Finy zajímá i klimatická změna. Jak topit jadernými reaktory se snaží vymyslet startup z Helsinek
Finsko není zemí, o které by se v Evropské unii často mluvilo v souvislosti s blokováním legislativy nebo silnými a jasnými názory. V některých ohledech je ale Finsko opravdu přesvědčené. Třeba pokud jde o jadernou energetiku. Tu ve Finsku podle loňského průzkumu podporuje 68 procent obyvatel a jen šest procent je proti. A totéž platí i o politických stranách, pro jádro je třeba i finská strana Zelených.
Ačkoliv budou podle odborníka na evropskou politiku Tima Miettinena z Helsinské univerzity Finové v blížících se evropských volbách hlasovat především podle domácích témat jako je reforma ekonomiky, energetika a klimatická změna. „Finská klimatická politika v EU je založená na tom vyřešit ten problém. A především ho vyřešit takovým způsobem, který odpovídá klasickým tržním mechanismům,“ vysvětluje Miettinen.
Energetika jako dánská specialita. Ústup od topných olejů a přechod na biomasu, větrníky a solární panely
Číst článek
Jedním z takových příkladů, kde se potkává klima a ekonomika, je společnost Steady Energy. Ta vznikla jako malý startup vycházející se státního Technicko-výzkumného centra VTT a má jediný plán: vyvinout a uvést do provozu malý jaderný reaktor, který nebude sloužit pro výrobu elektřiny, ale jen na topení.
Podle Lauriho Muranena ze Steady Energy je to totiž výhodnější. „Když produkujete pouze teplo, můžete využít skoro všechnu vyprodukovanou energii. Neztrácíte ji přeměnou na elektřinu,“ vysvětluje. Finsko je přitom – podobně jako Česko – ideální zemí pro podobný plán, protože má rozsáhlou infrastrukturu centrálního vytápění.
Reaktor LDR-50, který tým ve Steady Energy už několik let vyvíjí, je vedle těch, které známé z Temelína nebo Dukovan, opravdu minimalistický. Celý reaktor je asi deset metrů vysoká ocelová kapsle ponořená v chladící vodě.
Z reaktoru pak vedou dvě trubky, jedna se studenou vodou, která se v reaktoru ohřívá, teplá potom jde ven. Reaktor přitom pracuje s nízkým tlakem vody i teplotou. Voda má mít maximálně 150 stupňů Celsia.
Reaktor LDR-50 v Česku?
Štěpán Kochánek, ředitel sekce jaderné bezpečnosti českého Státního ústavu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), potvrzuje, že by případnému nasazení LDR-50 ve městech česká legislativa nebránila. Atomový zákon podle něj jaderná zařízení ve městech nevylučuje a každý případ se posuzuje jednotlivě, s ohledem na rizika a míru ohrožení, které takové zařízení může v případě havárie způsobit.
Rizika jsou přitom podle něj velmi malá, protože reaktory LDR-50 pracují při nízké teplotě a i v případě problémů by se dokázaly samy uchladit. I tak by ale stavba procházela standardním několikakolovým schvalováním. V čem vidí možné komplikace, je česká jaderná legislativa, která klade až příliš přísné nároky. Podle Kochánka ale mohou být technické detaily výstavby podružné ve srovnání s problémem společenské akceptace, tedy souhlasu občanů s výstavbou.
Většinou malé reaktory do nějaké míry počítají i s výrobou elektřiny. A spíš než města o ně mají zájem velké průmyslové podniky.
Reaktor bohužel není příliš praktický pro regulaci a představa proto je, že jich Helsinky budou mít asi desítku, která bude zajišťovat celoroční zásobu tepla a teplé vody. A v případě vyšší potřeby pak bude město doplňovat své teplo jinou technologií. Podstatné je, že by reaktory měly stát ve městě, tam, kde jsou rozvody tepla, aby se teplo zbytečně neztrácelo přenosem.
Pod zemí
Že nejspíš nejde jen o lákání investorů, ale projekt má realistický základ, potvrzuje i ředitel sekce jaderné bezpečnosti českého Státního ústavu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Štěpán Kochánek. První funkční reaktor do roku 2030 je podle něj optimistický odhad. Ve Finsku je to podle něj dosažitelné, protože tamní experti na jadernou energetiku se řadí k těm nejlepším v Evropě.
Překážkou může být postoj veřejnosti. Lidem se totiž nemusí líbit, že hned vedle jejich domů, nebo možná i přímo pod nimi, bude vznikat jaderný reaktor. Podle Lauriho Muranena je to částečně věc osvěty o bezpečnosti.
„Plánujeme ty reaktory stavět pod zemí, budou trochu jako protiletecké kryty, nebo stanice metra, možná patnáct metrů pod zemí, kde jsou zcela oddělené od světa. Neuvidíte je a vlastně ani nebudete vnímat, že tam jsou. Jsou tam pak i bezpečnostní prvky. I v případě nejhoršího budou všechny dopady uzavřené v podzemí,“ říká Muranen.
Průzkumy naznačují, že mírná nadpoloviční většina Finů je pro takovouto stavbu, ale i samotný Muranen uznává, že jakmile dojde na konkrétní rozhodování na lokální úrovni, mohou to lidé vnímat jinak.
Podstatné je proto podle něj postupovat tak, aby se na případnou stavbu lidé připravovali postupně a nebyli zbytečně překvapeni. Pokud jde o přesvědčování, má Finsko proti Česku výhodu a to nejen ve vyšší akceptaci jádra, ale zejména ve výrazně vyšší důvěře v úřady obecně.
Euroseriál
V červnu budou zvoleni noví europoslanci a následně se ustaví Evropská komise, instituce stanoví priority na následujících pět let. Jaká témata vykrystalizovala před eurovolbami? A co hýbe kampaní v členských státech? Nálady v Česku podrobně mapuje projekt Rozděleni Evropou, atmosféru ve zbylých 26 zemích Unie nyní přiblíží euroseriál Radiožurnálu a iROZHLASu.
Odlišnosti prezentuje od západu na východ i ze severu na jih. Zaměří se na boj s klimatickou změnou v Portugalsku, oblibu francouzské krajní pravice, boj s ruskými dezinformacemi v Estonsku nebo odchodu Chorvatů do jiných zemí EU.
