Milostivé léto pomáhá, ale méně lidem, než bylo v plánu. Na vině je inflace, drahé energie i někteří exekutoři

Nejdříve bych se možná zastavila u samotného názvu akce. Proč se jmenuje milostivé léto? Nesouvisí to s ročním obdobím, ale odkazuje to na Bibli, ve které se říká, že věřitel by jednou za 49 let měl odpustit svoje dluhy. Jde v podstatě o celostátní oddlužovací akci, která je jednorázová. Byla na ni vyčleněná lhůta tří měsíců, a to od loňského listopadu do ledna letošního roku. Termín, kdy se lidé mohou ještě zapojit, vyprší přesně 28. ledna.

Mohou se zapojit dlužníci, konkrétně lidé, kteří mají dluh v exekuci. Důležitou podmínkou je, že daný dluh musí být veden vůči státu, kraji nebo třeba obci. Zkrátka věřitelem je v tomto případě veřejnoprávní subjekt. Mimořádnost milostivého léta tkví především v tom, že pokud se lidé do akce zapojí, tak se mohou za velice výhodných podmínek zbavit svých exekucí.

Když říkám za velice výhodných podmínek, tak to znamená, že zaplatí jen základní jistinu, respektive původní dluh, a stát jim odpustí veškeré sankce, úroky z prodlení nebo také vysoké poplatky exekutorům. Vedle splacení dluhů je ale nutné ještě uhradit jednorázový poplatek ve výši 908 korun, což je poplatek přímo exekutorovi za celý proces ukončení exekuce.

Tímto tématem se zabýváte už dlouhé týdny a setkala jste se i s řadou dlužníků. Mluvila jste s nimi, téma jste řešila i z pohledu institucí atd. Pojďme říct, kdo nejčastěji milostivé léto využívá? Kdo jsou nejčastější dlužníci? Už jste to nakousla, můžeme možná jmenovat nějaké konkrétní případy?
Lidé nejčastěji řeší dluhy u dopravních podniků, potom jsou to dluhy na zdravotním pojištění a v neposlední řadě jsou to exekuce u obcí. Typicky nějaké poplatky za svoz odpadu nebo také dluhy u nájmů.

Natáčela jsem hned s několika dlužníky. Jedním z prvních, který milostivé léto využil hned v začátcích spuštění projektu byl 34letý Jiří. Ten jel jako teenager veřejnou dopravou bez jízdenky a přistihl ho revizor. Pokutu na místě nezaplatil a ani po několika upomínkách na nesplacený dluh vůbec nereagoval. Nakonec proti němu byla vedena exekuce. Z nezaplacené dvacetikoruny, kterou stála jízdenka, byl časem dluh 70 tisíc korun.

… a pan Jiří začal situaci řešit až v okamžiku, kdy si s přítelkyní chtěli koupit vlastní byt. Jenže banka mu samozřejmě půjčku kvůli exekuci nedala.

Díky milostivému létu, do kterého se později zapojil, zaplatil jen původní dluh a zmíněný poplatek exekutorovi za ukončení exekuce ve výši 908 korun. Další typický případ jsou, jak jsem zmiňovala, dluhy na obecním nájemném.

Natáčela jsem s paní Danou ze Středočeského kraje, se kterou jsem mluvila v zimě. Otevřela si restauraci v objektu, který patřil právě obci. Jenže provozu se nedařilo.

Zákazníci do restaurace moc nechodili. Právě i kvůli vysokým investicím, které do rozjezdu hospody paní Dana dala, tak brzo neměla peníze na nájem.

Dluh na nájemném naskakoval stejně jako o penále z prodlení, a nakonec přišla exekuce. Ta se navíc táhla už dlouho, protože zhruba před 20 lety tento případ přebíral soudní exekutor, se kterým jsem také natáčela.

Podle něj se celková dlužná částka včetně úroků a sankcí u paní Dany vyšplhala bezmála na jeden milion korun a během doby nesplácení, se tak skoro zčtyřnásobil.

… paní Dana díky milostivému létu zaplatila jen jistinu, tedy původní dluh, který byl ve výši 250 tisíc korun a poplatek 908 korun.

Právě u těchto dluhů na nájemném je vidět nejvyšší navýšení v průběhu času, a to hlavně kvůli poplatkům z prodlení, protože dříve byly poplatky z prodlení až 92 procent ročně.

Přestože primárně milostivé léto cílí na dluhy vedené vůči veřejnoprávním subjektům, tak se do akce dobrovolně připojila i řada soukromých společností, což byly hlavně banky nebo úvěrové firmy. V rámci řekněme soukromého milostivého léta mohou lidé řešit třeba dluhy u Komerční banky, České spořitelny, Airbank nebo také u Home Creditu a dalších. Ty odpouští například úroky za pozdní splacení a také náklady na soudní řízení a exekuci.

Natáčela jsem rozhovor s panem Lukášem z Liberce, se kterým jsem mluvila na podzim. Udělal si dluhy na nákup lednice. Z 18 tisíc korun, které si půjčil, nakonec dlužil desetinásobně více – 180 tisíc korun. Společnost, u které si půjčil, mu ale v rámci soukromého milostivého léta část dluhu odpustila a on mohl exekuci ukončit.

Co vám říkali dotyční lidé o tom, jak se mohli k milostivému létu přihlásit? Kdo kde lidem může pomoci? Abychom zmínili pár praktických věcí…
Lidé mají několik možností, jak se do milostivého léta zapojit. Nejjednodušší postup je obrátit se na dluhové poradny, což řada dlužníků, se kterými jsem mluvila, i dělala, mohou se obrátit například na organizace Člověk v tísni nebo také na Institut prevence a řešení předlužení.

Případně si mohou zadat webové stránky milostiveleto.cz, což jsou oficiální stránky akce, kde je celý proces krok za krokem, jak postupovat, popsaný. Na stránkách je navíc možné oslovit přímo i dluhové poradce, kteří ověří, zda je možné u jednotlivých případů milostivé léto vůbec využít.

Druhá cesta je oslovit soudního exekutora napřímo, což je ale nutné vyplnit například speciální žádost a znát třeba spisovou značku dané exekuce a další náležitosti. Vyplňuje se tam například jméno, příjmení, ale i výše nesplacené jistiny, která je pro celý proces ukončení exekuce zásadní.

Nakonec je třeba splatit původní jistinu, což ale zabere nějaký čas, protože proces může trvat i týdny v závislosti na vytížení jednotlivých exekutorů. Mluvila jsem s Exekutorskou komorou. Ta upozorňuje, že by lidé neměli čekat a odesílat žádost nejpozději ještě během tohoto týdne, a to i přesto, že termín akce vyprší až 28. ledna. Je totiž rizikové to nechávat až do poslední chvíle, protože zkrátka exekutoři nemusí reagovat včas, a oddlužení se tak nemusí vůbec do termínu stihnout.

Jsou v tuto chvíli k dispozici nějaká data, která by mluvila o tom, jaký je o tuto akci zájem mezi dlužníky, kteří mají na využití milostivého léta nárok?
Cílem této akce bylo motivovat lidi, aby dostáli alespoň těm původním závazkům. Odhady mluvily o tom, že by se do akce mohly zapojit stovky tisíc lidí, konkrétně až 400 tisíc lidí. Realita je ale bohužel trochu jiná, protože doteď se – podle prvních odhadů – do akce zapojily jen vyšší tisíce lidí, možná desetitisíce.

A ví se, proč? Vy jste se zabývala i odpověďmi na tuto otázku a zároveň v souvislosti se v médiích objevily informace o tom, že se právě nedaří zapojovat dlužníky po celé republice. Třeba Deník N se zabýval situací konkrétně v Brně, kde podle informací deníku využilo možnost oddlužení opravdu málo lidí. Dá se mluvit o tom, nebo dá se nějak vypátrat, jaké jsou překážky, kterým dlužníci čelí?
Těžko říct kde je zásadní problém. Možná právě v neinformovanosti lidí a malé propagaci akce. Jak jste říkala, Deník N upozorňoval na to, že v Brně zatím exekutoři smazali pohledávky v rámci milostivého léta jen u desítek lidí. Přitom by jich mohly být podle odhadů až desetitisíce.

Místní opozice tvrdila, že je to částečně i proto, že město nevede žádnou informační kampaň. Vedení Brna s tím ale nesouhlasilo a uvedlo, že by se měla v informování veřejnosti angažovat spíš vláda. Ta sice nějaké kroky udělala, tehdejší premiér Andrej Babiš v listopadu apeloval na všechna ministerstva, úřady a státní instituce, aby daly vědět o možnosti využití milostivého léta. Otázka je, jestli propagace byla dostatečná.

Co může být zásadnějším problémem je, že řada lidí by se do projektu milostivého léta ráda zapojila, ale nedají dohromady ani tu potřebnou částku, aby zaplatili základní dlužnou jistinu. Do toho se přidalo zdražování zboží, služeb a také energií, takže lidé už zkrátka nemají peníze na splacení a možná se i kvůli tomu do milostivého léta nezapojí. Za nízkým zájmem o milostivé léto může stát i fakt, že ne všichni exekutoři vycházejí klientům vstříc a zkrátka s nimi nekomunikují.

Na to nakonec upozornila nejen organizace Člověk v tísni, ale třeba právě i Institut prevence a řešení předlužení. Třeba přímo Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni, se kterým jsem mluvila minulý týden, říkal, že pracovníci dluhové poradny, kteří pomáhají řešit případy milostivého léta, se obraceli už v listopadu na soudní exekutory, aby jim vyčíslili dlužnou částku u jednotlivých případů, ale doteď nemají u některých případů zpětnou vazbu od exekutora.

V praxi to znamená, že na některé dlužníky kvůli těmto průtahům nemusí vůbec dojít, byť by na oddlužení měli právo.

Mluvila jste i se samotnými exekutory. Co vám na to říkají, jakým způsobem to vysvětlují?
Sama Exekutorská komora bojkotování nebo prodlužování komunikace s dlužníky ohledně milostivého léta odmítá. Přiznává ale na druhou stranu, že řeší ojedinělé případy, kdy exekutory vyzvala k nápravě.

Když jste mluvila se zástupci třeba Člověka v tísni i Institutu prevence a řešení předlužení, co vám v tuto chvíli říkají o tom, jak z jejich perspektivy milostivé léto funguje, jestli se osvědčilo? I když chápu, že je asi příliš brzy na závěry, protože ještě nejsme u konce…
Dluhové poradny zatím vidí, že milostivé léto funguje. Na druhou stranu očekávaly, že zájem bude mnohem větší. Samozřejmě apelují na to, aby se akce milostivé léto prodloužila. Podle nich se totiž na řadu lidí zkrátka nedostane a nepodaří se jim kvůli i krátkému času vyřízení exekucí zbavit. Co se týká zájmu ze strany dlužníků, největší boom byl hned v začátcích spuštění projektu. Na dluhové poradny se tehdy obracely i stovky lidí denně.

Jenže postupně zájem opadal a dnes už nejsou dluhové poradny tak vytížené. Mluvila jsem například s Danielem Hůlem z Člověka v tísni. Přímo říkal, že pracovníci čekají na dopisy, které odesílali někdy už v polovině listopadu exekutorům, a ještě stále nemají žádnou odpověď, a tudíž jsou blokováni a nemohou v případu dále pokračovat. Takže podle nich by se do milostivého léta určitě zapojilo více lidí než doposud.

Narazila jste na to už v úvodu, o jak důležitou akci jde pro lidi, na které se milostivé léto může vztahovat. Jak jste to říkala, brzy se uzávěrka naplní, je 28. ledna, takže zbývají nějaké dva týdny. Když bychom to měli nějak zhodnotit obecněji, ve chvíli, kdy je v České republice v exekuci přes 700 tisíc lidí a zvedá se počet těch, kteří čelí několika exekucím najednou, jak důležitá akce je a dokáže situaci nějak výrazněji pomoct? Shodují se v tomto lidé, se kterými jste pro své všechny reportáže a příspěvky mluvila?
Cílem bylo motivovat lidi, aby dostáli alespoň původním závazkům a doplatili je, což se v řadě případů samozřejmě i stalo. Zároveň ale třeba Radek Hábl z Institutu prevence a řešení předlužení vidí rozměr a pomoc milostivého léta v tom, že by se měly hnout i dlouhodobě nevymahatelné závazky, což se zase až tak v reálu nestalo.

Jak jsem zmiňovala třeba příběh paní Dany, která si táhla exekuci více než 20 let, tak v tomto případě byl příběh s dobrým koncem a paní Daně se exekuce podařilo zbavit. Právě tyto exekuce by se měly v pozitivním scénáři dostat ze systému, protože tam překáží nejen dlužníkovi, ale vůbec celému systému, ať už od soudních aparátů, ale také i zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají právě lidi v exekuci.

V několika případech se to podle dluhových poraden určitě povedlo. Otázka je, jestli to byl dostatek. Zatím jsou jen odhady čísel, kolik lidí milostivé léto využilo a na jaké typy exekucí. Exekutorská komora i dluhové poradny, které lidem pomáhají řešit jednotlivé případy, si chtějí po ukončení akce udělat jakýsi obrázek toho, co milostivé léto přineslo a ukázalo. První data ale budeme mít k dispozici nejdříve v březnu letošního roku.