčil a byl kladně hodnocen, důsledně prosazoval linii strany a jako velitel uplatňoval její vedoucí úlohu do své konkrétní řídící činnosti, opíral se o názory politického oddělení a stranických organizací, vedl své podřízené k lásce ke spojencům, zejména ke SSSR i k socialistickému vlastenectví.“
Jeho kádrová charakteristika vyzdvihovala i to, že se v „krizových letech“ – tedy mezi roky 1968 a 1969 – nezpronevěřil zásadám marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu.
„Zásadně jsem se stavěl proti názorům, které se objevovaly v televizi, rozhlase a i tisku, hlásající požadavky a vytvoření odborů, národních výborů bez komunistů apod. Tyto názory mne utvrzovaly v přesvědčení o kontrarevolučním vývoji u nás,“ napsal k tomu Muzikář ve svém životopise z roku 1970.
K dosažení vysoké funkce mu pomohla i řada vyznamenání, které v průběhu služby získal. Například v roce 1960 dostal od tehdejšího ministra vnitra Rudolfa Baráka věcný dar „za vzornou péči o zajištění ochrany státní hranice“. O rok později pak medaili Za službu vlasti. Vyznamenán byl také čestným odznakem Za ochranu hranici ČSSR nebo medailí Za zásluhy o obranu vlasti.
Pro jeho jmenování do funkce náčelníka štábu měly mluvit i finanční odměny a další věcné dary, kterými byl oceněn. „Např. dalekohledem (1984), hodinkami (1981), útočným nožem (1981), kazetovým magnetofonem (1973), aktovkou (1966) nebo spacím pytlem (1965).“
Zastavení narušitelů
Co konkrétně nyní dávají policisté Muzikářovi za vinu? „Věděl, že příslušníci Pohraniční stráže jsou oprávněni použít zbraň proti osobám, které na území republiky neoprávněně přešly nebo se po území republiky neoprávněně pokoušely přejít státní hranice a na výstrahu se nezastavily,“ napsali policisté ve svém usnesení.
Muzikář také podle nich soustavně vyžadoval od svých podřízených příslušníků Pohraniční stráže bezchybný výkon ochrany státních hranic a to i „za cenu použití těch nejzazších prostředků proti narušitelům státních hranic“.
Byl si přitom podle nich vědom toho, proč se tito lidé snaží hranice překročit, a označoval je „za nejnebezpečnější“. „Věděl, že za tehdy existujícího právního stavu ČSSR bylo občanům fakticky znemožněno vycestovat do zahraničí, a mnozí z nich se uchýlili k překročení ostnatým drátem obehnaných a ozbrojenými příslušníky Pohraniční stráže hlídaných státních hranic ČSSR,“ píše se dále v policejním dokumentu.
Policie Muzikáře navrhla státní zástupkyni obžalovat letos v lednu, žalobkyně návrhu vyhověla v úterý 2. dubna. Předcházelo mu ale znalecké zkoumání bývalého plukovníka, které si zadala policie. Ta chtěla znát jeho zdravotní a psychický stav a to, zda mu umožňuje chápat smysl trestního stíhání. Znalkyně ale překážky pro Muzikářovo stíhání neshledala, jak vyplývá z posudku, do kterého měla redakce možnost nahlédnout.
Redakce se Muzikáře už v minulosti snažila kontaktovat prostřednictvím policie. Na zaslané dotazy ale nikdy nezareagoval.
Stíhání komunistů
Trestní stíhání se týkalo celkem pětice představitelů bývalého režimu. V listopadu 2019 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu začal stíhat bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, bývalého ministra vnitra a premiéra Lubomíra Štrougal a někdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara. V roce 2021 pak začalo stíhání bývalého ideologa strany Jana Fojtíka a v půlce roku 2022 i dalšího ministra vnitra Františka Kincla.
- Jakeš zemřel asi sedm měsíců po zahájení stíhání.
- Stíhání u Štrougala a Vajnara bylo nejdříve pozastaveno, a to kvůli posudku, podle nějž byli oba muži dementní. Ústavní soud toto rozhodnutí ale zrušil. Ve Štrougalově případě ale došlo opět k zastavení stíhání, opět kvůli demenci. Bývalý premiér poté zemřel.
- U Vajnara bylo ale rozhodnuto, že je schopný smysl trestního stínání chápat a soud s ním měl proběhnou. Minulý týden ale exministr zemřel.
- V případě Fojtíka bylo stíhání zastaveno kvůli demenci.
- Kincl byl v roce 2021 hospitalizován na psychiatrické léčebně v Brně kvůli duševní chorobě. I v jeho případě bylo stíhání zastaveno.
