Historik: Schwarzenberg dokázal, že se i Češi začali dívat na aristokracii s větší shovívavostí
V pražské katedrále svatého Víta začne v poledne poslední rozloučení s Karlem Schwarzenbergem. Politik, který by v neděli oslavil 86. narozeniny, zemřel v listopadu ve Vídni. „Zájem veřejnosti se rozloučit pro mě představuje to, že Karel Schwarzenberg byl vnímaný jako výrazná osobnost našeho společenského života,“ domnívá se historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd.
Karel Schwarzenberg se netajil tím, že je věřící katolík. Jakou roli v jeho životě víra hrála?
Myslím, že to byla klíčová zkušenost, která ho zásadně ovlivnila. I když on sám o sobě prohlašoval, že úplně není stoprocentním křesťanem, že má velké chyby. Mnohokrát v rozhovorech řekl, že měl rád mejdany a holky.
„Jako malý chlapec složil vnitřní přísahu, že se bude snažit o ochranu demokracie, když se v roce 1948 dozvěděl o smrti Jana Masaryka,“ popisuje historik Jaroslav Šebek
Každopádně ale ta poslední léta bylo vidět, že se často vztahuje k posledním věcem člověka. Zdůrazňoval přesah našich životů i to, že bůh je milosrdný a odpouští naše provinění.
Jak jeho kroky ovlivňovalo to, že patřil k potomkům významného šlechtického rodu?
Do jisté míry to byla genetická výbava, protože nesl odkaz nejenom své biologické rodiny, ale všech předků z knížecího rodu.
Řekl bych, že tam od začátku bylo nastavení pro službu, protože i ve svých rozhovorech měl své známé heslo: Připraven sloužit. Jako malý chlapec třeba složil takovou vnitřní přísahu, že se bude snažit o ochranu demokracie, když se v roce 1948 dozvěděl o smrti Jana Masaryka.
Jak výjimečná byla jeho role v polistopadovém vývoji naší republiky?
Skutečně se snažil jako nejdříve poradce prezidenta Václava Havla a pak i vedoucí jeho kanceláře o to, aby navázal vztahy se zahraničím, využil své kontakty, které měl velice bohaté – hlavně do Rakouska, do Německa. To bylo pro naši mladou demokracii velice důležité.
Jak se na Karlu Schwarzenbergovi podepsalo, že musel odejít jako malý chlapec po únorovém převratu v roce 1948 s rodinou do exilu v Rakousku?
Na něm bylo vidět, jak toužil se znovu vrátit. Proto využil už třeba hned příležitosti v roce 1968, kdy mohl znovu navštívit svůj rodný Orlík. Dá se říct, že tam byla vidět nostalgie a nakonec i třeba to, že jeho nejstarší syn dostal první jméno Jan Nepomuk. Tady jasně ukázal určitou vazbu i na naše české národní a duchovní tradice.
Skončila mše za Karla Schwarzenberga. Vzpomínání pokračuje koncertem v pražské Lucerně
Číst článek
Čím to je, že si k Československu zachoval i přes pobyt v emigraci tak vřelý vztah?
Já myslím, že to bylo skutečně dáno tím, že se snažil i československé opozici pomáhat a že to byl pro něj určitý závazek. Vzešel z této země a snažil se pomáhat lidem i v době železné opony.
Na Malou Stranu se během tří dnů přišlo k rakvi s exministrem zahraničí rozloučit přes 11 000 lidí. Lidé tam mohli v kostele nechat vzkaz v kondolenční knize nebo na přání zesnulého. Napadá vás nějaká obdoba v posledních letech? Něco, co by se dalo přirovnat k této události?
Z politického hlediska to samozřejmě byla smrt Václava Havla, kde ten zájem byl ještě větší. Pak tady byla otázka vztahu k popkulturní hvězdě – ke Karlu Gottovi. Myslím si, že právě Karel Schwarzenberg dokázal to, že se i česká veřejnost začala dívat na aristokracii s větší shovívavosti a s větším i respektem.
Toto rozloučení je pro mě docela hmatatelným důkazem, že se to právě Karlu Schwarzenbergovi velice podařilo. Zájem rozloučit pro mě skutečně představuje to, že Karel Schwarzenberg byl vnímaný jako výrazná osobnost našeho společenského života.
