Doutná další problém? Útoky Američanů můžou rebely v Jemenu vyprovokovat, upozorňuje expert

Matěj Skalický mluví s Břetislavem Turečkem z Metropolitní univerzity Praha

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

18. 1. 2024 | Washington

U břehů Arabského poloostrova doutná problém. Proč Húsíové útočí na lodě v Rudém moři? A co může vyvolat odplata Spojených států? Téma pro analytika Metropolitní univerzity Praha Břetislava Turečka, vedoucího tamního Centra pro studium Blízkého východu.

Kredity:
Editace: Janetta Němcová
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Břetislav Tureček | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas

Husijští bojovníci při protestu po útoku amerických a britských sil na Jemen | Foto: Mohammed Huwais | Zdroj: AFP Photo / Profimedia

Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Americká armáda v posledních dnech opakovaně zaútočila na pozice husíjských povstalců v Jemenu. Jsou to odvetné údery kvůli útokům Husíů na lodě směřující do Rudého moře. Na co přesně Američané, a nejenom ti, útočí?
Začalo to útočením na vojenské instalace Husíů – na jejich radarové stanice, potom na muniční sklady, raketové základny. Zároveň ale Američané, a to už v uplynulých týdnech, možná měsících, sestřelovali i munici, rakety a drony, kterými Husíové útočili nejen na lodě v Rudém moři, ale přes celou délku Rudého moře i na izraelské území.

Kdo všechno se do útoků zapojil? A máte už informace o tom, jaké dopady měly přímo v Jemenu?
Mluví se o tom, že se zapojili hlavně Američané a Britové, ale k alianci se hlásí několik dalších zemí. Jiné země útokům verbálně deklarovaly politickou podporu, což byl třeba případ České republiky. Co se týká dopadů útoků – těžko říct. Zatím víme, že patrně byly poměrně přesné, a že skutečně zasahovaly ozbrojené cíle, jak bylo zamýšleno. Zatím nevím o žádném incidentu, kdy by třeba munice vypálená Američany zasáhla zásadní civilní cíle a podobně.

Že se podařilo vyřadit některá vojenská zařízení nebo citelně zasáhnout lokality ovládané jemenskými rebely, to se neví?
Slovo citelně je možná na místě. Na Západě – i třeba v Izraeli, kterého se to také částečně týká – panuje určitá skepse, jestli tyto útoky skutečně citelně oslabily vojenské kapacity Husíů, nebo jestli naopak nepovedou k další eskalaci. Husíové se totiž hned po prvních útocích jasně vyjádřili, že alespoň z jejich pohledu válku otevřeli Američané, a že přijde odveta, s jakou určitě nepočítali. Husíové nemuseli být zasažení tak citelně, aby to zlomilo jejich vojenské kapacity. Naopak je to může vyprovokovat, nebo jim to dát záminku k daleko zásadnějším útokům, než které jsme do té doby viděli. 

„Husíové ohrožovali životy a živobytí lidí. Nejde jen o lodní dopravu v regionu, ale i o lidi spoléhající na humanitární podporu a na zboží, které proplouvá touto mimořádně důležitou mezinárodní cestou. Jejich aktivity musí skončit.“

Justin Trudeau, kanadský premiér (Global News, 13. 1. 2024)

„To je skutečně eskalace, která je velice vážná, a i proto se Česko připojilo k vyjádření podpory prvních úderů, které vedly společně USA a Velká Británie. Od té doby jsme viděli, že probíhají i další omezené operace. Chtěl bych zdůraznit, že to vede čistě proti vojenským cílům a má to směřovat k tomu, aby byla bezpečně obnovena námořní plavba.“

Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí (Interview ČT 24, 16. 1. 2024)

„Je to nepřiměřené použití síly. Amerika používá nepřiměřenou sílu stejně, jako to dělá v izraelsko-palestinském konfliktu.“

Recep Tayyip Erdoğan, turecký prezident (Guardian News, 13. 1. 2024)

Kdo jsou a co chtějí Husíové

Jak už bylo řečeno, útoky Američanů jsou odvetné. Husíové od podzimu ve velkém napadají lodě proplouvající Rudým mořem, a také útočili na Izrael. Proč na lodě útočí?
Zdůraznil jste, že šlo o odvetné americké útoky, ale Husíové to vidí jinak, a v tom je ten rozpor. Husíové se tímto způsobem začali projevovat poté, co Izrael v reakci na teroristický útok Hamásu ze 7. října začal bombardovat Gazu. Husíové vyjádřili solidaritu Palestincům a prohlásili, že se budou pokoušet útočit nejen na Izrael samotný – což se stalo, byť některé rakety dopadly třeba na Egypt –, ale deklarovali, že budou útočit i na lodě, které plují do Izraele. V poslední době ale začalo přibývat lodí, které s Izraelem neměly nic společného. Buď tedy Husíové paletu svých cílů, na které útočí, záměrně rozšířili, a pak jejich argumentace samozřejmě nedává smysl, nebo byly cíle třeba špatně identifikovány a mělo jít o cíle spojené s Izraelem nebo plující třeba do izraelského Ejlatu, které tam ale ve skutečnosti nepluly. Možná měli špatné informace. Tam se předpokládá, že Husíové využívají nějaké zpravodajské poznatky, asi Íránců, kteří by měli umět identifikovat jednotlivé lodě, a Husíe na ně pak třeba upozornit. To jsou detaily, které zatím nevíme. Přihlásili se k podpoře Palestinců, kteří jsou podle nich bombardováni a masakrováni v Gaze. To je jejich pohled na věc, a tím jejich zapojení do izraelsko-palestinského konfliktu začalo. 

Kdo to vůbec jsou Husíové?
Je to zjednodušené označení pro šíitskou komunitu, která tvoří třetinu populace v zemi. Dlouhá léta byli marginalizováni, jejich zastoupení v jemenské politice rozhodně neodpovídalo jejich početnosti a významu. Byť byl Jemen už dlouhá léta předtím dějištěm různých typů a různých úrovní válek – kmenových, byla tam Al-Káida, potom Islámský stát, pak separatisté z jihu a tak dále, je to poměrně složité –, tak v roce 2014 Husíové asi k překvapení všech nabrali na síle, a podařilo se jim zabrat velkou část území, včetně jemenské metropole San'á.

Velkou válkou se to stalo ve chvíli, kdy v březnu roku 2015 Saúdská Arábie husíjským povstalcům vyhlásila boj za jejich svržení a opětovný návrat mezinárodně uznané jemenské vlády, která se mezitím uchýlila do exilu právě v Saudské Arábii. Ačkoliv tehdy Saúdové deklarovali, že to bude krátká válka – myslím, že mluvili o třech týdnech –, teď dokončuje devátý rok svého trvání. Byly tam zabity, někdy i zmasakrovány desítky tisíc nejen bojovníků, ale i civilistů. Saúdové útočili i civilní cíle, na nemocnice, a mimochodem v tomto měli podporu i USA, Británie… Velkou zbrojní podporu jim poskytovala i Česká republika. Teď jsme se dostali do stadia, kdy se Saúdská Arábie v uplynulých dvou, třech letech snaží z války vycouvat, protože nedosáhla svého cíle – vláda stále nebyla ustanovena zpátky. Jak vidíme, Husíové oslabeni nejsou, a naopak Saúdská Arábie na to začala velice silně doplácet na mezinárodní scéně. Válka ji zkrátka vyčerpávala. Teď chce válku ukončit, s Husíi vede mírové rozhovory. Do toho přichází tato krize, o které se bavíme. Navzdory přáním Saúdské Arábie tak konflikt v Jemenu dostává novou dynamiku. 

Konflikt v Jemenu byl tedy i dějištěm saúdskoarabsko-íránského konfliktu? Chápu správně, že útoky jemenských rebelů jsou de facto na podporu Íránu, který stojí ve válce s Izraelem za Hamásem?
Takto bych to určitě nedeklaroval. Pokud to budeme chtít ideologicky třídit, můžeme říct, že všechno souvisí s Íránem. Ale koho zajímají detaily, tak ví, že tam jsou různé nuance. A třeba ačkoliv Írán minimálně, samozřejmě slovně, ale jistě i zbraněmi a diplomaticky na mezinárodní scéně Husíe podporuje, tak to neznamená, že jsou automaticky a stoprocentně napojeni na íránský režim, že vykonávají veškerou jeho vůli. Dokonce byly i situace, kdy Husíové nevystupovali v souladu s předpokládanými zájmy Íránu. Určitá autonomie tam je, ale v obecné rovině platí, že tato část jemenských válek skutečně může být klasifikována jako součást té takzvané proxy války mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Husíové se těší podpoře Íránu, Saúdská Arábie naopak bojovala proti Husíům, takže logika je jasná. Mezitím se třeba loni v březnu Saúdská Arábie a Írán pod čínským patronátem dohodly na urovnání a uklidnění vztahů, na návratu diplomatických styků a tak dále. Jak ale vidíme, to úplně neplatí. Proxy válka má své limity. Husíové teď daleko více byť zapadají do íránské osy zla, jak je to nazýváno na Západě. Íránci říkají, že Husíové jsou součástí jejich osy odporu proti americkým zlovolným politikám na Blízkém východě, proti sionistické okupaci Palestiny a tak dále. Má to i tu domácí, vnitrojemenskou rovinu.

Kde a na koho cílí?

Politický geograf Michael Romancov v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu říkal, že útoky na lodě, které mají mít pojítko s Izraelem, jsou jemenským příspěvkem pro ekonomickou blokádu Izraele. Vrátím se k přístavu v Ejlatu. Jakou jistotu mají jemenští rebelové, že lodě, které napadnou, plují právě tam? To se nedá úplně tak poznat, ne?
Zrovna v tomto případě, jestli se nepletu, loď plula do Ejlatu, ale byly případy, kdy se spojení lodi nepodařilo najít. Nejde jenom o vlajku, ale i o to, komu ta loď patří – čí náklad se na ní veze, jestli se veze do Izraele a tak dále. Husíjská definice napojení lodi na Izrael je skutečně velmi volná. Víme i o lodích, které do té definice prostě nezapadaly a mohly být napadeny buď proto, že požadavek napojení na Izrael padl, anebo došlo k omylu ze strany husíjských rebelů. To s jistotou nevíme.

A těch útoků už bylo kolik? Desítky, stovky?
Stovky určitě ne. Myslím si, že kolem dvaceti. 

Jak útoky vypadají? Střílí se po lodích, jsou přepadány?
Byla jedna zajímavá operace, která byla skutečně velice sofistikovaná. Už loni na podzim podnikli na jednu nákladní loď výsadek z vrtulníku. Bylo to spektakulární, natočené na video, prostě komando husíjských povstalců obsadilo takovouto loď. Takže to byla asi nejzajímavější akce, ale jinak jsou to útoky třeba i raketami, drony s výbušninami a podobně. 

Kde nejčastěji dochází k útokům? Bavíme se o námořní trase směřující přes Adenský záliv do Rudého moře. Průliv Bab al-Mandab nemá ani třicet kilometrů. To je to vhodné místo pro útok?
Je to na rozhraní Rudého moře a Indického oceánu, takže zhruba v této oblasti. Musí to samozřejmě být v dosahu jemenských povstalců, to je vcelku jasné. Nevím, že by k útokům docházelo někde dále na moři, protože nesmíme zapomínat, že tam operují i námořnictva jiných sil, která jsou samozřejmě vůči Husíům nepřátelská. Takže se evidentně snaží předcházet riziku, že jejich operace bude zmařena dříve, než k ní dojde. 

Džibutsku – státu, který je hned naproti přes průliv Bab al-Mandab – to vadí, nebo ne?
Abych řekl pravdu, nevím. Ale Džibutsko je možná v této věci zajímavé tím, že tam má celá řada světových mocností své základny. Nejen Američané nebo Francouzi, ale jsou tam třeba i Číňané. Džibutsko je tedy možná ve věci geopolitických zájmů daleko zajímavější jako základna světových sil než jako samostatný stát. 

Jak moc klíčová tahle námořní trasa je? Četl jsem, že to někteří rejdaři otáčí kolem jihu Afriky. To musí být pořádná zajížďka, ne?
Až tak úplně veliká není, ale v kalkulacích nákladů, trvanlivosti zboží a tak podobně to pochopitelně mění parametry. Mění to cenu nákladní dopravy, o tom není sporu. Slyšíme o globálních rejdařských firmách, které trasu skutečně dlouhodobě odklonily kolem celé Afriky, protože je to asi vyjde levněji, než riskovat incidenty tohoto druhu. Četl jsem, že třeba firma Tesla musela kvůli těmto incidentům pozastavit výrobu ve své německé továrně, protože se jí nedostává součástek, které tudy měly být přepravovány. Takže dopady na světovou ekonomiku to má. Jestli se nepletu, uvádí se, že Rudým mořem, a tedy Suezským průplavem, který je egyptský, se pohybuje asi 12 procent celosvětové námořní přepravy, což opravdu není málo. 

A zajížďka okolo jihu Afriky zabere sedm až deset dní navíc, takže se zajížďka asi ve světovém byznysu moc neprojeví…?
Přesně tak. Ale samozřejmě potom to, že musí platit námořníky, palivo, různé poplatky a tak dále… Do toho asi ani jeden z nás nevidí, ale pokud by firmy měly trasu dlouhodobě změnit, tak by se jich to ekonomicky dotklo. Na druhou stranu třeba nemusí platit Egypťanům za proplouvání Suezem, takže i to může být plus této změny. 

Zapomenutá válka

Pojďme zpátky do Jemenu.  Nemáte pocit, že se tak trochu vymstilo, že se na tu dlouhou a krvavou válku pozapomnělo?
Tohle říkám dlouhodobě. Jemenská válka nás nezajímala a začala nás zajímat až tehdy, když se dotkla Izraele. To je klasický blízkovýchodní model – nezajímá nás to, ale najednou jsme objevili Jemen, protože začali útočit na Izrael a na naše zásobování spotřebním zbožím z Číny. To je bohužel věc, která vysvětluje, proč obyvatelé Blízkého východu tyto věci vnímají jinak. Pro ně má dění v Jemenu daleko vyšší prioritu, a proto třeba reagují afektovaněji, agresivněji a útoky Husíů pro ně dávají větší smysl než pro nás. To je rozdílná optika, rozdílné důrazy na to, co ve světě je a není důležité. 

Takže svět na tu válku zapomněl…?
Svět to příliš nezajímalo. Třeba v USA to bylo velké téma – tam se řešilo, jak je možné, že stále podporují Saúdskou Arábii, která v krvavé válce zabije tisíce civilistů. Když nastupoval Joe Biden, tak říkal, že se tuto válku pokusí utlumit, a Američané na tom pracují. Řešili, do jaké míry je možné Saúdské Arábii stále dodávat zbraně, když je pak takto využívá. Jsme zvyklí mluvit o íránských dronech, které Rusové používají k zabíjení na Ukrajině, ale abychom mluvili o amerických bombách, které zabíjejí civilisty v Jemenu nebo v Gaze… Na tuto rétoriku moc zvyklí nejsme. Je ale součástí reality. Takže v USA na to i leckteří kongresmani poukazovali, a vedlo to k jakési modifikaci amerického přístupu k této válce, protože za Donalda Trumpa měla Saúdská Arábie zcela volnou ruku.

Berete to, co se teď děje kolem činnosti jemenských rebelů, za rozšíření izraelsko-palestinského konfliktu do celého blízkovýchodního regionu?
Do určité míry ho to rozšiřuje. Záleží na optice. Mohlo by ho to ale zároveň rozšiřovat v počtu aktérů, kteří se mohou na straně osy odporu zapojit. To je třeba Hizballáh, který by také mohl podnikat daleko více vojenských aktivit a tak podobně. Takže si spíš myslím, že husíjská linie konfliktů ukazuje, jak je na Blízkém východě, ale i v globální politice všechno propojené.

Napadá mě taková paralela – představme si, že nám hoří les. Už byl uhašen, my u jednoho stromu zadušujeme probleskující plamínky. Tím ale podnítíme to, že začne hořet u vedlejšího stromu. Tak nějak vidím Blízký východ, že není vůbec jednoduché konflikty kočírovat. Problém samozřejmě může nastat – a to je zase moje střelba do vlastních řad –, když ti hasiči ke konfliktům přispívají. Tím se vracím k původní tezi. Tím, že Američané začali na Husíe útočit, tak tím paradoxně konflikt možná ještě více eskaluje, než kdyby ho utlumili. Nikdo si zatím není jistý, jaké budou reálné dopady těchto odvetných útoků.

Co mají Američané jiného dělat, když je v sázce bezpečnost námořní dopravy?
Je to celá řada otázek. Znovu se vracím k Saúdské Arábii – sama s Husíi přes osm let vedla boje, a přesto se k Američany vedené alianci nepřidala. Proč? Tím odpovídám na vaši otázku – protože si Saúdská Arábie myslí, že by se mohlo podařit Husíe z konfrontace vyřadit mírovou dohodou, kompromisem. Američané si teď myslí, že ne, Saúdové si myslí, že ano. Přestože jsou to spojenci, zdá se, že mají na věc odlišný názor. Saúdové si myslí, že kdyby se podařilo konflikt diplomaticky vyřešit, tak by situaci deeskaloval možná lépe než vojenské operace. 

Ať už tak nebo tak, máte pocit, že jsme na prahu nového velkého požáru na Blízkém východě?
To se nikdy nedá vyloučit. Nikdy jsem neměl pocit, že by šlo nějaký velký požár úplně vyloučit. Na druhou stranu se málokdy naplnila varování před velkým požárem. Pořád je tam velká množina nejistých a neznámých veličin, a kterákoliv z nich může situaci velice rychle změnit.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, Fox Business, The Times and The Sunday Times, Global News a Guardian News.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, podcast, Břetislav Tureček, Húsíové, Jemen, USA