Po uzdravení se chci vrátit do minových polí, říká ukrajinský pyrotechnik. Léčí se v Lázních Darkov
Místo županu nosí uniformy a na hrudi se jim blýskají medaile. Neobvyklí pacienti přijíždějí do Lázní Darkov u Karviné. Mají za sebou léta bojů na východní frontě a také těžká zranění, která utržili ve střetech s ruskými okupanty. Jedním z nich je pyrotechnik Leonid, profesionální voják, který proti separatistům a Rusům bojuje už od roku 2014.
„Byl bazén,“ ptá se jednoduchou češtinou srozumitelnou i v ukrajinštině Tereza, která má v lázních vojáky na starost. Leonid vesele souhlasí, vysvětluje ale, že elektroléčbu musí vynechat. Otočí se a na zádech ukazuje, kde všude má kov. „Taky tady a tady,“ směje se vesele.
VIDEO: Ukrajinský útok na sídlo Černomořské flotily na Krymu zabil devět lidí. Záběry ukazují zásah rakety
Číst článek
„Mám za sebou 58 operací pod narkózou.“ Leonid je vyhublý, malý chlapík, ale zaujme na první pohled. Při chůzi se divně klátí, má dlouhou propadlou tvář, mezi rty se mu blýská zlatý zub a stále srší dobrou náladou.
„Kdo nebyl v Kerči, ať raději mlčí,“ pronáší svoji oblíbenou průpovídku, kterou naráží na to, že se narodil na Krymu v městečku Kerč. Tam stojí pověstný Kerčský (Krymský) most přes Kerčský záliv přímo na ruské území.
„Ještě se nám ho nepodařilo zničit, ale brzy to přijde, brzy,“ usmívá se veterán a do náručí bere tříletou Elizavetu. Do lázní přijel s dcerou a manželkou Majou, která má ve vlasech zapletené umělé copánky a od pohledu nevypadá, že také slouží v armádě. „Než jsme se vzali, narodila se nám dcera,“ vysvětluje.
Leonidovi je 36, i když vypadá starší. Do armády vstoupil jako příslušník 237. batalionu mořské pěchoty na Krymu a postupně bojoval na mnoha místech, podle toho jak šla fronta. Byl několikrát raněn a loňské zranění z 30. července ho vyřadilo ze služby. Jeho rotu zasypaly granáty ruského dělostřelectva.
„Bylo to několik kilometrů od nuly (linie přímého střetu – pozn. red.), kladli jsme miny, když to do nás začali sypat. Měli jsme několik těžce zraněných a já myslel, že jsem zraněný jen lehce.“ Leonid s úctou zmiňuje svého velitele s přezdívkou Pianista, který si nakonec pro své raněné vojáky přijel. „Medici se k nám kvůli palbě dostali až po osmi hodinách. Přivezl je velitel,“ vzpomíná.
Leonid během rozhovoru vyhrnuje zelené tričko a ukazuje dlouhé jizvy na zádech. Stejné má na ruce, na hrudníku a téměř s pýchou vyhrnuje levou nohavici, pod kterou se objevuje na holeni osmicentimetrový šrám. „To jsem si zašil sám. Vzal jsem jehlu a nitku, zaštepoval a zase jsem běžel,“ rozesměje se, jako by mluvil o náplasti na kuří oko.
„Mně říkají Jestřáb, uviděl, ukradl a zase zmizel,“ přidává další salvu smíchu. „Můžete mi uříznout nohu a zase jdu bojovat.“ Jeho žena Maja pokyvuje hlavou: „Je to nezdolný optimista, také nikomu neodmítne pomoc.“
Leonid vytahuje telefon a otevírá fotografie a videa. Chce ukázat, jak vypadá jeho práce. „Tady jsem poslal do nebe tři sta Rusů,“ opět se rozesměje a spokojeně vypráví, jak se dostali podzemním tunelem ke stanovišti ruských vojáků a celé ho podminovali. „Pak jsme jen zmáčkli tlačítko a buch, vidíš, koukej.“ Na displeji je vidět série výbuchů a ohnivé koule ve vzduchu. „Na osmé výročí naší brigády jsme jim udělali ohňostroj,“ ukazuje.
Leonid je průzkumník a pyrotechnik s nejvyšším stupně kvalifikace. Jeho vášeň pro výbušiny člověk pochopí v okamžiku, když ukazuje fotografie své dílny doma nedaleko Žytomyru, kam se přestěhoval za ženou.
USA darují Ukrajině rakety dlouhého doletu. Budou upravené pro kazetovou munici
Číst článek
„Čeká mě ještě jedna operace, padesátá devátá a potom se chci vrátit do práce,“ říká. To znamená hledat miny, kterých je na Ukrajině nejvíc na světě. „Jsou místa, kde je na metru čtverečním dvanáct až osmnáct různých druhů min. Jestli nevěříš, ukážu ti to na telefonu, sám jsem to fotil,“ směje se.
Leonid se do minových polí ale nechce vrátit jako voják, chtěl by pracovat pro nějakou civilní mezinárodní organizaci, která odminování na Ukrajině organizuje. „To budu mít práce do konce života,“ uvažuje.
V Lázních Darkov se doposud léčilo šestnáct ukrajinských veteránů. Peníze na jejich pobyt získal ve veřejné sbírce Nadační fond Future for Ukraine ve spolupráci se spolkem Dárek pro Putina.
