Nic takového jsme nezažili, podporu potřebují i sami záchranáři, říká psycholog z posttraumatického týmu

Česko se probudilo do státního smutku. Čtvrteční střelba na filozofické fakultě zasáhla celou společnost, nevyhnula se ani těm, kteří pomáhají druhým. Josef Smrž z posttraumatického týmu záchranářů radí zařadit do denního režimu rutinu nebo rituál. „Všichni to nějak prožíváme,“ uvedl ve vysílání Radiožurnálu. Pro lidi, kteří byli přímo na Univerzitě Karlově, když ke střelbě došlo, je podle něj vhodnější, aby si situaci nezpřítomňovali.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lidé před Karolinem pokládaní svíčky a květiny

Lidé před Karolinem pokládaní svíčky a květiny | Foto: Matylda Hofschnaidrová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jak vypadá psychologická intervence bezprostředně po tak tragické události?
Prvotní psychologická nebo akutní pomoc je na zpracování prvotních emocí, aby se lidi základně zklidnili a aby se jim nabídla případně nějaká další podpora, pokud by bylo potřeba. Tak, aby mohli tu událost a trauma zpracovat v tom úplně základním měřítku.

Krizová pomoc

  • Policie zřídila krizovou linku pro veřejnost, která funguje na čísle 974 823 158.
  • Linka bezpečí 116 111
  • Linka první psychické pomoci 116 123
  • Krizová linka Systému psychosociální intervenční služby pro blízké a pozůstalé 227 580 697
  • Krizové linky InIUSTITIA 773 177 636 pro česky mluvící a 773 177 844 pro anglicky mluvící
  • Krizová linka ŽIVOT 90 800 157 157
  • Univerzita Karlova pro studenty i akademiky univerzity spustila krizový chat.

Obracejí se na vás hlavně vyučující a studenti?
Měl jsem možnost pracovat jak se studenty, tak i s vyučujícími. Nicméně v tuto chvíli je pomoc nabízena také záchranářům nebo integrovanému systému, protože se ukazuje, že tím, jak je situace pro všechny v něčem neobvyklá, nic takového jsme nezažili, tak i pro ně je potřeba nějakou podporu hledat.

Je to těžké i v hodinách potom… Dnes (v sobotu) třeba lidé, kteří se museli ve čtvrtek evakuovat z filozofické fakulty, tak si mohou dojít pro své věci, které tam nechali. Jak těžké to pro ně může být, vrátit se na místo, kde byli v ohrožení? Co byste jim poradil, jak se mají psychicky obrnit, nebo tam nemají chodit?
Rada je velice složitá, protože každý prožívá takovou událost velice specificky. Samozřejmě vrátit se na to místo, kde se podobná událost stala, může vyvolávat velké silné emoce. Proto lze předpokládat, že i tam bude nějaká podpora ze strany intervenčních týmů, tak aby opět, pokud to ti lidé budou potřebovat, aby měli s kým mluvit.

Když to nebude potřeba a bude možné, aby ty věci vyzvedl někdo jiný, jeví se to jako vhodnější. Aby se lidem nevybavovaly vzpomínky a situace se znovu nezpřítomňovala.

(Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková později pro Radiožurnál upřesnila, že lidé si pro své věci mohou chodit do budovy právnické fakulty, která je v blízkosti Palachova náměstí, pozn. red.)

Je řada cest, jak vyhledat psychologickou pomoc, existuje několik krizových linek. Ale když se zeptám trochu osobněji, doléhá ta situace i na vás? Jak pečujete jakožto profesionál o vlastní psychické zdraví?
Je to zcela bezprecedentní situace. V našich podmínkách jsme ji nezažili, takže přirozeně dolehla i na mě, i na záchranáře. Všichni tu situaci nějak prožíváme. Psychologové a krizoví interventi využívají podobných technik, které sami doporučují – pečovat o sebe, dělat denní rutinu, naslouchat tělu, co zrovna potřebuju, jestli se jít projít nebo se napít, případně jestli zvolit nějaký rituál.

Osobně jsem v pátek zapaloval svíčku, chvilku jsem zůstal jenom s tou situací, myslel jsem na ty lidi a podobně to udělám i v sobotu.

Štěpán Pokorný, aur Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme