Bakalovo pozemkové impérium. Proměna části republiky pod dohledem miliardáře

Říkal jsi 15 tisíc pozemků – o jaké pozemky jde?
Klára: Jde zejména o plochy, které byly přidružené k důlním a dobývacím podnikům, o silnice, které k těmto podnikům vedly, nebo také zrekultivované plochy, lesy, rybníky. Našli jsme i několik zastavěných pozemků, ale jedná se i o plochy pod golfovým hřištěm v Karviné.

Jak konkrétně vlastnictví pozemků soukromou firmou Zdeňka Bakaly komplikuje cestu obcí a měst třeba k transformačním projektům, které mají za cíl proměnit Karvinsko z toho někdejšího hornického regionu?
Tomáš: Tyto projekty vyjednávají spíše spolky, univerzity, případně je garantem části strategických projektů kraj. Toto téma jsme probírali s náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje Jakubem Unuckou, který se na tvorbě řady projektů podílel. Řekl nám, že jednání s Asentalem jsou v této věci poměrně věcná, korektní. Dokonce uváděl i příklad úspěšného odkupu pozemku okolo bývalého Dolu Gabriela, se kterým kraj počítá jako s prvním z těchto strategických projektů. Má být jakousi vstupní branou do rekultivované pohornické krajiny, a podle Unucky to byla velmi slušná cena – tuším, že mluvil o 45 korunách za metr čtvereční, což je v této oblasti poměrně slušná cena. Na druhou stranu je potřeba uvést, že Asental opravdu nemá důvody tyto strategické projekty na svých parcelách sabotovat. Je třeba si uvědomit, co to je za pozemky, které Asental vlastní. Jde totiž z velké části o těžbou zasažené, poddolované pozemky. Na takových parcelách nemůže jen tak něco stát, nemůže tam kdokoli cokoli postavit. Musí se vybírat konkrétní místa. Když pak v takovém místě vznikne nějaký zajímavý strategický projekt, tak podle odborníka na oceňování majetku musí nutně stoupnout ceny okolních parcel, které zase vlastní Asental, což je pro ně pochopitelně výhoda.

Plácnout si s Bakalou

Je to tedy skutečně tak, že když má obec nějaké pozemky, na nichž se chce rozvíjet a ty pozemky vlastní Asental, firma Zdeňka Bakaly, tak je vždycky vše zalité sluncem? „Plácnou“ si, za dobrou cenu se to odkoupí…?
Klára: Rozhodně není vždy všechno zalité sluncem. O ne úplně přátelských vztazích s firmou Asental hovoří nejotevřeněji Havířov. Jeho vedení aktuálně vede spor kvůli pozemkům okolo bývalého Dolu Dukla. Město v této oblasti počítalo se vznikem průmyslové zóny, ale většinu pozemků kolem vlastní právě firma Asental Group Zdeňka Bakaly. Před deseti lety se ale firma a město domluvily na společném postupu. Firma městu předala část pozemků, a město zde potom za státní dotace postavilo silnice a infrastrukturu. Po deseti letech je tu ale jen jeden velký podnik, který vyrábí zdravotnické sety a další investoři se do oblasti moc nehrnou. I sám náměstek Havířova Bohuslav Niemiec to zhodnotil tak, že se záměr asi úplně nevydařil.

O tom, že vztahy do dnešní doby nejsou ideální, může svědčit i příklad z konce září, kdy se na havířovském zastupitelstvu řešil prodej asi tří hektarů pozemků. V dané oblasti to byly jedny z mála, které patřily městu. Firma Asental – v souladu se zákony a svými právy, nutno podotknout – uplatnila předkupní právo na jeden úzký pruh pozemků, který má rozlohu asi 82 m², čímž městu zhatila celý plán prodeje. To však není jediný spor, který Havířov s firmou vede. Další se týká oblasti takzvaných Sušanských rybníků, které se nacházejí v severní části Havířova. Podle města se jedná o jedinou lokalitu, která by šla zrekultivovat na nějakou rekreační zónu, ale tady se firma a město rozchází v ceně za čtvereční metr. Každá strana má vlastní znalecký posudek a představy se nesetkávají.

Na jedné straně jsou obce, které se s Asentalem dohodnou, na druhé je třeba Havířov, který s nimi nemá úplně dobré vztahy. Existuje něco mezi?
Tomáš: Skupina obcí, které stojí takzvaně mezi, je asi největší. A je to logické, protože si jejich starostové moc dobře uvědomují, že přítomnost tak velkého hegemona kolem jejich obcí není úplně výhoda. Vědí, že pokud chtějí s pozemky nějak nakládat, musejí je logicky od Asentalu vykupovat, a pak do nich investovat ještě jednou, protože je pochopitelně potřebují připravit pro budoucí investice.

To znamená, že platí předinvestici, a pak investici?
Tomáš: Přesně tak. Těchto starostů je tedy asi největší množství. Můžu zmínit třeba starostu Horní Suché Jan Lipnera ze Starostů a nezávislých, který nám říkal, že firma zničehonic přestala pozemky nabízet, a obec se tak neměla k pozemkům jak dostat. Kdykoli teď firma nabízí pozemky, o které obec stojí, tak je obec kupuje.

I do takových absurdních situací jsou obce asi tlačeny. Je to ale věc, která v  oblasti prostě je, a která funguje. Obce se s tím nějak naučily žít.

Asental mlčí

Říkal jsi, že může být obec, která má okolo sebe Bakalovy pozemky. Jsou i obce, které mají pozemky uvnitř? Může to brzdit třeba rozvoj mnohem víc, pokud se jim nepodaří je odkoupit?
Tomáš: Ano, je to třeba obec Doubrava, kde je skutečně 30 procent území obce ve vlastnictví Asentalu, logicky se tedy pozemky nacházejí i přímo uvnitř obce. Nebo to může být už zmiňovaná Horní Suchá, ze které máme i satelitní snímek. Na něm je krásně vidět zástavba, a z ničeho nic je velká proluka – pozemek, kde nestojí žádné domy, ve vlastnictví Asentalu. Pak na to zase volně navazuje další zástavba. Jde o pozemek, který obec zatím nevykoupila, a který se třeba v budoucnu chystá koupit. Sám starosta Lipner zmiňoval, že by kolem kolonií finských domků vykupovat chtěl.

Asental je prodávat nechce? Ptali jste se ho?
Klára: Vedení firmy jsme, skrz jejich mluvčího Tomáše Neščáka, oslovovali opakovaně. Kontaktovali jsme je s 23 konkrétními dotazy, které byly postaveny na našich zjištěních a výpovědích, které se nám podařilo v terénu nashromáždit. Pokaždé nám přišla jen obecná odpověď, že firma vždy usilovala o rozvoj regionu, neboť je v něm hluboce zakořeněná, a že se ke konkrétním případům firma nebude vyjadřovat, protože je považuje za obchodní tajemství.

Zástupcům firmy jsme také opakovaně nabízeli osobní setkání, kde bychom si mohli o těch věcech lépe promluvit. To taky nebylo vyslyšeno. Na poslední sadu otázek, kterou jsme posílali firmě minulý týden, nám odpověděli, že věc dále nebudou komentovat.

Jak se vůbec Zdeněk Bakala dostal k tak velkému pozemkovému impériu na severovýchodě Moravy, na Karvinsku a v okolí?
Klára: Příběh je velice komplikovaný. Pozemky se ke Zdeňku Bakalovi dostaly v rámci kontroverzní privatizace OKD, která proběhla v roce 2004. Vláda v tu dobu spoléhala na jeden konkrétní posudek, který vypracoval znalec Rudolf Doucha, jehož cílem bylo ohodnotit všechen majetek OKD. Tento dokument však už v době samotné privatizace vyvolával značné rozpaky a pochybnosti. Prvním problémem bylo, že znalec ohodnotil pouze majetek mateřské firmy OKD a ignoroval její dceřiné firmy. Tím nezapočítal majetek dalších více než dvou desítek společností. Takže kromě často zmiňovaných hornických bytů, které byly sice v posudku ohodnoceny, ale ne cenou v místě a čase obvyklou, do něj Doucha vůbec nezahrnul majetky OKD v Kladně, rekreační objekty na Slovensku, nebo právě veškeré pozemky, o kterých píšeme. Firmy Zdeňka Bakaly je tak získaly úplně zadarmo.

Když teď vesnice, obce, města skupují pozemky, protože se na nich chtějí dále rozvíjet, de facto kupují to, co bylo dřív jejich?
Klára: Čistě technicky obcím nikdy nepatřily, byly státní. Ale ano, někteří ze starostů to vidí jako historickou křivdu, že se velký soukromý majitel k pozemkům dostal takto bezplatně.

Zpátky ke sporům. Jsou některé z nich natolik vyhrocené, že by mohly natrvalo poškodit vztahy mezi vlastníkem pozemku, firmou Asental, a obcí?
Tomáš: Spíše jsme naráželi na drobnější spory mezi obcemi a firmou Asental. Ačkoli například ve městě Petřvald k podobnému přerušení vztahů došlo. Starosta Jiří Lukša z KSČM vztahy zcela přerušil právě kvůli špatným zkušenostem s firmou. Popisoval případ, který nám popisovali i jiní starostové – chtěl třeba na části pozemků Asentalu vybudovat vodovodní přípojku na obecní pozemek, a k tomu byl potřeba kus pozemku firmy. Tento případ chtěl řešit buď věcným břemenem v rámci pozemku, nebo tím, že obec kus pozemku odkoupí, a zbytek zůstane Asentalu. Asental měl prý odpovědět, že v žádném případě, a že jestli pozemek chtějí, ať ho koupí celý. Pokud ne, tak nic neprodají. Obec se bránila tím, že neví, k čemu by jim celý pozemek byl, že jen potřebují dotáhnout vodovod, nebo alespoň postavit most přes nějaký potok, aby tam mohla fungovat technika. Takže jsou to takovéto drobnější spory, které obce s firmou mají. Ptali jsme si i firmy, ať máme i druhý pohled, ale konkrétní vyjádření jsme od nich bohužel nezískali. Musíme tedy vždy vycházet jen z jednostranného pohledu, pohledu obce. Na druhou stranu, když nám to řeklo více starostů, už bych to pokládal za poměrně relevantní informace.

Otázka životního prostředí

Existuje u pozemků, které už delší dobu ležely ladem a jsou na první pohled hodně zanedbané, obava, že by škodily životnímu prostředí? Že by se s tím mělo něco dělat?
Tomáš: Takový pozemek určitě je, pod městem Petřvald. Je to bývalá hornická kolonie Pokrok, která skutečně vypadá jako jedna velká černá skládka, a černou skládkou skutečně je. Jsou tam pobořené domy, které v minulosti vlastnila OKD a později to přešlo tuším na firmu RPG Byty. Poté se přes současného vlastníka těchto bývalých hornických bytů, Heimstaden, dostal do rukou soukromého majitele, tuším z Moravskoslezského kraje, který zde zamýšlel vytvořit velký investiční projekt, chtěl postavit seniorský dům. Nicméně jsme po prolustrování zjistili, že je silně zadlužen. Projekt se tedy zřejmě neuskutečnil a teď to tam vypadá, jak to tam vypadá. Všechny okolní pozemky vlastní firma Asental, obec pak vlastní příjezdové cesty. Takže je tam opět spor, kdo za černou skládku může. Jestli za to může město, které nezabránilo možnosti příjezdu – starosta argumentuje tím, že cesty nemůže uzavřít, protože je tam stále jeden dům, kde bydlí lidé – nebo za to může Asental. Ten údajně argumentuje tím, že není původcem odpadu. Pod městem tak vzniká černá skládka, se kterou nikdo nic neumí, nebo možná spíš nechce dělat.

A co vodstvo, není zasaženo? Díval jsem se na fotografii ze Sušanských rybníků…
Klára: Ano, to je druhý havířovský spor. Rybníky jsou podle představitelů města zanedbané. Údajně se tam nachází i bezdomovci. Obecně je to složitě přístupné území a jediní, kdo teď rybníky využívá, jsou rybáři.

Je tedy pravda, že pokud se Karvinsko snaží proměnit z toho bývalého hornického regionu, musí si ve výsledku vždy „plácnout“ se Zdeňkem Bakalou?
Tomáš: To byl jeden z důvodů, proč jsme se tomu začali věnovat – jestli budou velké transformační projekty stát na místech, která vlastní Zdeněk Bakala, a jestli Zdeněk Bakala znovu „vydělá“ na tom, že získal firmu OKD. Tato naše premisa se naplňuje jen zčásti. Zmiňme velký projekt, který plánuje Karviná a který je asi nejvíce viditelný z těch rozvojových strategických projektů Moravskoslezského kraje. Oni to neradi slyší, ale je to takový skleník, který má stát nedaleko Karviné, a má fungovat jako vědecké centrum, botanická zahrada a tak dále, což má vrátit lidi a zájem do kraje. Projekt se nakonec přesunul z původního pozemku Asentalu, kde měl stát, na současné pozemky OKD a části města Karviné, to znamená na státní pozemky a pozemky města.

Ale ani tohle není úplně výhra. Narazili jsme na zvláštní konstrukci, kdy aby se tento projekt mohl postavit, musí Karviná koupit pozemky státu, respektive OKD, ze státních peněz, které přijdou z kraje. Stát tedy zaplatí státu pozemky, na kterých postaví tenhle rozvojový projekt, který je důležitý pro stát, pro region. To byla taková zvláštní bizarnost. Ale jak říkám, nemusí být vždycky úplně rozdíl mezi jednáním státní firmy, a jednáním soukromé firmy. Obě se snaží chovat tržně. Jednu k tomu vede to, aby vůbec mohla fungovat jako firma, druhé to nařizuje stát skrze Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Klára: Čistě teoreticky může vlastnictví pozemků Zdeňka Bakaly ovlivnit strategické projekty. Technicky ale má Moravskoslezský kraj, který projekty zaštiťuje, velkou výhodu v tom, že je velkým hráčem. Projekty budou jak kraji, tak Zdeňkovi Bakalovi pozemky nadále zhodnocovat, a jejich cena bude stoupat. Ti, kdo relativně trpí a mají jednání komplikovanější, jsou malé obce, které řeší drobnosti, jako například kanalizační přípojky, které cenu pozemků reálně vůbec nemění.

Čistě teoreticky to tedy může znamenat, že může být proměna Karvinska z hornického regionu pomalejší?
Klára: Proměna může být stejně tak pomalá ve chvíli, kdy pozemky vlastní Zdeněk Bakala, nebo když se budeme bavit o pozemcích státu. Evropská unie má řadu nástrojů, kterými může pomoc směřovat konkrétněji, ale jak zmiňuje sociální geograf Ondřej Slach z Ostravské univerzity, je trochu ostuda, že první peníze, které do těchto uhelných krajů plynou, musela vyčlenit Evropská unie, a trochu kritizuje přístup státu, že kraje nechal transformaci napospas.

Tomáš: Budeme i nadále sledovat to, jakým způsobem se region v rámci Moravskoslezského kraje mění, jakým způsobem ho mění transformační projekty. Určitě k tomu chystáme další texty, které budou vycházet na serveru iRozhlas.cz.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize a z osobních archivů Kláry Filipové a Tomáše Piky.