Tomáš Šmíd: Zemanova kondolence do Uzbekistánu? Nehorázná blbost, po zemanovsku řečeno
Když politické vedení Uzbekistánu konečně oficiálně potvrdilo skon prezidenta Islama Karimova, přišlo do Taškentu mnoho kondolencí. K zástupu světových hlav států se připojil i český prezident Miloš Zeman, a to těmito slovy:
„Vážený pane předsedo, s hlubokým zármutkem jsem vyslechl zprávu o skonu prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova. V jeho osobě Vaši vlast opustil významný státník a důležitý spojenec v boji proti radikálnímu islámu, který je právem považován za jednu z největších hrozeb dnešního světa. Prezident Karimov se do historie zapíše nekompromisním postojem vůči terorismu, což je postoj, který jistě bude inspirací pro dnešní i budoucí generace státníků v této citlivé oblasti. Dovolte mi, abych Vám, rodině pana prezidenta a uzbeckému lidu vyjádřil svým jménem i jménem občanů České republiky upřímnou soustrast. S úctou Miloš Zeman Prezident České republiky.“
Soustrast ano. Ale opatrně
Vyjádřit soustrast v případě úmrtí hlavy států patří k dobrému diplomatickému bontonu, a to bez ohledu na skutečnost, co si kondolující hlava státu myslí. Čili soustrast ani nemusí být upřímná, ale vyjádřena by být měla. Pokud se samozřejmě nejedná o hlavu státu země vysloveně nepřátelské, či se kterou je dokonce veden válečný konflikt. To už by té neupřímnosti bylo moc.
Opatrně by se ovšem mělo zacházet s kondolencemi k úmrtí nejvyšších představitelů států, které jsou nedemokratické, v masovém měřítku porušují lidská a občanská práva či se jedná o vyslovené despocie a totalitní režimy. I hlavám nedemokratických států se za jistých okolností kondolovat může, systém mezinárodních vztahů není a nikdy nebude mít standardy vzorného skautského oddílu, nicméně zde je velmi důležité vážit slova, jejich vyznění, a dokonce i jejich počet.
A v případě kondolence prezidenta Zemana je ke kritice důvod. Pokud by si v Karimovově případě vystačil s délkou a dikcí kondolence, kterou věnoval nejen sportovní, ale i celospolečenské legendě Věře Čáslavské, která naši vlast pozitivně proslavila vskutku globálně (což vřele ocenil i prezident bývalého člena federace, kterou paní Čáslavská reprezentovala, Andrej Kiska), nebylo by co řešit.
V Uzbekistánu pochovali prezidenta Karimova. V zemi začal třídenní státní smutek
Číst článek
Nicméně prezidentu Zemanovi stál za víc vůdce středoasijského nedemokratického státu, který má navíc na rukou bez přehánění potoky krve. Karimov v jistý moment skutečně protnul své zájmy se zájmy západních mocností v čele s USA ohledně boje proti islamistickému extremismu v Afghánistánu, nicméně nazvat ho inspirativním státníkem v boji proti terorismu, je - řečeno zemanovským slovníkem – nehorázná blbost.
Potoky krve
Hlava Uzbekistánu pod zástěrkou boje proti radikálnímu islamismu likvidovala veškerou opozici, a to nejen politickou, ale i občanskou. Celá řada skutečných islamistických extremistů z Islámského hnutí Uzbekistánu zmizela do Vazíristánu a dalších oblastí na afghánsko-pákistánském pomezí, a karimovovské brutální represe dopadaly na celou řadu opozičníků a hlavně obyčejných občanů, kteří měli s islamismem pramálo společného, natož s islamismem radikálním.
Nejtypičtějším příkladem jsou stovky mrtvých demonstrantů v Andižanu z roku 2005, ale umučených, zmrzačených, beze zpráv zmizelých a léta vězněných občanů, které režim šmahem označoval za islamisty, byly další stovky až tisíce. O potlačování svobody slova, shromažďování a dalších represích již netřeba ztrácet řeč.
Uzbecký prezident si nepřeje mezinárodní vyšetřování násilností
Číst článek
Ale abychom nezveličovali Zemanovu příchylnost k zesnulému orientálnímu despotovi – kondoloval, byť méně devótně, a hlavně ve svém úřadu Karimovovu politiku přímo podporoval i nositel Nobelovy ceny míru a dosluhující americký prezident Barack Obama.
Autor je politolog a bezpečnostní analytik. Vystudoval historii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, tamtéž přednáší bezpečnostní a strategická studia. Odborně se zabývá především problematikou ozbrojených konfliktů, organizovaného zločinu a selhávání státní moci. Teritoriálně se soustředí především na přední Eurasii, obzvláště na oblast Kavkazu.