• Dva a půl roku po řádění masového vraha Zdeňka Kováře v uherskobrodské restauraci Družba se server iROZHLAS.cz pokusil zrekonstruovat okolnosti, které vedly ke střelbě, při níž 24. února 2015 zahynulo osm lidí.
• Kovářova manželka se vrátila do domu, kde dříve společně žili.
• Ačkoliv podle policejní zprávy byla akcelerátorem tragédie a terorizovala své okolí, sousedé uvádějí, že problémy ustaly.
• V policejní zprávě stojí, že manželský pár prožíval folie a deux, takzvané šílení ve dvou.
• Syn Kováře žádal o odškodnění za údajně zcizenou svatební fotografii rodičů.

„Ano, žije tam. Ale je úplně v klidu, nechte ji být. To jí dělal on, potom, co zmizel, s ní nejsou žádné problémy. Je to uzavřená věc,“ říká na adresu Kovářovy manželky starší muž v garáži jedné z řadovek na uherskobrodském sídlišti Olšava. Bydlí jen tři domky od bytu Kovářových, který je němým svědkem událostí předcházejících největší masové vraždě našich novodobých dějin. K bolestné kapitole sedmnáctitisícového města se evidentně vrací nerad.

Výrazem "to" myslí útoky Kovářovy ženy, jimiž dříve sužovala své okolí. Zatímco sousedé krátce po střelbě v restauraci Družba novinářům popisovali Kováře spíše jako tichého a uzavřeného podivína, jeho manželku vykreslili jako postrach. Podle psychologů Kovářová léta trpěla schizofrenií, což také popisuje dva roky stará policejní zpráva k tragédii, kterou server iROZHLAS.cz získal.

„Má velké změny nálad od smíchu, který přechází do záchvatů vzteku a zuřivosti. Běžně uráží sousedy, celou ulici. V noci nespí a i několik hodin křičí do zdi - nadává sousedům,“ cituje dokument lékařku Kovářové Marcelu Honovou, která popisovala stav Kovářovy manželky před tragédií.

Manželka se vrátila

Poté, co 24. února 2015 její manžel zastřelil osm nevinných lidí, skončila žena v psychiatrické léčebně. Nyní je zpět v domku na okraji Uherského Brodu. Na zazvonění ve středu po obědě ale nikdo nereaguje. Dveře se otevírají až po několika minutách čekání a zaklepání. Objevuje se v nich žena s nepřítomným pohledem, která evidentně nemá o rozhovor zájem.

Na otázku, zda by novinářské návštěvě věnovala několik okamžiků, stručně odpovídá: „Děkuji, nechci.“ Hned na to zavírá a mizí v domku, z jehož útrob se ozývá televize. Po agresi popisované v policejní zprávě ani stopy.

Že se Kovářová po manželově hrůzném činu změnila, ostatně potvrzuje i další soused. „Bydlí tam, normálně chodí ven, pozdraví, žádné problémy s ní nejsou,“ říká na zápraží domku přes ulici. Odmítá, že by se ženy bál.

Policie se však ve 46stránkové analýze k uzavření případu o Kovářové a především jejím vztahu s manželem rozepisuje na dvou stranách. Vyplývá z nich, že psychicky nemocná žena posloužila jako akcelerátor vrahova jednání. Psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Čírtková, která zpracovala psychologický profil Kováře, líčí, že pár žil ve vlastním světě plném bludů, odtržený od okolí i vlastní rodiny. Vzájemně se podporoval v pocitu, že sousedé ho sledují, že je vystaven ústrkům a šikaně společnosti.

Kovářovo běsnění minutu po minutě

Šíleli ve dvou

„Diagnosticky bývá takové soužití označováno jako folie a deux, což v překladu znamená duševní porucha či šílení ve dvou, jinak také psychická infekce či indukovaná paranoidní porucha,“ píše Čírtková. Kovář podle ní nedokázal mít od manželčiny nemoci odstup, naopak ji v bludech podporoval.

„Spolu podávají různá oznámení na úřady. Umanutě v kooperaci s manželkou bojuje za odstranění údajného terorizování ze strany sousedů,“ popisuje psycholožka nebezpečný stav manželů Kovářových, který se od roku 2002 postupně zhoršoval a začínal připomínat volný pád. Náraz přišel v okamžiku, kdy se Kovář dozvěděl, že se kvůli prodloužení platnosti zbrojního průkazu musí podrobit psychologickému vyšetření.

„Z pohledu jeho paranoidní perspektivy nazírání šlo o krajně nepřátelský a nespravedlivý projev úřadů, který současně hluboce atakoval či zraňoval jeho čest a lidskou důstojnost. Tento faktor lze označit jako vyostření dlouhodobě prožívaného konfliktu,“ uvádí psycholožka Čírtková. V Kovářově kabele, jak popisuje zpráva, našli kriminalisté poznámky, v nichž mimo jiné o nutnosti vyšetření píše doslova jako o bodnutí do zad.

Změna chování Kovářovy manželky Čírtkovou nepřekvapuje. „Dokládá to jeden ze závěrů mého znaleckého posudku. Je otázkou, kdo byl dominantní. Ten pak určuje pojetí a výklad světa. Oni žili izolovaně, neměli kontakt ani s blízkou rodinou. Když se dvojice ocitne za zavřenými dveřmi, vaří se v tom sama, protože nemá nikoho, s kým by mohla své pohledy sdílet a korigovat. Předpokládám, že se změnil i kontakt s rodinou,“ myslí si Čírtková.

Na zhoršující se stav rodičů upozorňoval také syn Kovářových. Podle policejní zprávy uherskobrodskou psychiatričku Honovou necelý měsíc před střelbou e-mailem kontaktoval s prosbou, že „otec to prý doma nemá lehké, a tak se zajímá, jestli by s tím nešlo něco udělat léky nebo hospitalizací.“ Přímo u ní v ordinaci pak Kovář mladší 4. února 2015 varoval, že otec vlastní střelné zbraně.

Lékařka jednala a druhý den telefonovala uherskobrodským policistům, s nimiž se domluvila, že sepíše návrh, aby byl Kovář podroben psychologickému zkoumání, po němž se rozhodne, zda přijde o zbrojní průkaz. Jedenáct dnů na to jí v ordinaci zazvonil telefon.

„Co vás k tomu vedlo, že jste to napsala?“ tázal se mužský hlas, v němž okamžitě poznala Zdeňka Kováře. Honová si s ním kvůli psychologickému vyšetření dohodla schůzku na 25. února. K té už ale nikdy nedošlo. Den předtím zbraněmi, o které by po psychologickém vyšetření nejspíš přišel, zavraždil osm hostů restaurace Družba. O tom, jestli šlo něco udělat jinak nebo rychleji, se dnes lékařka nechce bavit. „To jsou spekulace. Nevím, co k tomu dodat,“ řekla serveru iROZHLAS.cz.

Chtějí smýt pachuť

Zatímco domek Kovářových se za dva a půl roku nezměnil, budova, v níž sídlila restaurace Družba, prochází velkými změnami. Tragédii připomíná pouze nenápadný památník architektů Petra Brožka a Kristýny Ryndové před budovou. Nový majitel z ní chce pachuť smýt úplně. „Budovu opláštíme, vyměníme okna. Zkrátka nebude připomínat tu starou Družbu, kde se ta událost stala. Chceme, aby se na to zapomnělo,“ říká u památníku Zdeněk Zemčík ze společnosti Borák Development, který bude na přestavbu dohlížet.

Hotovo by podle něj mělo být příští rok. „Dole zůstane prodejna, to znamená nábytek, látky a podobně. Nahoře budou kanceláře k pronájmu,“ plánuje projektant. Novinářskou návštěvu po konzultaci s ředitelem firmy bere i dovnitř. „Tady byly stoly, odtud přišel, zde střílel,“ ukazuje stavař. Nezbývá než si představovat, z původní Družby zbylo jen točité schodiště, po němž před jistou smrtí utekli ti šťastnější hosté společně s personálem restaurace.

Zmizela také kabinka WC, na nichž se před Kovářovými kulkami schoval Petr Gabriel, asi nejznámější mediální tvář uherskobrodské střelby. Když vrah stoupal do Družby, na schodech ho Gabriel předběhl a zažertoval, ať se nebojí, že oběd na něj zbude také.

Život mu zachránila zastávka na toaletě, kde mu zazvonil telefon. Když během hovoru začal Kovář pálit na hosty, Gabriel si nejdříve myslel, že jde o dělobuchy. Pak uslyšel křik, sténání a rozbíjení skla. Ukryl se do kabinky, kde pak strávil nejdelší dvě hodiny svého života, jež mu budova stále připomíná. „Jezdím kolem toho domu každý den, takže člověk to chtě nechtě vnímá,“ přiznává na tribuně uherskobrodského fotbalového stadionu, kde pracuje jako správce.

Od prvního telefonátu do policejní akce uběhly skoro 2 hodiny

Hrůzné okamžiky si doteď pamatuje, mluví o nich ale klidně a vyrovnaně. „Od smrti mě dělily dvoje nezamčené dveře. Strávil jsem tam necelé dvě hodiny, nezamčený. Ještě se tam spínalo světlo. Jakýkoliv pohyb byl problém,“ vzpomíná.

Dodnes mu však zatrne, když nečekaně bouchnou dveře. Žádné vážnější následky, jak sám tvrdí, ale nemá: „Když jsem tehdy vycházel z kabinky, schválně jsem se nedíval. Věděl jsem, že je tam problém.“ Klid mizí, když Gabriel mluví o policistech. Doteď jim vyčítá, že ho nechali uvnitř napospas šílenému střelci a nezasáhli. „Měli pro mě jít. To nebyl zásah, ale ‚nezásah‘, vždyť oni ani nevystřelili,“ zlobí se dodnes.

Státní zástupce Roman Kafka, který dohlížel na vyšetřování masové vraždy, však policii brání: chybovala, ale neselhala. „Rád bych řekl, že tragédie v Uherském Brodě byla první svého druhu v České republice, a i policie se z ní bezpochyby poučila. Konkrétní postup v této trestní věci byl předmětem šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů a vnitřní kontrolní činnosti policie a žádné zásadní osobní či systémové selhání policie zjištěno nebylo,“ uvedl Kafka.

Ani rychlejší zásah policejního komanda by podle něj životy lidí uvnitř Družby nezachránil. „Útok pachatele byl příliš nečekaný a byl činem osamělého vlka, takže že mu nešlo prakticky zabránit. Dílčí pochybení policie tak na počty obětí neměly žádný vliv. Důležité také je, že žádné další oběti nad rámec prvního tragického útoku nebyly,“ míní státní zástupce.

Syn vraha chtěl náhradu za fotografii

Policejní zásah má ještě jednu zajímavou dohru. Kovářův syn totiž požádal o náhradu škody za poničené vstupní dveře domku jeho rodičů, který policie prohledávala. Chtěl však také peníze za ztracenou svatební fotografii, která podle něj při policejní akci zmizela z rodinného alba. Snímek se den na to objevil v denících Blesk a Aha.

Policisté však odmítají, že by někdo od nich fotografii zcizil. „Policie jednoznačně proklamuje, že v rámci policejních zásahů nedošlo k zcizení žádné svatební fotografie z fotoalba. Ze strany policie nebyly médiím poskytovány žádné fotografie,“ napsala pro iROZHLAS.cz mluvčí krajské zlínské policie Lenka Javorková.

Žádost Kováře mladšího se tak dostala až na ministerstvo vnitra, které se za policii postavilo. „V dané věci postupoval policejní orgán zcela v souladu s příslušnými právními předpisy a nedopustil se tvrzeného pochybení, a tedy uplatněný nárok na náhradu škody a na poskytnutí zadostiučinění není oprávněný,“ řekla iROZHLAS.cz mluvčí ministerstva Hana Malá.

Jak zjistil server iROZHLAS.cz, fotografii deníky získaly od některého z příbuzných střelce. „Ten večer, co se to stalo, chtěl vyprávět, pozval mě domů a tam mně ukázal veškeré své věci ohledně svého příbuzného, včetně svatební fotografie a svatebního oznámení,“ uvedl pro server IROZHLAS.cz krajský redaktor Blesku Jiří Nováček. Verzi o policejním úniku jednoznačně odmítl.

Mimochodem, majitel restaurace Družba, která kvůli Kovářově běsnění skončila, vyčíslil škodu během policejního zásahu na 7 tisíc korun. O peníze ale nikdy nepožádal.

Ondřej Golis, Petra Holinková