Metrostav je první velká ryba. Stopka ho může položit, míní protikorupční expert

Stopka na tři roky pro veřejné soutěže, k tomu ještě pokuta 10 milionů korun. O jak významné rozhodnutí odvolacího soudu v případě Metrostavu podle vás jde?
Je to mimořádné rozhodnutí. Opravdu to ovlivní celý stavební trh, nejenom tuto korporaci, která je jedna z největších stavebních firem v Česku. A je to taky případ první velké ryby, která byla chycena a nyní už i pravomocně odsouzená ohledně trestní odpovědnosti právnických osob. A to je taky poměrně významný signál celému tomu trhu a celému stavebnictví, že končí éra beztrestnosti, éra korporátní nevinnosti a že ty činnosti, které jsou za hranou zákona, tak mají velmi vážné důsledky.

Soud uložil tříletý zákaz i dceřiné společnosti Metrostavu, totiž Metrostav Infrastructure. Co z toho plyne? Protože to byla novinka odvolacího soudu.
Je to tak. To je poměrně zásadní moment, protože Metrostav byl odsouzen nepravomocně před tím odvoláním už na tu stopku veřejných zakázek. Zareagoval tím, že se pokusil převést majetek do své dceřiné firmy Metrostav Infrastructure a přes ni realizoval zakázky dále. To znamená, hlásil se i do nových zakázek v průběhu těch posledních několika let. Stavby dálnic, metra nebo věcí kolem železničních koridorů. A tvářil se: dobře, byla odsouzená matka, ale ta dcera může vesele dále pracovat.

Nyní soud, a v tom je to zásadní, řekl: hele, ne. Nemůžete to převádět ani na dceru. Ten trest je pro celou skupinu a vy si musíte udělat takové mechanismy, aby se toto neopakovalo. Není možné to jednoduše očurat.

A zásadní jsou taky zejména ty tři roky. Protože pokud to chápu správně, 10 milionů pokuta, to asi pro Metrostav nic není. Ale tři roky zákazu pro veřejné soutěže jsou přelomové.
Ten trest je opravdu přísný a zásadní, protože Metrostav je veliká stavební firma, která se živí veřejnými zakázkami. Není na tom nic špatného. Dělají veřejné investice, staví mosty, tunely, dálnice a podobně.

A najednou ten trest je, že je vyřadí na tři roky z této hry. V Česku. Dostanu se k tomu, že oni mají samozřejmě obchodní aktivity i v zahraničí a tam se ten zákaz nevztahuje. To znamená, oni by mohli teoreticky ten svůj obchodní model upravit tak, že se budou ucházet o veřejné zakázky v okolních zemích, na Slovensku, v Německu, Skandinávie… A třeba by to mohli přežít ty tři roky. Ale samozřejmě to je těžká diskuse. Nicméně ten trest je přísný v tom, že každá ta velká korporace, když je takto přichycena při činu, tak se snaží říct: dejte nám pokutu. Jakkoliv velkou, ale hlavně nás nevyřazujte ze hry. Protože pokutu zaplatíme, akcionáři to uznají a jede se dál.

Takže stovky milionů korun by byly pro ně lepší než tři roky zákazu.
Nepochybně pro firmu typu Metrostavu, která je na veřejných zakázkách závislá z 90 procent obratu. A ten obrat je obrovský - 40 miliard korun ročně, 5200 zaměstnanců, které vykazují, a plus další jakoby subdodavatele. To je opravdu velký gigant a nyní hrozí, že se najednou ta firma teoreticky může i sesypat, protože to neustojí. Nedokáže nahradit to, co by jí vypadlo v těch veřejných zakázkách jinde. A ten trest je velmi přísný.

Já možná ještě řeknu jeden kontext k tomu. Ten soud v takových případech jako zvažuje samozřejmě provinění, důkazy a vážnost, ale při rozsudku trochu bere v úvahu i společenský dopad. To znamená dopad v tomto případě na tu firmu, protože ona je velký zaměstnavatel, odvádí daně, realizuje veřejné zakázky, má nakontraktované ty veřejné zakázky už nyní. A teď si představte, jaký bolehlav to musí být třeba pro zadavatele zakázek, třeba na Ředitelství silnic a dálnic. Oni s Metrostavem podepsali zakázku, bude se stavět další tři nebo čtyři roky. A oni teď neví, jestli ta firma to bude schopna dokončit tu zakázku, jestli bude fungovat, jestli to zvládne, jestli se nějak nerozpadne.

Takže je to teď obrovský dopad i na veřejné rozpočty a na veřejné investice. V tomto směru celá ta kauza kolem Metrostavu a tohoto velmi výrazného rozhodnutí může dopadnout i na celou řadu investic po celé republice.

Ale chápu-li to správně, vy narážíte na to, že by Metrostav třeba to finančně nezvládl, protože ten soudní verdikt se nevztahuje na zakázky, které už realizuje Metrostav.
Ano, to, co podepsali doteďka a už realizují, tak na to se to nevztahuje. Ale jde o to, jestli ta firma přežije a jestli situaci, kdy staví nějaký úsek dálnice další tři čtyři roky, jestli se ten zadavatel veřejný může spolehnout na to, že to v klidu dokončí a že to bude uzavřeno a kolaudováno. To je dneska, si myslím, velká neznámá. Myslím si, že na tom stavebním trhu teď panuje poměrně velká panika. Řeší se, co to vlastně znamená.

Ono všichni čekali, že to rozhodnutí padne. Bylo jasně naplánováno, že teď bude odvolací řízení a že to k tomu směřuje. Mimochodem, ten Metrostav ještě na poslední chvíli se pokusil navrhnout takzvanou dohodu o vině a trestu. To znamená vyvinit se z toho tím, že zaplatí jakoukoliv vysokou pokutu. Hlavně ať nedostane zákaz těch veřejných zakázek. Ale státní zástupce řekl ne, teď jsme v takové fázi trestního řízení, že už to jako změnit nejde. To jste si měli, pánové vzpomenout dřív, tak to jednoduše je.

Co to je za firmu Metrostav? Ono to evokuje firmu, která staví metro…
A tak to taky je. Je to velká firma, je to největší česká stavební firma, která ale začala od 70. let. Byla založená jako národní podnik, který byl určen ke stavbě pražského metra. To znamená, soustředil se primárně na hloubení tunelů, na ražbu, na věci, které souvisely s metrem, od toho ten název.

A na začátku 90. let došlo k privatizaci té firmy a postupně rozšiřovala svoji činnost od stavby metra do celé škály stavebních věcí a vyvinula se z ní celá velká skupina Metrostav, a je to, jak se říká, lídr trhu. Bohužel i s tím negativním, co to ukazuje. To znamená, že se zapojila do takových nekalých praktik, za které teď je souzena a odsouzena, ale je to obrovská firma.

To, proč se o ní tady teď spolu bavíme, je to, že se zapletla do takzvané druhé větve kauzy Davida Ratha. Obžaloba tvrdí, že si Metrostav měl psát podmínky ve středních Čechách na opravy nemocnic v Kolíně, v Kladně na míru. Jak závažné to její zapletení do této kauzy je?
Velmi závažné. Protože soudy už proběhly v obou liniích Rathovy kauzy, byť se skoro dá říci, že ta druhá linie by se dala nazvat spíš kauzou Metrostav než Rath. I když Rath a Kott a Kottová asi půjdou ještě na pár měsíců do vězení. Ale to zásadní bylo, že opravdu byli přichyceni její nejvyšší představitelé, její generální ředitel, obchodní ředitel a někteří další manažeři při tom, když nabízeli úplatky těmto veřejným funkcionářům, Rathovi a celé té skupině za to, že ovlivní ty zakázky jakoby v jejich prospěch.

Tam jde primárně o to, že zadáte ty kvalifikační kritéria tak, aby se toho mohly účastnit jen ty velké firmy například. A tím pádem vyřazují třeba středně velké konkurenty, protože řeknou: může se účastnit jenom ten, kdo má obrat nad nějakou částku a tím pádem kdo ho nemá, tak nemá šanci se přihlásit. A v čem je to zapletení vážné je, že oni nemůžou tvrdit, že se utrhli nějací jejich obchodní zástupci. Byl to top management té firmy. Byla to evidentně jakoby obchodní politika té firmy uplácet, kde to jde, aby získali veřejnou zakázku. A  v této chvíli byli samozřejmě trestáni a před soudem stáli i ti lidé jako fyzické osoby.

Obžalovaní byli generální ředitel, tedy bývalý, Pavel Pilát, šéf obchodu Jiří Anděl…

Ještě je na tom důležité, že vlastně Metrostav byl v podobných věcech souzen asi u dalších čtyř kauz. To znamená nejenom ty kauzy Rathovy dvě ve středních Čechách, ale je to i liberecká kauza, do které zapleten i hejtman Půta.

Ale je to také kauza Metrostav a spol. Je to kauza kolem Kladrub a opravy hřebčína a některé další. To znamená, z mého pohledu to ukazuje, že ta firemní politika byla cynická. Jsme nastavení trhu, který podle takových pravidel hraje. Celý ten stavební trh je drsná džungle, to víme všichni. Každý, kdo se kolem toho pohybuje nebo to sleduje, tak ví, že to samozřejmě není zdaleka první případ, a ani poslední. Byly tam kartelové dohody, bylo celá řada podezření na uplácení od komunálních zakázek až po ty nejvyšší.

Ale on je také dynamický. On se taky mění v čase. To znamená v momentě, kdy například veřejné investice poklesly, tak najednou ty firmy začaly válčit o každou zakázku a i větší firmy se hlásily i o menší zakázky. Teď se to zase mění. Samozřejmě je tam velmi tvrdý konkurenční boj, ty firmy jdou často proti sobě, lobbují v zákulisí a samozřejmě se taky někdy napadají u antimonopolního úřadu nebo na sebe podávají žaloby. Ale zase v jiných případech tvoří konsorcia, protože to je třeba jediná cesta, jak získat nějakou větší zakázku.

A teď to dopadlo na největší firmu Metrostav. Už nyní podle mě probíhají velké diskuse nad tím, co to znamená, jestli například se ta firma nebude rozdělovat, jestli to neznamená, že se třeba některé divize nerozprodají konkurentům tak, aby bylo možné pokračovat, protože je třeba objektivně říct, že v tom Metrostavu pracují velmi schopní lidé. To znamená kvalitní stavaři, inženýři, projektanti, kteří opravdu umí věci, které jsou na tom trhu možná unikátní. A mají samozřejmě technologie, mají mašiny a stroje, které opravdu umí například to hloubení metra a tunelů unikátně. A to se z toho trhu jakoby nesmí ztratit. To znamená, ta firma má spoustu schopných profesionálů. Bohužel její vedení přijalo politiku, že bude uplácet kolem a doufat, že se na to nepřijde, anebo že to nebude prokázáno.

Metrostav teď taky mluví o předpokládané ztrátě až 33 miliard korun, tak je taky nějaká možnost, že by se pokusil obcházet ten soudní verdikt? Bude se moct hlásit třeba jako subdodavatel do nějakých zakázek a podobně?
Ta částka je reálná. Myslím si, že sečetli objem zakázek, které dostávali v této době, a řekli: pokud budeme vyřazeni z těch soutěží, tak o toto zhruba přijdeme. Budou bojovat do konce, To znamená, zkusí určitě ještě poslední dovolání k Nejvyššímu soudu.

Což už oznámili, že chtějí udělat…
Protože jim nic jiného nezbývá. Nicméně od toho momentu pravomocného rozhodnutí už by se do těch soutěží hlásit neměli. Ani přes ty dceřiné firmy.

Myslím si, že jako subdodavatel teoreticky by fungovat možná mohli, byť to bude na posouzení konkrétního zadavatele, zda jako uzná to, že vedoucí toho konsorcia je někdo jiný a tady třeba nějaká divize Metrostavu realizuje část subdodávky. Ale je pravda, že oni byli v opačné pozici. To byl gigant, který on hledal subkontraktory. A to znamená, že oni se hlásili jako šéf toho konsorcia a nabírali si další stavební firmy na dílčí práce. Takže to by byla velká změna.

Máme nějaké srovnání třeba už s firmami, které byly potrestány za korupci z minulosti? Jak to u nich potom fungovalo?
K tomu je třeba říct trochu kontext i světový. To znamená, historicky trestní právo bylo postaveno na tom, že se trestali jednotlivci. To znamená fyzické osoby za to, že něco spáchali. Ale ukazovalo se, že mnohé korporace mají politiku překračovat hranice práva a dělají to záměrně. A potom, když se na něco přijde, tak obětují jednoho dva manažery a jede se pořád dál, zaplatí nějakou pokutu. Takže se začalo, hlavně v anglosaském světě, zavádět to, že to je třeba změnit a ta firma se musí začít chovat i vnitřně tak, aby to začala měnit. A proto se zavedla i ta trestní odpovědnost i na firmy. U nás jsme to zavedli před 10 lety jako pravidlo. Byla nad tím samozřejmě taky obrovská právní diskuse, stejné argumenty jako ve světě, to znamená, jestli to je jako použitelné. Byla i poměrně velká panika nad tím, co to vlastně způsobí, jestli se nebude trestat přehnaně, jestli nebude obviněna spousta těch právnických osob, jestli to nebude využíváno ke konkurenčnímu boji, že se budou podávat účelová trestní oznámení na konkurenci.

Ono se ukázalo po těch 10 letech, že to tak jakoby není, že je tam ten filtr. To znamená, trestní oznámení někdo může podat, ale je tady policie, státní zastupitelství a soudy, které potom toto filtrují, tu závažnost. A doteď tento institut vedl k tomu, že už asi 2000 firem bylo obžalováno, pak asi 1000 firem se dostalo opravdu jako k soudu a byly odsouzeny. Asi 200 firem bylo i zrušeno, ale pořád to byly malé ryby. Metrostav je první velká ryba. Je to najednou obrovský zásek do toho stavebního trhu. Všichni najednou musí zbystřit a vidět: hele, teď to může dopadnout na kohokoliv, pokud bychom se příště octli v jejich kůži. A ten dopad je drtivý.

A hlavně se na tom příkladu tedy asi budeme učit, protože je bezprecedentní, jestli to chápu správně, když se vrátím k té své původní otázce.
Ano, je to tak. Je to bezprecedentní případ a je to po 10 letech poprvé, kdy takto velká situace nastala. Já bych si přál, aby to znamenalo, že uvnitř těch firem začnou opravdu přemýšlet nad tou oblastí „compliance“ a vnitřních mechanismů nejenom cynicky, že to musíme mít, protože to je dneska standard, že si napíšeme na web hodnoty. Já jsem viděl, co tam má třeba Metrostav - důvěryhodnost, otevřenost, držíme slovo. Ale co za tím je? Znamená to, že držíme slovo s těmi lidmi, s kterými jsme se domluvili, že jim zaplatíme úplatky? Celý ten „business compliance“ uvnitř firem je samozřejmě obří, ale nesmí být prázdný. Ve smyslu, že tedy píšeme nějaké prázdné etické kodexy a děláme nesmělá školení, ale potom naše obchodní politika vypadá úplně jinak. Takže já trochu doufám, že to bude taková bomba pro celý ten trh, a nejenom stavební, že si firmy začnou přemýšlet dvakrát, co dělat, protože vidí, že ty důsledky můžou být smrtelné.

Já se nemůžu nezeptat, když jste několikrát zmínil, jak významnou firmou Metrostav je, tak z toho tržního hlediska, kdo bude dál stavět?
Já bych v tom nebyl moc lítostivý. Stavební trh je krutý a nelítostný, ale to neznamená, že když umře jedna firma, že se lidé nepřevedou pod jinou firmu. Konkurence je tu velmi tvrdá.

Je to i příležitost třeba právě pro Strabag, Eurovii a podobně?
Nepochybně. A myslím si, že už dneska probíhají jednání, jak třeba převzít některé ty divize. Já bych ještě zmínil bolehlav veřejných zadavatelů, protože o to jde. Že instituce, které investují veřejné peníze, daňové příjmy lidí, a za to se něco staví, tak nyní musí zvažovat, zda ta firma je schopna to dokončit a zda ten trh nějakým způsobem vygeneruje to, že to jsou firmy spolehlivé, které dodržují zákony. Protože to si myslím, že je podstata. Nějakou falešnou lítost nad tím, jestli přežije jedna korporace, nebo ne, tím bych netrpěl.

Takže kauza Metrostav může ukázat i na nějakou nesystematičnost zákonnou třeba tak, jak se zadávají veřejné zakázky a na ten mechanismus jako takový.
Veřejné zakázky se potřebují zjednodušovat. Ale není to černobílý příběh. Nedá se to vykostit, protože potom je vidět, že ty pravidla mají nějaký vývoj, nějakou genezi. Ale je fakt, že to podstatné je, aby hrály podle pravidel obě strany - jak veřejná, tak ty jsou ty soukromé firmy. Protože nechceme podle mě slýchat každý měsíc o další nové korupční kauze kolem veřejných zakázek a uplacených úřednících nebo politicích. To potom ničí důvěru úplně ve všechno.