Pád oděvního komplexu v Dháce asi způsobily vibrace generátorů
Katastrofa v bangladéšské výrobně oděvů nejspíš začala u generátorů na střeše později zříceného komplexu. Dnes o tom informovali přední vyšetřovatelé více než týden starého nejhoršího průmyslového neštěstí v dějinách chudé a hustě obydlené asijské země.
Šéf vládního vyšetřovacího týmu Uddin Khandaker popsal pravděpodobný řetězec tragických příčin a důsledků.
Po výpadku proudu v síti, asi čtvrt hodiny před zřícením, začaly naplno pracovat čtyři velké generátory.
Mohutné vibrace záložních elektráren, umocněné otřesy tisícovek šicích strojů, narušily fatálně kompaktnost budovy.
Ta byla nejspíš postavená na nestabilním podloží, z nekvalitního materiálu a navíc ilegálně zvětšovaná v průběhu let.
Trhliny ve zdech
Den před zkázou zaregistrovali lidé v textilním podniku trhliny ve zdech. Tamní šéfové ale nechtěli zastavit výrobu a přiměli podřízené, hlavně tedy mladé šičky, aby pokračovali v práci.
A to byla osudová chyba, která vedla k obrovské tragédii.
Potvrzených obětí už je přes pět stovek, další desítky pohřešovaných nejspíš leží mrtvé pod sutinami, takže konečný počet zemřelých bude patrně kolem šesti stovek.
Kolem trosek se pořád shlukují nešťastní příbuzní těch oficiálně pohřešovaných a v zemi je pořád patrné velké rozhořčení z arogance podnikatelů, která stála tolik životů. Navíc je zřejmé, že někteří lidé tam nezemřeli okamžitě, ale umírali třeba desítky hodin, pokud neměli štěstí a záchranáři je nevyprostili.
Už teď je zadržených devět manažerů v čele s majitelem celého průmyslového komplexu. Veřejnost volá po jejich přísném potrestání. Na demonstracích mnozí žádali trest smrti pro Mohameda Ranu.
Pracovní podmínky jsou obecně v Bangladéši i dalších podobně chudých asijských státech obecně dost mizerné. Směny bývají nezvykle dlouhé, ve výrobních halách bez klimatizace panuje úmorné vedro a třeba bangladéšské šičky si vydělají kolem padesáti dolarů za měsíc.
Ministr slibuje neurčité kroky
Na druhou stranu je Bangladéš na produkci levných oděvů, vyvážených na Západ, dost závislý a v textilním odvětví pracují miliony lidí.
Ministr financí Abdul Muhith slíbil jen neurčitě kroky ke zlepšení bezpečnosti, zároveň to neštěstí bagatelizoval tvrzením, že "se to děje všude".
Různě se k neštěstí postavily západní firmy, které ze zřícené textilky nakupovaly zboží. Některé se od továrny distancovaly, jiné chtějí odškodnit rodiny obětí.
