Obrněné vozidlo Titus je na první zahraniční misi. Pro houfnici Dana jde i o poslední nasazení
Přibližně od začátku tohoto roku působí v rámci předsunutých jednotek Severoatlantické aliance v litevské Rukle čeští dělostřelci. Na vojenskou základnu s sebou vzali i množství techniky včetně Dany a Tituse. Jak pro samohybnou houfnici, tak obrněné vozidlo je to první zahraniční mise. Pro Danu z 80. let ale zároveň taky poslední.
„Zatím to zvládlo všechno, kam jsem s tím jel. Má to systém CTIS, který slouží k podhuštění pneumatik, když potřebujete jet v terénu. Čtyři režimy. Například když vjedete do písku, kde ta nosnost je nižší, tak si podhustíte pneumatiky a díky tomu širšímu zatížení lépe zvládnete terén. Další předností je nastavitelný vzduchový podvozek. Je tam rozmezí skoro třicet centimetrů od nejnižší a nejvyšší polohy, což je skvělé v terénu,“ popisuje své zkušenosti s vozidlem Titus řidič specialista V. L.
V Afghánistánu jsme učili policisty číst. S prezidentem Pavlem si rozumíme beze slov, říká veterán
Číst článek
Na základnu u litevské Rukly Češi dovezli celkem dva tyto obrněné vozy, které jsou důležitou novinkou ve službách české armády.
„Máme ho tu ve verzi MKPP, což znamená místo koordinace palebné podpory. Je to, řekněme, taková spojnice mezi mezinárodními dělostřeleckými návodčími a českou palebnou baterií, která je tady zde v Litvě dislokována,“ popisuje důstojník palebné podpory P. K.
Vozidla Titus nahradila mnohem starší PV3S, takzvané vejtřasky, které už byly zastaralé taky komunikační technologií. Nástavba nového vybavení, která uvnitř připomíná IT pracoviště, ale pracuje s moderními technologiemi.
„Můžeme informace převést na text. To znamená, že od IVECA průzkumné skupiny to zadají všechno datově, my to tady zhodnotíme a pošleme zároveň na místo řízení palby, tedy na českou palebnou baterii, kde to vyhodnotí, a zároveň to i daty pošle na děla,“ vysvětluje velitel palebné podpory s tím, že datový přenos celý proces urychluje a zpřesňuje.
Navíc nedochází k problémům se spojením, výrazně je omezená možnost rušení komunikace.
Podvozky od Tatry
Českým dělostřelcům už se v Rukle podařilo úspěšně dokončit první cvičení pouze za použití datového přenosu informací, tedy bez použití hlasu. Podle velitele úkolového uskupení Jaromíra Evana posunul Titus českou armádu o dvě generace dopředu.
Výjimečné přitom není jenom IT výbavou, ale právě také podvozkem. Ten vyvinula česká firma Tatra a díky němu je vůz vysoce mobilní i v těžkém terénu. To znamená, že se může přemisťovat společně s bojovými vozidly.
Do budoucna by česká armáda měla mít 62 bojových vozidel Titus. Dvacet z nich bude sloužit právě ke koordinaci palebné podpory.
V Česku je deset z dvanácti amerických vrtulníků. Dalších osm získá armáda zdarma za pomoc Ukrajině
Číst článek
Právě nácvik bojové střelby v mezinárodním prostředí mnohonárodnostní mise Severoatlantické aliance je hlavním cílem pobytu vojáků z Jinců – ze 131. dělostřeleckého oddílu 13. dělostřeleckého pluku Armády České republiky. Je to poprvé od druhé světové války, co se mezinárodní mise účastní.
Při cvičení pracují i s poznatky z bojišť na Ukrajině. „Má to vliv na taktiku a použití našeho druhu vojska. Zejména se klade důraz na maskování a rychlost přesunu a provedení palebného úkonu. To znamená, že se snažíme ty poznatky analyzovat a aplikovat do našeho výcviku,“ vysvětluje velitel úkolového uskupení Jaromír Evan.
Čeští dělostřelci s sebou na první zahraniční misi přivezli také samohybné houfnice Dana, které jsou koncovým článkem při dělostřeleckých operacích. „Ale zároveň je to ten nejdůležitější článek. K tomu, aby dělo mohlo vést palbu a podporovat spojenecké jednotky, potřebuje pomoc od rekognoskačních družstev a dále od velení, baterie a tak dále,“ říká velitel děla rotný K. K.
Od příjezdu na palebnou pozici po výstřel trvá celý proces do dvou minut. Rychlost úkonu je důležitá i proto, že z letu střely lze určit pozici dělostřelectva.
Třicetitunová houfnice
Osádka přitom musí reagovat i na specifika terénu. „Podloží v Litvě je hodně písčité, což klade vyšší nároky pro rekognoskační družstva na výběr palebných postavení. Osádky musí secvičovat činnost na děle tak, aby byly co nejrychlejší, aby se vyhnuly případnému protiopatření protivníka, například protibaterijní palbě nebo útoku FPV dronů,“ uzavírá velitel děla.
Jak se řídí vojenská operace v případě napadení, nacvičují armády zemí NATO na letišti v Bechyni
Číst článek
„Jak je těžký to řídit? Vidíte, že prostor výhledu je značně omezený, zvlášť když mám na sobě taktiku a balistickou ochranu. To se nemůžu ani předklonit. Dozadu je vidět jen velice těžko. Ale mě to baví, takže já si tu jízdu užívám,“ vypráví starší řidič specialista J. N., když se skoro třicetitunovou Danou vyjíždíme do terénu.
„Vy vlastně sedíte na sedadle velitele vozu. Takže tady on to ovládá a posílá povely nahoru, kde sedí mířič, nabíječ a časovač. Tady tím panelem jim předává povely,“ popisuje.
Zatímco pro české dělostřelce a vozidla Titus je služba v rámci předsunutých jednotek NATO první zahraniční misí, pro samohybné houfnice Dana zároveň poslední. Zbraně z 80. let mají totiž ve výbavě české armády nahradit houfnice Caesar.
