‚Svým životem se dotkla podstaty herectví.' Herci i politici se naposledy rozloučili s Táňou Fischerovou
Zaplněná velká obřadní síň strašnického krematoria v Praze se ve středu potleskem rozloučila s Táňou Fischerovou, která zemřela loni 25. prosince ve věku 72 let. Své poslední sbohem herečce, která se věnovala také charitě a občanským aktivitám, přišli dát vedle pozůstalých také přátelé z kultury i politiky. Věnce mimo jiné zaslala Poslanecká sněmovna, ministerstvo kultury i kancelář prezidenta republiky.
Mezi lidmi, kteří vytvořili dlouhou frontu před katafalkem, byli spisovatel, herec a písničkář Jan Vodňanský, zpěvačka Marta Kubišová, režisérka Olga Sommerová, politici Marek Benda (ODS) a Ivan Bartoš (Piráti), hudební skladatel a bývalý prezidentský kandidát Vladimír Franz, hudební pedagog Jiří Hlaváč, herečka Dagmar Havlová, sportovní komentátor Petr Vichnar, senátor Jiří Drahoš nebo ředitel Národního divadla Jan Burian.
„Táňu jsem znal jako nesmírně milého až andělského člověka s pevným občanským postojem. Byla přátelská, otevřená a aktivní. Budu na ni vzpomínat v nejlepším,“ řekl Burian.
Drahoš si bude Fischerovou pamatovat jako herečku a skvělou dámu. „Naposledy jsme se viděli v Činoherním klubu na výročním představení S úsměvem idiota. Vážil jsem si na ní úplně všeho – skromnosti, toho, jak se starala o svého syna, i jejího hereckého a pěveckého umění,“ uvedl.
‚Pevná jako skála‘
Fischerovou na poslední cestě doprovodilo v obřadní síni Stamicovo kvarteto. Ve smuteční řeči na její působení v pražském Činoherním klubu zavzpomínal Jan Kačer, se kterým moderovala televizní adventní koncerty. Právě Kačer režíroval Fischerovou v Činoherním klubu v roli Soni v Čechovově Strýčkovi Váňovi.
„Nikdy si nestěžovala a uměla naslouchat bolestem jiných. Dovedla být pevná jako skála, když šlo o pravdu,“ řekl Kačer. „Táňa se svým životem dotkla podstaty herectví,“ dodal.
Táňa Fischerová studovala na Janáčkově akademii múzických umění, odkud po dvou letech odešla do pražského Činoherního klubu. Poté působila v Divadle Jiřího Wolkera, a ačkoliv se ji režim snažil vytěsnit z uměleckého života, hostovala v mnoha dalších divadlech.
Hrála také ve více než dvaceti filmech, v roce 1986 například ve filmu Lev s bílou hřívou nebo v roce 1989 ve filmu Svědek umírajícího času. Velkou láskou Táni Fischerové byla poezie. Léta se o ni dělila s návštěvníky Violy a Lyry Pragensis.
Táňa Fischerová byla zároveň členkou Amnesty International nebo Nadace Vize 97. V letech 2002 až 2006 byla nezávislou poslankyní za Unii svobody – Demokratickou unii a v roce 2013 kandidovala na prezidentku České republiky.
