Zeman uzavírá politickou éru. Vše velké už přišlo, amnestii mu nikdo nepodepíše, soudí komentátor

Jak tráví Miloš Zeman své poslední týdny jako prezident republiky?
V poslední době by se zdálo, že až nečekaně aktivně. Mám tím namysli v porovnání s tím, jak vykonával prezidentskou funkci v posledních letech. A to z toho důvodu, že byl jeho výkon přece jenom značně limitován jeho zdravotním stavem. Když tedy v současné době podnikl rozlučkové cesty do zahraničí, tak to, dá se říci, byla mimořádná událost.

Na to jsme nebyli delší dobu zvyklí.
Přesně tak. Ani lékaři panu Zemanovi nedoporučovali, aby cestoval do zahraničí. A vzhledem k tomu, že jeho zdravotní stav se přece jenom nakonec zlepšil tak výrazně, že mohl cestovat, tak se vydal do zemí, o kterých říkal, že jsou mu relativně blízké. To znamená do Srbska a pak pochopitelně na Slovensko, protože to je tradice českých prezidentů, že jejich první a zároveň i poslední zahraniční cesta vede na Slovensko. A Miloš Zeman to dodržel nejenom v tom prvním funkčním období, ale i v tomto druhém.

Pojďme se k těm cestám v rychlosti vrátit. V Srbsku to bylo vřelé přijetí s přítelem Alexandrem Vučićem, tam byl Miloš Zeman jako doma.
Vzhledem k tomu, jakým způsobem se vyjadřuje na adresu Srbska, jakým způsobem se například vyjadřuje na adresu Kosova, jakým způsobem hodnotil vojenskou akci bombardování NATO v bývalé Jugoslávii apod.,tak je tam velmi populární. A je tam velmi populární také z toho důvodu, jakou zastával ještě nedávno – předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu – politiku vůči Rusku. To všechno konvenovalo většině srbských politiků a také řadě srbských občanů.

Prý tam po něm chtějí pojmenovat i ulici.
Ano, přesně tak.

Takže v Srbsku určitě popularita velká. Na Slovensku to asi bylo se Zuzanou Čaputovou trošku jiné setkání. Viděli jsme tiskovou konferenci, kdy si Zeman nechal opakovat otázky od novinářů s tím, že jim nerozumí. Zase tam bylo nějaké menší urážení. Tam to byl takový ten starý Miloš Zeman, který nevykročil ze své role, na kterou jsme byli za poslední roky zvykli.

Návštěvu na Slovensku skutečně pojal v tom stylu, na jaký jsme byli zvyklí. To znamená, že se nechoval úplně zdvořile a nechoval se ani příliš zdvořile vůči své hostitelce prezidentce Čaputové. Ostatně tam o ní hovořil také v tom smyslu, že uznává zelený fanatismus a podobně. Ona na to s úsměvem reagovala a snažila se to zmírnit, že je samozřejmě proti jakémukoliv fanatismu, ale zároveň že považuje otázky, které se týkají udržitelnosti života na této planetě, klimatu a životního prostředí, za velmi důležité a že je úkolem politiků právě o nich mluvit.

Takže to byla taková drobná rozepře na závěr jejich vzájemného vztahu, který byl, dá se říci, docela intenzivní, protože se spolu setkali, myslím, zhruba třináctkrát, takže měli dost času spolu při různých příležitostech hovořit. Myslím si, že mají diametrálně odlišný pohled na svět, ale přesto to nebránilo tomu, aby spolu nějak komunikovali, aby alespoň před kamerami a navenek vycházeli, dá se říci, jako přátelé.

Skutečně jako přátelé?
Alespoň to tak vypadalo. Prezident Zeman oceňoval na paní prezidentce Čaputové její lidskost a zdůvodňoval to také tím, že když byl velmi vážně nemocný, tak přijela do Prahy a osobně ho navštívila v nemocnici. Takže to byl jeden z příkladů té lidskosti a toho dobrého vztahu. Je třeba ještě také dodat, že když Zuzana Čaputová bojovala o prezidentský úřad, tak Miloš Zeman přijal a podpořil jejího protikandidáta.

Pohyb na hraně ústavnosti

Petře, překvapilo vás, že Miloš Zeman nebude nakonec usilovat o to, aby jmenoval nového šéfa Ústavního soudu?
Úplně mě to nepřekvapilo, a to ze dvou důvodů. První je, že Miloš Zeman rád provokuje a udržuje v napětí, ať už jde o veřejnost, politiky, novináře atd… Tvrdil, že má celou řadu právních analýz, které potvrzují správnost jeho rozhodnutí, to znamená, že může jmenovat s předstihem několika měsíců nového předsedu Ústavního soudu. Ale když byl dotazován, ať ty analýzy předloží, tak neukázal ani jednu jedinou.

Respekt na to dával 106 (Zákon o svobodném přístupu k informacím) a nedozvěděl se vůbec nic.
Nedozvěděl se, protože možná je to jako s tím Peroutkovým článkem, který údajně existoval, ale když neexistuje, tak ho nemůžete nalézt. A když neexistuje právní analýza, tak ji nemůžete předložit. A tam bylo také zajímavé to, že Miloš Zeman dokonce ani nejmenoval právní autority, které by mu to alespoň ústně potvrdily. Z toho lze vyvodit, že pokud mu to vůbec někdo řekl, tak to nepovažoval za tak silné tvrzení, aby s tím vyšel před veřejnost, aby si na své jméno toto tvrzení obhájil. To je jeden důvod, proč mě nepřekvapilo, že nikoho nejmenuje.

A ten druhý je, že když někoho jmenujete, tak na to potřebujete dva. To znamená toho, kdo jmenuje, a také toho, kdo se nechá jmenovat. A vzhledem k tomu, že drtivá většina právnické veřejnosti zastávala názor, že to je v rozporu s Ústavou, a vy musíte jmenovat někoho z těch ústavních soudců a ti ústavní soudci mají být strážci ústavnosti, tak by bylo divné, kdyby se někdo do tohoto dobrodružství pustil a výrazně si poškodil svoji pověst. Tím spíš, že nastupující prezident Petr Pavel dával jasně najevo, že toto rozhodnutí nebude akceptovat. A vzhledem k tomu, že nastupuje 9. března a mandát nového předsedy Ústavního soudu začne až v srpnu, tak by si jako předseda Ústavního soudu neužil ani pár vteřin slávy. Tedy pokud by někdo na to jmenování Milošem Zemanem přistoupil.

Sedm z osmi ústavních soudců případné jmenování předsedou Ústavního soudu od Miloše Zemana důrazně odmítlo. To vyplývá z odpovědí pro server iROZHLAS.cz, který se na toto právě ústavních soudců ptal. Jediný, kdo se odmítl vyjádřit, byl soudce Josef Fiala. Mimochodem, to je jméno, které zaznívalo, že by mohlo být tím, které by Miloš Zeman favorizoval právě na post dalšího předsedy Ústavního soudu.
Ano. A můžeme spekulovat o tom, že byl možná ochoten s Milošem Zemanem tu hru hrát. To znamená udržovat v napětí jak veřejnost, tak politiky, tak i justiční prostředí. Ale zároveň byl velmi opatrný, aby řekl jednoznačně, že by to jmenování přijal.

Nemůže tam být nějaký příslib protislužby? Že by Miloši Zemanovi teď premiér Petr Fiala z ODS něco dlužil za to, že Miloš Zeman neudělá tento krok, který udělat chtěl?
Myslím, si že nemůže. A to i z toho důvodu, že Miloš Zeman velmi brzy skončí a že pokud měl na něčem zájem, tak je zřejmé, že s Petrem Fialou se nedohodl. Mám tím namysli zmiňovanou případnou abolici, to znamená dopředu zastavení trestního stíhání, které bylo údajně připravováno na Hradě. Vzhledem k tomu, že některé dokumenty, které to mají dokázat, byly podle všech dostupných informací označeny jako tajné, tak se podrobnosti nedozvíme. Ale protože k abolici potřebujete spolupodpis premiéra nebo někoho premiérem pověřeného z členů vlády a nikdo takový není, tak je zřejmé, že žádná abolice není.

Byl Miloš Zeman takový po celých deset let svého prezidentského mandátu?Jinými slovy, vždy se pohyboval na hraně toho, co je ještě ústavní a co už není?
Miloš Zeman byl silný, výrazný politik. Miloš Zeman byl první přímo zvolený prezident, kdy nebylo jasné, jakým způsobem bude s tou silnou podporu od lidí nakládat. Se silným mandátem v prostředí ústavních pravidel, která jsou koncipována jinak a počítala s tím, že budeme mít nepřímo voleného prezidenta, jehož pravomoci nejsou výrazně silné. No a Miloš Zeman od samého začátku zkoušel mantinely, které byly dány, nějakým způsobem posouvat. Snažil se Ústavu vykládat svým způsobem a nedal si příliš mnoho času na to, aby s tím začal, protože když se podíváme do roku 2013, tak tehdy podala demisi vláda Petra Nečase.

Bylo na Miloši Zemanovi, aby jmenoval vládu novou. A on místo toho, aby nějak vnímal rozložení sil v Poslanecké sněmovně, tak se rozhodl sám od sebe jmenovat premiérem Jiřího Rusnoka. Tedy člověka, který nebyl představitel žádné ze stran, které byly v Poslanecké sněmovně, neprošel volbami do Poslanecké sněmovny, neopíral se o podporu Poslanecké sněmovny .

Miloš Zeman přesto takovouto vládu jmenoval a až zpětně se pro ni snažil získat v Poslanecké sněmovně podporu. Nepřekvapivě ji nezískal a všichni ústavní právníci nebo drtivá většina z nich se shodovala v tom, že Ústava je koncipována tak, že prezident by měl vnímat rozložení sil ve Sněmovně. Protože pokud jmenujete vládu, tak ta musí, aby mohla normálně fungovat, získat důvěru v Poslanecké sněmovně. Takže se předpokládá, že prezident před sestavením vlády tu situaci vnímá, vede rozhovory s představiteli jednotlivých stran a hnutí ve Sněmovně a snaží se jmenovat člověka, který bude mít šanci sestavit takovou vládu, která důvěru získá. Miloš Zeman to nedělal a byl to jeho první pokus nějak vybočit z ústavních pravidel a ústavních zvyklostí. A samozřejmě pak následovaly další a další.

Toto byl tedy příklad z té první pětiletky. Máte nějaký výrazný z druhého funkčního období?
Jedením z příkladů byl ten, o kterém jsme před chvílí mluvili – to znamená pokus jmenovat šéfa Ústavního soudu výše zmíněným způsobem. Další pokusy, jak prosadit svoji vůli, se týkaly například odmítání jmenovat některé ministry. Samozřejmě Miloš Zeman v tom nebyl nějaký průkopník. I Václav Havel nebo Václav Klaus s tím měli problémy a Miloš Zeman v tom pouze pokračoval. Ale vzhledem k síle svého mandátu byl možná úpornější a premiéři s ním často do sporu, kdy by trvali na svém návrhu na jmenování, nešli. Takže on se de facto v tomto nepohyboval mimo ústavní rámec. Když například nechtěl jmenovat pana Pocheho ministrem zahraničí, tak nikdy neexistoval oficiální dokument, na kterém by byl napsán návrh premiéra jmenovat do vlády pana Pocheho, tedy pověřit ho řízením Ministerstva zahraničí. Premiér, konkrétně Andrej Babiš, na tom netrval a ustoupil. No a když bychom měli (…)

Pana Šmardu z ČSSD taky nejmenoval ministrem kultury…
Pana Šmardu také nejmenoval. A znovu to bylo dáno tím, že premiér netrval na svém návrhu. No a když jsme u toho nestandardního chování přímo zvoleného prezidenta, tak jsme byli svědky toho, že sociální demokracie pod vedením Bohuslava Sobotky vyhrála sněmovní volby a bezprostředně po nich sezval prezident Miloš Zeman do Lán některé představitele sociální demokracie a pokoušeli se pana Sobotku – předsedu tehdy nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně a budoucího premiéra – sesadit. A to také z toho důvodu, že vůči němu cítil Miloš Zeman určitou zášť. Důvodem bylo, že v roce 2003, kdy byl Miloš Zeman kandidátem sociální demokracie a chtěl se stát nepřímo zvoleným prezidentem, tak ho sociální demokraté zdaleka nepodpořili a on si pak potřeboval s některými z nich vyřizovat účty. A jedním z nich byl Bohuslav Sobotka. Miloš Zeman se snažil dělat maximum pro to, aby ho premiérem nejmenoval.

Z té doby vlastně pochází pověstný rozhovor v ČT s Michalem Haškem.

Přesně tak, kdy on na otázku, zda se zúčastnil té schůzky, tak opakovaně lhal a setrvával na svém, i když potom se ukázalo, že skutečně lhal.

Když jsem se ptal na balancování na hraně Ústavy, tak mě ještě napadla jedna věc, a to je prosazování vlastních myšlenek v zahraniční politice. Narážím tím třeba na cesty Miloše Zemana na východ…
Je pravda, že prezident reprezentuje Českou republiku v zahraničí, ale že zahraniční politiku určuje vláda a mělo by to být v souladu. I v minulosti za Václava Havla i za Václava Klause jsme byli občas svědky toho, že to nebylo vždy úplně v souladu, ale tak výrazný nesoulad jsme zažili, dá se říci, poprvé za Miloše Zemana. Miloš Zeman tvrdil, že je důležité prosazovat zahraniční politiku všech azimutů. To znamená, že by se Česká republika neměla orientovat jednostranně, dejme tomu jenom na Západ, na Evropskou unii, na Spojené státy americké a tak dál, ale měla by rozvíjet bohaté diplomatické styky se všemi zeměmi, pokud to jde, a těžit z toho třeba i z ekonomického hlediska.

Nová politika všech azimutů se pak výrazně redukovala do azimutu směrem k Rusku a k Číně, což bylo v rozporu se zahraniční politikou České republiky a bylo to v rozporu například s některými kroky Evropské unie atd. A skutečně to poškozovalo Českou republiku v zahraničí. Mám tím na mysli například cestu Miloše Zemana do Moskvy na oslavu výročí konce druhé světové války, kdy právě představitelé demokratických západních zemí dávali najevo, že se té akce vůbec nezúčastní. Miloš Zeman si to nenechal vysvětlit a do Moskvy se vypravil, byť potom na té přehlídce nebyl. Ale i to působilo velmi zvláštně.

No a když se podíváme na vztah Miloše Zemana a na jeho vstřícnost například vůči Číně a konfrontujeme to s tím, jak hovořil o tom, že je důležité potlačit trochu do pozadí, nebo možná výrazně do pozadí, pohled na lidská práva a další věci na úkor právě ekonomických zisků, tak se příslib čínských investic zdaleka nenaplnil. Nic zásadního jsme z této spolupráce nezískali, opět kromě poškození pověsti.

Vysmýčit štěnice z Hradu

Petře, až prezident Zeman nebude prezidentem, dojde také k výměně hradních pánů. Na Pražský hrad se nastěhuje Petr Pavel. Ten se teď obává toho, že tam jsou odposlechy. Jak moc je Pražský hrad prošpikovaný štěnicemi?
No tak to je otázka, kterou se zabývají nejenom lidé z okolí Petra Pavla, který tam nastupuje, ale zabývali se tím také velmi intenzivně lidé z okolí Miloše Zemana. Dokonce takovým způsobem, že si patrně někdo z nich, protože Hrad popírá, že by to objednal a zaplatil, najal soukromou bezpečnostní agenturu, která zjišťovala, zda právě různé štěnice a odposlechy nejsou v kancelářích Vratislava Mynáře a pana Nejedlého. A pokud se v minulosti hovořilo o odposleších, tak se o nich hovořilo v souvislosti s BIS, která měla odposlouchávat lidi z okolí Miloše Zemana. Pokud k tomu skutečně docházelo, tak lze věřit tomu, že to mohlo být jedině s povolením soudu a na základě toho, že tam docházelo k monitorování trestné činnosti – jinak by odposlechy povoleny být neměly – a neprokázalo se, že by byly protizákonné. A vzhledem k tomu, jaká podezření se objevovala kolem těch dvou zmiňovaných pánů, tak to není úplně překvapivé.

A skutečně pokud prezident nastupuje do úřadu, tak není nic divného na tom, že je v zájmu zachování bezpečnosti také to, že by tam měla proběhnout nebo probíhat průběžně kontrola, zda tam nejsou nějaké nelegální odposlechy. Ale to se týká i prezidenta Miloše Zemana, to by neměla být výsada pouze Petra Pavla. Měly by to dělat státní orgány, které jsou k tomu určeny, a ne nějaké soukromé bezpečnostní agentury.

My už jsme tady ve Vinohradské 12 probírali to, že Petr Pavel bude žádat velký audit. Nejvyšší kontrolní úřad dělá už od loňského roku audit na Pražském hradě. Zatím neznámé plnohodnotně celou zprávu, která v tuto chvíli ještě nebyla zveřejněna, protože se o ni zajímají vyšetřovatelé. Nicméně pokud bude nějaký další velký audit, možná i nějaké vyšetřování, co všechno lze od toho čekat? Že prezident Zeman odejde se všemi svými spolupracovníky z Pražského hradu a teprve teď se začne řešit, zda tam v minulosti neprobíhalo něco nestandardně? Zda byl v něčem třeba porušen zákon?
Myslím si, že už se to řešilo v nedávné minulosti, co se týkalo skartování tajných dokumentů, které skartovány být neměly. A výsledek kontroly zatím nepotvrdil, že by došlo k nějakému trestnému činu.

Takže já si myslím, že Petr Pavel by neměl vyvolávat v tomto směru příliš velká očekávání, aby nenastalo příliš velké zklamání. To, že se provede nějaký audit, to, že je tam šetření Nejvyššího kontrolního úřadu – když se podíváme na výsledky šetření Nejvyššího kontrolního úřadu v různých úřadech a na různých ministerstvech, tak tam většinou bylo shledáno, že zdaleka ne všechno bylo v pořádku, ale nebyla to pochybení tak závažného rozsahu, aby musela být podávána trestní oznámení nebo aby za to byl někdo pravomocně odsouzen a potrestán. Takže si myslím, že podobné to bude na Pražském hradě, byť si můžeme myslet o různých věcech mnohé, že třeba nebyly úplně v souladu s morálkou nebo s jinými věcmi. Nemyslím si, že lidé kolem prezidenta Zemana se chovali tak amatérsky, aby se nechali nachytat při nějaké závažné trestné činnosti. A pokud by k tomu skutečně došlo, tak by to názorně vypovídalo o jejich schopnostech a o tom, jakými lidmi se Miloš Zeman obklopil.

Nicméně i když bude prokázáno, že to bylo zákonné nebo že to bylo nezákonné, tak můžeme asi považovat všechno, o čem se tady teď bavíme, za nějakou další kaňku na prezidentském odcházení Miloše Zemana. Jaké bude Česko po prezidentu Zemanovi?
Bude jiné z pohledu fungování prezidenta, protože Miloš Zeman byl výrazná politická osobnost, měl potřebu rozehrávat různé své politické hry, měl potřebu zasahovat do dění například uvnitř sociální demokracie. Měl potřebu ovlivňovat vládu Andreje Babiše, kdy o se o některých ministrech hovořilo spíše jako o ministrech Miloše Zemana než Andreje Babiše jako premiéra. To podle mého názoru zmizí, protože Petr Pavel po listopadu 1989 nebyl členem žádné politické strany a nepohyboval se v politice takovým způsobem, aby měl ambice potom tu politiku nějak výrazně ovlivňovat. Myslím si, že i úřad prezidenta se více otevře veřejnosti. Protože jsme byli svědky spíše nekomunikace ze strany Miloše Zemana a lidí z jeho okolí. Byli jsme svědky velmi prapodivného výkonu funkce tiskového mluvčího.

Někdy jsme byli také svědky nestandardních kroků z řady dalších blízkých spolupracovníků Miloše Zemana.

Tak to se dá očekávat, že bude jiné. A vzhledem k tomu, že prezident podle mého názoru nebude v pokušení opět testovat Ústavu, kam až může zajít, tak si myslím, že by se situace mohla zklidnit. To neznamená, že prezident Petr Pavel nebude muset řešit některé krizové momenty. A také to neznamená, že třeba některé jeho kroky nevyvolají zklamání a že ne vše se všem bude líbit.

Očekáváte ještě nějaký úplně poslední test Ústavy ze strany Miloše Zemana? Něco skutečně posledního, velkého, něco, co pronese v proslovu, že něco vyhlásí?
Politika mě poučila už mnohokrát, že když člověk řekne, že nic neočekává, tak je pak překvapen, co se všechno ještě může dít. Člověk si to skutečně ani v těch nejbujnějších snech a fantaziích nedovede představit a pak se to stane. Takže bych úplně dopředu nevylučoval, ale myslím si, že skutečně nic mimořádně překvapivého by se dít nemělo a je to dáno také tím, co můžete očekávat překvapivého – maximálně nějakou velmi kontroverzní amnestii.

Která ústavní sice bude, ale může být kontroverzní.
Může být velmi kontroverzní, tak jak to předvedl Václav Klaus. Ale k tomu potřebujete spolupodpis premiéra nebo někoho jím pověřeného z členů vlády. A myslím si, že nikdo si nevezme na zodpovědnost, aby se pod něco takového podepsal. Takže možná budeme svědky nějakých výroků Miloše Zemana, ale vzhledem k tomu, že končí svojí politickou éru, tak si myslím, že všechno velké už přišlo a že pokud by něco takového přišlo z pohledu výroků, tak se na to podle mého názoru poměrně rychle zapomene a budeme za to rádi.

V podcastu byly dále využity zvuky z České televize, ČTK, serveru Seznam Zprávy a YouTube kanálů DVTV, UNA TELEVIZIJA a Petra Čížka.