Evropské unii a Velké Británii se zatím nedaří uzavřít obchodní dohodu. Už na přelomu roku Británie opustí společný trh. Bez dohody přitom hrozí například vysoká cla na auta a na dokončení textu zbývají poslední dny, varuje v rozhovoru pro Radiožurnál David McAllister, šéf europoslanecké skupiny pro vztahy po brexitu a vlivný německý politik.

Rozhovor Brusel 12:29 26. listopadu 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vyjednávání s Velkou Británií se dostala do finálního stadia, zůstávají ale trochu stranou pozornosti. Všichni už zažívají určitou únavu z nekonečných vyjednávání, v praxi se zatím mnoho nezměnilo, teď je navíc zastínila pandemie. Proč bychom je podle vás měli sledovat?
Spojené království sice 1. února opustilo EU, ale zatím se toho skutečně mnoho nezměnilo, protože do konce roku stále platí přechodné období. Od 1. ledna se ale věci změní. Velká Británie opustí společný trh a celní unii. Zbývá nám tak méně než 40 dnů, abychom dohodu o našich budoucích vztazích dokončili.

Británii jsme nabídli to nejbližší možné partnerství. Něco, co jsme ještě žádné jiné třetí zemi nebyli ochotní poskytnout – přístup britského zboží na největší světový trh bez jakýchkoliv cel a kvót. Ale máme své podmínky. Potřebujeme fungující dohled nad dohodou a její vymáhání. Potřebujeme ujednání, které zajistí férové podmínky pro konkurenci na obou stranách kanálu. A do třetice dohodě brání rybolov, což pro Česko není moc důležité téma, ale pro mnoho jiných států ano.

Proč je princip obchodování podle stejných pravidel pro unii tak zásadní, že by kvůli němu mohla dohoda ztroskotat?
Je zásadní pro férovou konkurenci. Přestože Británie opouští náš trh, nabízíme jí i nadále přístup bez kvót a cel, což je pro britské firmy a britský průmysl neobyčejně atraktivní. Ale musíme zajistit ochranu zájmů firem a občanů zemí Evropské unie včetně České republiky. Jak bych vysvětloval českému zaměstnavateli, že jeho britská konkurence má i nadále plný přístup na náš trh s nějakým zbožím, ale nyní už může klidně podkopávat naše pravidla pro férovou konkurenci, jako je ochrana spotřebitele, jako jsou daně nebo pravidla pro poskytování státní pomoci firmám…

Ano, ale hlavním cílem zastánců brexitu bylo přece vyvázat se z dodržování pravidel Evropské unie. Není to z unijní strany tak trochu pomsta nebo pokus uštědřit Británii lekci, když trváte na tom, že se Británie bude muset dál z části řídit unijními standardy?
Za prvé tyto garance, o kterých mluvíme, v tuto chvíli ve Spojeném království už existují. Británie je zavedla během svého více než 46 let trvajícího členství v Evropských společenstvích. Jde tedy o to i nadále garantovat něco, na čem jsme se už dříve dohodli společně.

A za druhé, toto je jediná dohoda, kterou lze za tak krátký čas vyjednat. Byli to Britové, kdo rozhodl, že 1. ledna společný trh opustí bez ohledu na vše ostatní. Tím nám dali na vyjednávání prakticky jen devět měsíců. Kdyby Britové chtěli podobnou dohodu, jakou jsme uzavřeli například s Kanadou, museli bychom vyjednávat položku po položce v celním sazebníku a to by zabralo několik let.

Takže nedostatek času je jediný důvod, proč EU Spojenému království odmítá nabídnout stejné podmínky, jaké nabídla Kanadě, Japonsku, Jižní Koreji a dalším zemím? Častý britský argument totiž je, že tím Evropská unie uplatňuje neférovou politiku dvojího metru.
Tuto debatu s britskými politiky vedu často. Za prvé Spojené království se nedá s Kanadou ani Japonskem srovnávat. Geograficky je nám Británie tak blízká, že se nachází přímo na našem prahu. A za druhé vzájemná propojenost našich trhů je enormní. Po tolika letech našeho spojení ani nemůže být jiná. Britští politici zkrátka míchají jablka s hruškami.

Architekt brexitu a Johnsonův poradce Cummings opustil překvapivě Downing street

Číst článek

Původně Evropská unie chtěla vyjednávání o vztazích po brexitu dokončit do 31. října. Teď jsme na konci listopadu, skoro měsíc po termínu, dokonce se ani nevyjednává ve fyzické podobě, jen online kvůli výskytu koronaviru v jednom z týmů. Dá se v takové situaci ještě dosáhnout dohody tak, aby od 1. ledna plně účinkovala?
Kéž bych mohl odpovědět. V tuto chvíli se dá říci jen to, že se vyjednávání dostala do nejzásadnější ze zásadních fází. Potřebujeme, aby bylo v příštích sedmi osmi dnech jasno. Jak Evropský parlament, tak členské státy požadují čas, aby mohly text dohody prověřit a zahájit ratifikaci.

Zůstávám opatrně optimistický, že se dohoda může povést. Ale v tuto chvíli jsou stále možné oba scénáře, proto je dobře, že se členské státy připravují na možnost odchodu bez dohody, která by byla pro obě strany negativní. Teď se ale pokusme o to nejlepší, tedy o dohodu.

Ale čistě technicky vzato je méně než 40 dní do konce přechodného období dost na to, aby byl text přeložen do 24 jazyků, prověřen experty a odhlasován nejen v Evropském parlamentu, ale také v národních parlamentech, aby dohoda mohla plně platit?
Tohle řešíme v Bruselu denně. Jako šéf koordinační skupiny udržuji blízký kontakt s hlavním vyjednavačem Michelem Barnierem a experty členských států. Vyjednávání trvají příliš dlouho. Víme dobře, proč jsme jako Evropský parlament žádali o hotový text do 31. října. Nestalo se. Společně s mými kolegy jsme dali jasně najevo, že se Evropský parlament nepodepíše pod cokoliv. Potřebujeme dostatek času, abychom několikasetstránkový text analyzovali. Nad tím se nedá mávnout rukou. Stejně tak bude potřebovat čas i český parlament.

Ve vašem domovském Dolním Sasku, ve Wolfsburgu, sídlí skupina Volkswagen, do které patří také česká Škodovka. Automobilový průmysl se řadí mezi páteř české ekonomiky. Měly by se firmy obávat toho, co 1. ledna nastane?
Automobilový průmysl nás varoval před následky scénáře bez dohody. V takovém případě bude obchod možný jen na základě podmínek Světové obchodní organizace. Velká Británie a Evropská unie tak budou nuceny zavést 10% clo na osobní vozy a až 22% clo na dodávky a užitkové vozy. To se negativně podepíše na evropském automobilovém průmyslu, včetně toho českého, a lidech, kteří v něm pracují. Mimochodem, jako bývalý člen dozorčí rady Volkswagenu nemohu než gratulovat k tomu, jak skvělá auta Škodovka vyrábí.

Dětství za berlínskou zdí

Zastupujete Německo, ale pokud se nepletu, po brexitu jste se stal jediným europoslancem, který má také britský pas. Má kvůli tomu pro vás brexit osobní rozměr?
Brexit nabízí mnoho rozměrů, zvláště pro Evropskou unii. Stále hluboce lituji, že Spojené království opustilo naši rodinu národů. Jde o historickou chybu, ale musíme ji přijmout, toto rozhodnutí respektovat a udělat to nejlepší, co v této nelehké situaci můžeme. Ale brexit na mě samozřejmě má i osobní vliv. Narodil jsem se jako Brit, mám stále oba pasy, německý i britský. Vždycky jsem si myslel, že britské místo leží uvnitř Evropské unie a že by ji Británie měla spolu s ostatními vést, nikoli ji opouštět. Ale stalo se. Teď musíme pracovat na budoucím partnerství.

Michel: Osud jednání s unií je nyní v rukou Británie. Nepotřebujeme slova, potřebujeme záruky

Číst článek

Narodil jste se do britsko-německé rodiny. Jak se přihodilo, že se váš otec James v padesátých letech, kdy se naplno rozjela studená válka, ocitl v Západním Berlíně?
Můj otec se narodil v roce 1919 v Glasgow ve Skotsku, sloužil v době druhé světové války v britské armádě, byl členem 51. Highlands divize. Bojoval na plážích v Normandii. Po válce žil několik let zpět ve Skotsku. Ale do Německa se vrátil – stále v britské armádě – ale tentokrát už jako její civilní zaměstnanec. Velitelství ho umístilo na různá místa v západním Německu a nakonec tedy do Berlína. Tam si vzal za ženu Němku a já jsem se v Západním Berlíně už narodil. Tehdy šlo samozřejmě o nejzazší bod západního světa, jehož hranice chránili Američané, Britové i Francouzi.

Život blízko Berlínské zdi musel být velmi zajímavý. Na její druhé straně ve východním Berlíně byl pro Angelu Merkelovou přímo formativní, sama o tom často mluví. Vaše rodina se nakonec usídlila v Dolním Sasku. Jak si ale na život blízko Berlínské zdi pamatujete?
Žili jsme tam do mých jedenácti let. Šlo o neobyčejný život v mnoha směrech. Západní Berlín byl ostrovem svobody a demokracie obklopeným komunistickým režimem východního Německa. Mohli jsme se sice těšit z výhod svobody a tržní ekonomiky, ale byli jsme limitování prostou geografií. Nemohli jsme vyjet ani na předměstí Berlína, protože už tam člověk narazil na zeď. A vzhledem k tomu, že jsme navíc patřili ke spojeneckým silám, bylo nám dovoleno používat jen jedinou dálnici do západního Německa přes Magdeburk a Helmstedt. Jinudy jsme jezdit nemohli a návštěva východního Německa byla nemožná.

Mnoho mladých lidí, kteří v 60., 70. a 80. letech v Berlíně vyrůstali, se proto velmi rychle střetlo s politikou. Brzy se začal každý rodičů ptát, proč vede městem zeď, proč u ní stojí stráže, proč jsou tam minová pole a ostnatý drát a jaký je rozdíl mezi NSR a NDR. Můj zájem o politiku je právě otiskem dětských vzpomínek a současně je také důvodem, proč budu vždy za svobodu bojovat.

Německo je pro ostatní vzorem

V neděli uplynulo 15 let od nástupu Angely Merkelové do úřadu německé kancléřky. Příští rok se z politiky chystá odejít. Jaký odkaz za sebou zanechá?
Jsem dlouholetým přítelem, spojencem a politickým partnerem Angely Merkelové a velmi si jí vážím. Do dějin vejde jako mimořádná kancléřka. Stala se první ženou, která řídila Německo. Spolu s Helmutem Kohlem a Konradem Adenaurem bude patřit mezi nejdéle sloužící kancléře. Vejde do dějin také jako lídr, který dokázal Německo provést obrovskými problémy – finanční krizí v roce 2008, migrační krizí v roce 2015 a teď koronakrizí. Je to odhodlaná a přesvědčená Evropanka a jako mnoho Němců mohu říci, že mi bude chybět a že si budu její poslední měsíce v úřadu užívat. Jako křesťanští demokraté máme mnoho, za co ji můžeme být vděční.

Angela Merkelová se v Česku podle průzkumu agentury STEM až do uprchlické krize těšila dlouhodobě vysoké popularitě, která se ale po roce 2015 propadla. Poškodilo si podle vás Německo svou image ve střední Evropě tím, jak přistoupilo k migrační krizi?
Když se podíváme na celosvětové průzkumy, obraz Německa roste. Je vzorem humanitární odpovědnosti, obrany demokracie a vlády práva. Nicméně to, co se v Německu stalo v roce 2015, to bylo něco velkého a následkům čelíme dodnes. Krize proměnila politickou krajinu, v zemských parlamentech i ve Spolkovém sněmu se musíme na pravici potýkat s populistickou radikální Alternativou pro Německo. Jsem si toho vědom a přijímám různé názory na to, jak s migrací zacházet.

Žádná země Evropské unie nesmí být nucena přijmout nějaké řešení migrace proti své vůli. EU je nicméně také sdružením hodnot, mezi které patři solidarita. Pokud jde o to dát uprchlíkům přístřeší, dokud čelí hrozbě újmy nebo smrti, pak věřím, že by zodpovědnost měly sdílet všechny státy. Velké země více než malé. Bohatší země více než chudší. Nějakou solidaritu je ale nutné projevit.

Musím říct, že mi přijde smutné, když vidím, jak moc některé země východního křídla z evropské solidarity doposud těžily, ale když teď přijde prosba o solidaritu se západem, tak se žádná neobjeví. Ale moje hlavní kritika v tom míří k Polsku a Maďarsku.

Poslední brexitová karta? Belgické rybáře má spasit listina z roku 1666

Číst článek

Vaši stranu v lednu čeká hledání nového lídra po ohlášeném odchodu Annegret Krampové Karrenbauerové. Objevili se tři zájemci o místo předsedy CDU – ideologický protivník Angely Merkelové Friedrich Merz, jehož ambice dosáhnout na nejvyšší funkci už před 20 lety zmařila právě Merkelová. Dále je to Armin Laschet, premiér Severního Porýní-Vestfálska, a Norbert Röttgen, šéf zahraničního výboru v Bundestagu. Podpoříte někoho z nich?
Máme tři vynikající kandidáty, všichni tři jsou velmi zkušení a všichni tři by byli schopní nejen řídit CDU, ale sehrát důležitou roli ve výběru, kdo bude příštím kancléřem. Musíme ale postupovat krok za krokem. Nejprve musíme zvolit předsedu CDU a teprve potom si tento lídr bude muset sednout ke stolu s lídrem naší sesterské strany CSU v Bavorsku a teprve společně nominují kandidáta na kancléře.

Neřekl jste, zda některého z nich upřednostňujete.
Znám všechny tři velmi dobře. Vítám, že jsou připravení se o předsednictví ucházet. Rozhodnou delegáti. Já jsem se ještě stoprocentně nerozhodl, mám sice favorita, ale můj hlas se bude odvíjet od toho, jak se kandidáti rozhodnou prezentovat v interní debatě a potom na lednové stranické konferenci.

V letech 2010 až 2013 jste byl premiérem Dolního Saska. V německé politice mají zemští premiéři velmi mocnou pozici. Tehdy se od vás čekalo, že budete následovat vašeho předchůdce, pozdějšího prezidenta Christiana Wulffa na cestě do federální politiky. The Financial Times vás tehdy označily za vycházející hvězdu CDU a možného nástupce Angely Merkelové – ona sama vám nabídla vlivné místo generálního tajemníka strany – post, ze kterého vyrostla i ona sama. Vy jste ale odešel do Bruselu. Proč?
Po deseti letech v Dolním Sasku úspěšná koaliční vláda křesťanských demokratů a liberálů skončila jedním z nejtěsnějších výsledků zemských voleb v Německu od roku 1946. V Hannoveru jsme předali moc socialisticko-zelené koalici a já jsem si vzal několik měsíců na rozmyšlenou, co se životem.

Další dopady brexitu. Ratingová agentura Moody's zhoršila Británii hodnocení úvěrové spolehlivosti

Číst článek

Po dlouhé debatě s přáteli, rodinou a politickými partnery jsem se rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu. Věřím, že EU představuje budoucnost pro nás všechny. Evropský parlament je jediný přímo volený nadnárodně fungující demokratický parlament na světě. Přijde mi fascinující pracovat s kolegy z 27 zemí, kteří mluví 24 jazyky. Považuji to za privilegium. Mým německým kolegům vždy doporučuji, aby mluvili s lidmi z jiných zemí. Je toho mnoho zajímavého, co se můžeme od dalších států včetně Česka naučit.

Vrátíte se někdy do německé politiky?
To je teď těžké říci, v politice platí rčení „nikdy neříkej nikdy“. V tuto chvíli jsem ale v Bruselu a ve Štrasburku spokojený. Mám tu čest vést zahraniční výbor, který v Evropském parlamentu patří mezi největší. Je to fascinující práce. Denně se navíc zabývám evropsko-britskými vztahy.

Výběr von der Leyenové mě překvapil

Příští týden uplyne rok od nástupu Ursuly von der Leyenové do čela Evropské komise. Vy se s ní z Dolního Saska velmi dobře znáte. Jak si podle vás ve funkci vede?
S Ursulou von der Leyenovou jsme zahájili naše politické kariéry před sedmnácti lety, když se CDU dostala v Dolním Sasku k moci. Je to dlouholetá kamarádka, úžasná žena, lékařka a matka sedmi dětí. V Berlíně působila 14 let jako ministryně ve vládách Angely Merkelové.

Dohoda mezi Británií a unií nebude, pokud se Brusel nezmění svůj přístup, prohlásil Johnson

Číst článek

Jako všichni v Evropě a stejně jako ona jsem byl překvapený, když si ji premiéři vybrali za předsedkyni Evropské komise. Jsem příznivcem výběru prostřednictvím tzv. spitzenkandidátů (výběr šéfa Evropské komise pouze z volebních lídrů evropských stran v eurovolbách), ale situace mezi členskými státy byla, jaká byla. Ursula von der Leyenová se stala alternativou, kterou pochopitelně vítám. Myslím, že se jí daří dobře. Začala ohlášením nových priorit, které zvolila správě – klima, digitalizace, posílení role v zahraniční a bezpečnostní oblasti. Samozřejmě se začátkem pandemie se vše změnilo a řešení následků teď bude pro komisi obrovským úkolem na několik let.

Evropský rozpočet je teď zablokovaný kvůli Polsku a Maďarsku. Plně se tím obnažil dlouholetý spor o dodržování základních principů vlády práva. Neoslabuje Evropskou unii i navenek?
Principy právního státu platí i uvnitř EU a tečka. Unie je také spolkem hodnot. Pokud jste členem, musíte respektovat principy vlády práva a nemůžeme akceptovat žádné excesy. Maďarsko a Polsko nám dělají velké obavy. Snažíme se to vyřešit nějak rozumně. Premiérům obou zemí mohu jen vzkázat: Pokud myslíte vážně své tvrzení, že principy právního státu ctíte, proč se tedy propojení čerpání peněz s dodržováním vlády práva bojíte? Je to složitá situace, je teď na německém předsednictví, aby našlo řešení. Existují alternativy, ale žádná nevede přímo a přinesly by nechtěné vedlejší efekty.

Příštím americkým prezidentem se stane Joe Biden. Je to pro Evropu dobrá zpráva?
Ano, je to dobrá zpráva. Transatlantické vztahy se mohou jedině zlepšit. Joe Biden zná EU, zná Evropu, je velkým zastáncem transatlantické spolupráce. Naše vztahy se bezpochyby změní, pokud jde o tón a styl. Uvidíme také návrat Američanů k multilateralismu a mezinárodním organizacím, přidají se ke globálnímu boji proti klimatickým změnám a budeme více spolupracovat v boji proti koronaviru. Čeká nás více spolupráce i v zahraniční politice, doufám ve společnou strategii směrem k Číně.

Některé věci se ale nezmění, především obchod a obrana. Nebyl bych příliš optimistický v očekávání nějaké velké obchodní dohody, i u demokratů najdeme ochranářské tendence. A pokud jde o bezpečnost, můžeme od prezidenta Bidena čekat stejné požadavky jako od Donalda Trumpa, jen v jiné formě. Už za časů Baracka Obamy nás Američané žádali, abychom dělali více, abychom vynakládali na obranu větší prostředky. Musíme ale posilovat evropský pilíř uvnitř NATO, nikoli mu konkurovat.

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít