Lidé se naposledy rozloučili se zpěvákem Pavlem Bobkem
Dlouhým potleskem v sále strašnického krematoria se lidé rozloučili se zpěvákem Pavlem Bobkem. Šlechtic české hudební scény zemřel minulý týden po dlouhé těžké nemoci, bylo mu 76 let.
S Pavlem Bobkem se kromě rodiny přišla rozloučit také řada přátel a kolegů z branže. Mezi nimi například hudební kritik Jan Rejžek.
„Zatímco většina zpěváků a zpěvaček vždy tančila dobové tance, Pavel kráčel rozvážným, vyrovnaným krokem bez ohledu na měnící se módy,“ uvedl kritik.
„Před sedmnácti lety jsem tady stála s Pavlem Bobkem a loučili jsme se se společným kamarádem a kolegou Miki Wolkem. Pavel mi pak říkal, ještě, že jsme tu byli spolu, že by to sám neustál. A teď jsem tu sama,“ pronesla v úvodu posledního rozloučení s Pavlem Bobkem jeho dlouholetá kamarádka, zpěvačka Yvonne Přenosilová.
Mluvila k lidem, kteří velký sál strašnického krematoria zaplnili do posledního místa. „Byl úžasný kamarád, vždycky si uměl vybrat krásnou písničku. S mým manželem se měli hrozně rádi. Na Pavla budu vždycky vzpomínat krásně. Je mi to strašně líto,“ zavzpomínala Miluška Voborníková, která se s Bobkem znala z divadla Semafor.
Na tohle zpěvákovo angažmá, trvající 23 let, nezapomenou ani jeho fanoušci. „Je to moje generace. Měla jsem ho ráda. A vůbec všechny semaforáky. Chce se mi brečet, nezlobte se,“ svěřila se starší dáma.
Pro houslistu Jaroslava Svěceného byl Pavel Bobek profesionál se širokým srdcem: „Pavel Bobek byl mým stálým, takřka denním průvodcem v mém autě. Jeho muziku jsem poslouchal cestou na koncert i z koncertu.“
„Když jsme se později seznámili, tak jsem si uvědomil, že to, co z něj, když zpívá vyzařuje, tak takový ve skutečnosti je. Od té doby, kdokoli jsme se potkali, tak jsem měl u srdce pocit, že jsem potkal chlapa, kterému lze všechno věřit, co říká,“ uzavřel Svěcený.
Poslední rozloučení bylo stejně neokázalé, jako byl Bobkův umělecký i soukromý život. Mezi množství květin před katafalkem kdosi položil i láhev vína.
