Osvobozující rozsudek po 20 letech vězení: Tempel se vražd dopustit mohl, neexistuje ale dostatek důkazů
Před třinácti lety ho soud poslal za dvě vraždy na doživotí do vězení. Za mřížemi pobýval již dvacátý rok, když mu přišel osvobozující verdikt. České soudy ho k němu dotlačil až Evropský soud pro lidská práva. „Obžalovaný se mohl skutku dopustit, současně to však nebylo možno dovodit jednoznačně a bez důvodných pochybností,“ stojí v rozsudku Vrchního soudu v Praze, který má server iROZHLAS.cz k dispozici.
Byl večer 20. srpna 2001, když Robert Tempel podle obžaloby vylákal dva muže na lesní parkoviště u Hruškové na Sokolovsku. Na domluveném místě měl jednomu z nich předat 400 tisíc korun za vozidlo značky Audi.
Jenže celá událost - alespoň podle obžaloby - rázem dostala úplně jiný spád: prodávajícího několika výstřely ze zbraně, kterou se ale kriminalistům nikdy nepodařilo nalézt, zavraždil. Dalšími výstřely a hrubým fyzickým násilím následně připravil o život i druhého muže. Poté podle vyšetřovatelů oběma ukradl mobilní telefony a těla zahrabal na Chebsku.
Tempel je jako třetí doživotně odsouzený na svobodě. Jeho propuštění se zdrželo i kvůli pracovní době
Číst článek
Za to ho soud poslal na zbytek života za mříže. Od vražd uplynulo více než dvacet let a Robert Tempel se opět ocitl na svobodě. Po zásahu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku o tom v říjnu rozhodl Vrchní soud v Praze.
Proč k takovému závěru nakonec pražští soudci došli? Server iROZHLAS.cz s pomocí informačního zákona získal rozsudek, který Tempela osvobodil.
Justiční ping-pong
Česká justice si od počátku s případem nevěděla rady. Zatímco Krajský soud v Plzni opakovaně vydával rozsudky o neprokázání viny a zprošťoval tak Tempela obžaloby, odvolací Vrchní soud v Praze verdikty rušil a nařizoval obstarání dalších a dalších důkazů. To se v průběhu necelých tří let odehrálo přesně čtyřikrát.
„Krajský soud nenabyl přesvědčení, že vina stěžovatele byla prokázána s požadovanou mírou jistoty, když nevěrohodnost svědectví zůstala po doplnění dokazování nedotčena.“
Krajský soud v Plzni
„Krajský soud nenabyl přesvědčení, že vina stěžovatele byla prokázána s požadovanou mírou jistoty, když nevěrohodnost svědectví zůstala po doplnění dokazování nedotčena,“ konstatoval v roce 2007 plzeňský soud. Narážel tak na sporné výpovědi korunního svědka Lubomíra Václava, zvaného Biftek.
Právě Václav měl být s Tempelem na místě činu, před soudy se ale ze zabití dvou mužů obviňovali navzájem. I letos byl v plánu výslech korunního svědka Václava, soudci však zjistili, že v roce 2014 zemřel.
Rozhodnutí z Plzeňského kraje v roce 2007 nicméně i napočtvrté napadla státní zástupkyně a znovu se odvolala k Vrchnímu soudu v Praze. Ten nejen celý rozsudek zrušil, ale zároveň nařídil, aby o případu nově rozhodl Krajský soud v Praze.
Reagoval tak na podezření, že plzeňský soud není schopný v této věci rozhodnout nezávisle, i když předtím již rozhodoval v jiném složení senátu.
„Krajský soud v Plzni není schopen se oprostit od zaujatého hodnocení důkazů, což ve svém důsledku znamená, že není schopen, respektive dokonce postrádá vůli ve věci objektivně a spravedlivě rozhodnout,“ kritizoval.
V Praze poté už rozhodli podle představ vrchního soudu a poslali Tempela do vězení na doživotí. Přesnou časovou osu, jak soudy rozhodovaly, naleznete na konci tohoto článku.
Zásah Evropského soudu
Zastání Tempel našel až u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který loni v červnu jasně konstatoval, že česká justice svým postupem porušila Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Vrchnímu soudu v Praze také například vytkl, že rozsudky rušil tolikrát, dokud jiný soud neuznal pachatele vinným, nebo hodnotil věrohodnost svědka, i když ho sám nevyslechl.
Na doživotí odsouzený vrah Tempel uspěl ve Štrasburku. Jeho případ může znovu otevřít Ústavní soud
Číst článek
Na základě tohoto rozhodnutí následně zrušil Ústavní soud čtyři rozsudky a Vrchní soud v Praze se v letošním roce musel opět zabývat 14 let starým odvoláním státní zástupkyně.
„Odvolací soud své rozhodnutí dílem odůvodnil nedostatečně, dílem postupoval v hrubém rozporu se základními zásadami trestního procesu a dílem jde o rozhodnutí, skrze nějž prosazuje své hodnocení takto provedených důkazů a z něho plynoucí závěry ohledně skutkových zjištění,“ kritizovali ústavní soudci například rozhodnutí vrchního soudu, podle kterého měl případ nově projednat Krajský soud v Praze.
Pražští vrchní soudci navíc měli opomenout většinu klíčových závěrů o svědkově věrohodnosti odkazující na rozpory v jeho výpovědích.
Nejnovější rozsudek
Vrchní soud v Praze - tentokrát v novém složení - se tedy musel znovu vypořádat s odvoláním státní zástupkyně proti osvobozujícímu verdiktu z roku 2007. Tvrdila, že některé části výpovědí svědka Václava potvrdily další důkazy a soud s nimi měl více pracovat.
„Považuji za naprosto nepřijatelné vykládat možný skutkový děj na základě spekulací typu ‚dle mého názoru‘, neboť v trestním řízení jsou jakékoli spekulace nebo domněnky nepřijatelné.“
Jaroslav Ortman (obhájce Roberta Tempela)
„Za této situace by bylo podle odvolatelky namístě položit si otázku, kdo z oněch dvou mužů přítomných na místě činu byl ten dominantní, rozhodující, agresivnější, ten, který vraždil. Odkazuje v tomto ohledu na znalecké posudky o vyšetření jejich duševního stavu a na výpověď obžalovaného, který sám sebe označil ve vztahu ke svědku za nadřazeného,“ parafrázoval rozsudek státní zástupkyni.
Tempelův obhájce Jaroslav Ortman na výzvu soudců ale upozornil, že obžaloba nemá žádné přímé důkazy, že vraždil právě jeho klient. „Považuji za naprosto nepřijatelné vykládat možný skutkový děj na základě spekulací typu ‚dle mého názoru‘, neboť v trestním řízení jsou jakékoli spekulace nebo domněnky nepřijatelné,“ doplnil obhajobu.
Nevěrohodní svědci
Vrchnímu soudu v Praze tak nezbylo než se řídit rozsudkem ze Štrasburku, uznal přitom mimořádnou složitost důkazů. „Dominovaly dva stěžejní důkazy - výpověď obžalovaného Tempela a výpovědi svědka Václava. Krajský soud v Plzni v odůvodnění napadeného rozsudku provedl podrobnou rekapitulaci výpovědí obžalovaného i svědka, obsahujících tvrzení, která si odporovala a některá z nich byla i zjevně nevěrohodná,“ připustil senát.
Někteří další svědci navíc tvrdili, že se také nacházeli přímo na místě činu. To soud již dříve vyhodnotil jako zcela jasně nevěrohodné. Nechal proto obstarat i další důkazy - výpovědi znalců z odvětví soudního lékařství, expretízy zaměřené na dokumentaci pohybu hlavních aktérů prostřednictvím monitorování jejich mobilních telefonů nebo biomechanickou analýzu.
Nedostatečné důkazy
„Ani zjištění o pohybu obou hlavních aktérů v době před činem a po něm prostřednictvím monitoringu jejich mobilních telefonů a telefonu poškozeného, stejně jako psychologické profily obžalovaného a svědka vypracované znalci, nevedly k nějakým jednoznačným závěrům,“ stojí v rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Právě tato poslední instance připouští možnou Tempelovu vinu, ale není si jí naprosto jistá. „Odvolací senát se proto ocitl v situaci, kdy shromážděné důkazy sice nasvědčovaly reálné možnosti, že obžalovaný se mohl skutku uvedeného v žalobním návrhu dopustit, současně však takový závěr nebylo možno dovodit jednoznačně a bez důvodných pochybností,“ uvedl předseda senátu Robert Fremr.
Protože tedy žádné další důkazy nebyly k dispozici, nezbylo Vrchnímu soudu v Praze nic jiného, než aby nakonec zprošťující rozsudek z roku 2007 potvrdil.
