Svědectví španělské reportérky: Až koronavirus nám ukázal, jak dobře jsme si žili. Všechny nás to změní

Svědectví španělské reportérky: až koronavirus nám ukázal, jak dobře jsme si žili. všechny nás to změní

Rychle rostoucí počet nakažených Covidem-19 paralyzuje Španělsko. Po Itálii registruje země druhý nejvyšší počet případů onemocnění koronavirem v Evropě. Nakažených je přes 17 tisíc, více než 800 lidí zemřelo. Proč se virus ve Španělsku začal nekontrolovaně šířit? A jak se život v nejistotě z možného kolapsu zdravotnického systému podepisuje na psychice tamních obyvatel?

Jak to teď ve Španělsku vypadá?
Je to teď dost temná situace. Máme přes 17 tisíc lidí, kterým byla nemoc diagnostikována, ačkoli to číslo se pravděpodobně výrazně zvýší, až budou moct otestovat víc lidí. Teď je kapacita laboratoří plně vytížena, takže většina lidí vykazujících symptomy onemocnění ještě testy ani nepodstoupila. Přesto je ten potvrzený počet infikovaných takhle vysoký. A víc než 700 lidí už nákaze podlehlo. Jde hlavně o Madrid, ale nemoc už se rozšířila do všech částí země.

V El Diariu jste se věnovali koronaviru od samého počátku, předpokládal někdo, že se epidemie ve Španělsku může takhle masivně rozvinout? A tak rychle?
Vůbec ne. Bylo to opravdu náhlé a rychlé. I když jsme se věnovali té krizi od začátku a lidi se začali víc znepokojovat, když viděli jak je nemoc v Itálii na postupu, nikdo si to nepřipouštěl. Většina úřadů taky vyzývala ke klidu a ujišťovala, že mají situaci pod kontrolou, takže bylo těžké si představit scénář vývoje, ve kterém se nacházíme teď. Nabralo to opravdu rychlý spád. Jenom několik dní před tím, než došlo k prudkému rozšíření počtu nakažených ve Španělsku, se tu konala řada masových veřejných akcí, jako například demonstrace u příležitosti Mezinárodního dne žen. Konaly se fotbalové zápasy, probíhal sjezd jedné z politických stran. Takže nikdo netušil, co přijde.

A dokážeme odpovědět na otázku, co se stalo, že počet případů tak rapidně narostl?
Je zjevné, že se virus šířil po mnoho týdnů, aniž by byl zjištěn. Mysleli jsme si, že tu máme jen hrstku izolovaných případů, vesměs turisty a lidi, kteří přijeli z Francie a Itálie, ale ve skutečnosti se virus nepozorovaně rozšířil. V některých případech ty symptomy nebyly nijak vážné, takže ti lidé si podle všeho ani nemohli být vědomi, že roznášejí nějakou nákazu. K prvnímu případu úmrtí došlo v polovině února, ale teprve zpětně se zjistilo, o co jde. Ve chvíli, kdy skutečnost vyšla najevo, došlo k explozi, které teď postihuje celý systém zdravotní péče. Všichni se teď snaží dostat do nemocnic. A je zjevné, že úroveň přenosu nákazy v posledních dvou týdnech je opravdu vysoká.

A je španělský zdravotní systém schopný ten nápor v tuto chvíli zvládnout? Nebo už se blíží ke svým limitům?
Zejména v Madridu se blíží hranici toho, co zvládne. Nemocnice jsou opravdu přelidněné, i když úřady neustále nabádají lidi, ať chodí do nemocnic jen tehdy, pokud je to vážné. A lidi si ten apel v zásadě berou k srdci, takže i většina těch, kdo už vykazuje symptomy nákazy, zůstává doma. I tak jsou ale nemocnice přeplněné. Některé hotely se proto teď připravují, aby mohli nemocným pomoct. A jedním z problémů je i nedostatek materiálu, jako jsou roušky, ventilátory, ale i ty nejzákladnější věci, které zdravotníci potřebují k péči o pacienty. A to jsme teprve na začátku té velké vlny nakažených, což pochopitelně dělá vládě starosti.

Nedostatek ochranných pomůcek pro zdravotníky trápí i Česko. Je tedy podobná situace i ve Španělsku?
Ano, rozhodně, je to velký problém. Zejména v oblastech, kde mají hodně případů nákazy, jako je Madrid, nebo některé nemocnice v Katalánsku. A to je opravdový problém, objevují se totiž případy nákazy mezi zdravotníky samotnými, takže potom vypadnou z práce a jdou do karantény. Což jen dál zvyšuje ten nápor na celý systém. Vláda se teď snaží ten chybějící materiál nakoupit, ale to samé dělají prakticky všechny země. Čína nám sice darovala nějaké roušky a vybavení, ale pořád to nestačí. Pomáhají i některé soukromé firmy jako například Zara. Ta nabídla, že se v jejich továrnách mohou šít místo oblečení roušky. Ale i to by vyžadovalo nějaký čas, protože musíte stanovit určitá pravidla. Takže ano, nedostatek materiálu představuje opravdu vážný problém.

Odpíchnuto od čísel, která španělská vláda zveřejňuje každý den na tiskových konferencích, dá se říct, která skupina obyvatel je nejpostiženější? Jsou to senioři, podobně jako v Itálii?
My pořád ještě ta data ohledně infikovaných nemáme. Až dnes byla zveřejněna velmi předběžná data s profily nakažených, ale je to poměrně zvláštní, protože podle nich je většina nakažených ve věku do 65 let, zatímco my jsme předpokládali, že mezi nemocnými jsou především starší. Ale jak zdůraznili, nemají dostatek dat, aby se z toho daly vyvozovat nějaké závěry, takže zatím je asi příliš brzy. Co každopádně víme, je, že byla hlášena řada případů úmrtí v domovech pro seniory, kam virus pronikl, v Madridu i jinde.

Jak se to vláda snaží zastavit? Co všechno v tuto chvíli platí za karanténní opatření?
Celá země je v karanténě už od soboty. Takže už skoro týden, i když člověk jen těžko vnímá, co je vlastně za den, když panuje taková neskutečná situace. Znamená to, že nikdo nesmí vycházet ze svého domova, a to ani do společných prostor v obytných domech, pokud si zrovna nejde ven obstarat potraviny nebo léky nebo nemíří do nemocnice, ať už sám nebo jako doprovod mladistvé nebo naopak postarší osoby. Existují výjimky pro pracovníky ve zdravotnictví nebo v komunálních službách, kteří dál chodí do práce. A pak taky pro některé firmy a obchody, ale není jich mnoho a vláda navíc zvažuje, že jim ty výjimky zruší, aby omezila pohyb lidí venku, i se všemi těmi ochrannými opatřeními, na nezbytné minimum.

Jak dlouho budou karanténní opatření platit?
Z pohledu práva jsme ve stavu nouze. Vláda ho vyhlásila minulou sobotu. Platit by měl 15 dnů, což je legální maximum pro takovou situaci, kdy de facto platí stanné právo, pokud ho vláda vyhlásí bez povolení parlamentu. Takže to máme do 29. března. Ale všichni očekáváme, že až parlament vysloví souhlas, bude to náš standard po několik dalších týdnů, tak jako to je teď v Itálii.

A mění karanténa chování lidí? Španělští lékaři a zdravotníci si stěžovali, že veřejnost nerespektuje nařízení - dokonce i po vyhlášení nouzového stavu prý lidé chodili dál ven. Lékaři například ve facebookových postech lidi vyzývali, aby dodržovali opatření a izolovali se. Mění se situace? Berou lidé to, co se děje, vážněji?
Ano, myslím že ano. A i policie nařízení vymáhá. Několik set lidí už zadržela nebo pokutovala za to, že šli ven, třeba si zaběhat. Ale většina lidí podle mne - pokud nemají skutečně dobrou výmluvu - zůstávají doma. Je to zhruba týden, takže teprve uvidíme, co se bude dít v těch příštích. Ale celkově se dá říct, že lidi ta nařízení respektují. Tady v Madridu, kde je situace s koronavirem nejhorší, nevidíte na ulici živáčka. Je tu vylidněno, všichni zůstávají doma. Policie upozorňuje, že je pár výjimek, ale vztahují se jen k místům, která nejsou ohniskem nákazy.

Jak to Španělsko zvládá mentálně? Přinejmenším v našem chápání patříte v Evropě k zemím, které žijí velmi společensky, hodně venku. Dokážou se Španělé jako společnost přepnout do úplně jiného módu?
Je to těžké, ale lidé jsou v tomhle ohledu velmi kreativní. Po internetu obíhá spousta legračních videí, tweetů a statusů, kde lidé sdílejí své zážitky a to, co je pobavilo. A samozřejmě máme komunikační technologie - facebook, facetime, skype - lidé je využívají třeba k virtuálním aperitivům. To je něco malého na zub před obědem, protože tady ve Španělsku jíme velmi pozdě. Lidé si teď dávají aperitivo - olivy nebo něco podobného - společně přes video chat. Takže nějak to zvládáme. Ale myslím že je příliš brzy na to dělat závěry, víc budeme vědět za pár týdnů. Hodně záleží na tom, v jaké situaci člověk žije - je velký rozdíl mezi tím, když je člověk o samotě, nebo žije v malém bytě. Není to jednoduché.

Když jsme si psaly, zmiňovala jsi, že kolem sebe vidíš různé projevy solidarity. Že třeba lidé tleskají doktorům a zdravotníkům. Pořád to Španělé dělají?
Ano! Stal se z toho rituál. Každý večer v 8 hodin všichni otevíráme okna a začneme tleskat na znamení díků zdravotníkům a dalším profesím, které s koronavirem bojují. Někdy to doprovází hudba, lidé na sebe taky na dálku mávají.. Je to takový moment, kdy společně sdílíme trochu zábavy. O pár minut později po internetu a sociálních sítích kolují videa, které to zachycují. Někteří lidé to berou velmi vážně, pouštějí muziku nahlas, používají speciální efekty a kouř. Můžete narazit na velkou míru sofistikovanosti (smích) Lidé hrají různé motivační písně, třeba španělskou verzi „I will survive. Jsou to takové veselé momenty, které sdílíme.

A jak lidé hodnotí oficiální postup vlády? Ve středu večer král Filip VI. pronesl projev k národu, lidé ho ale přerušili tlučením do pokliček a pánví. Co je k tomu vedlo? Mají na vládu vztek?
Co se týče vlády a úřadů, na jejich adresu se objevila kritika za pomalou reakci - za to, že dlouho trvalo než vláda vůbec připustila, že se něco děje a přijala opatření. To se samozřejmě změnilo, když se člověk podívá na to, kde jsme teď. Ale dokonce i hlavní opoziční strany kritiku pozastavily a vyčkávají, dokud stav nouze nepomine. Takže je tu taková pauza, ale to se myslím změní - jakmile se z toho dostaneme, čekají nás jistě debaty, diskuse a kroky mnoha lidí budou zpětně pod drobnohledem. Ale to je věc budoucnosti.

No a co se týká krále Filipa, tam je to trochu jiná záležitost. Uprostřed tohoto všeho některá média, včetně mé redakce El Diario, zveřejnila informace o tom, že jeho otec - král Juan Carlos - který je “na penzi”, ale stále ve veřejném prostoru, je vyšetřován kvůli offshorovému účtu s penězi, které dostal před deseti lety od saúdskoarabského krále. Šlo o 100 milionů euro. A účastníci toho protestu ho žádali, aby tuto částku věnoval na veřejné zdravotnictví. Je to tedy separátní příběh, který se rozběhl uprostřed celé koronavirové krize. A myslím, že král bude čelit ještě mnoha otázkám. Teď na to nemáme čas (smích), protože jsme plně ponořeni do těch problémů s koronavirem. Ale jen co bude prostor, myslím, že král bude muset odpovídat na mnoho dotazů. Od svého otce se sice distancoval, uvedl, že se zříká nároku na dědictví, a že král-otec už nebude dál dostávat státní důchod. Ale to nebude konec celé historie. Pro něj to je v každém případě špatné načasování.

Když zmiňuješ média - jak se vy novináři vypořádáváte se situací, kdy jsme uprostřed koronavirové krize a vlády apelují na média, aby se zdržela ostré kritiky a nechala ji na později. Jak k tomu přistupujete?
No, všechny redakce tu fungují v nouzovém provozu, novináři pracují z domova a snaží se všemi silami zjistit, co se vlastně děje. Snažíme se získat odpovědi na skutečně základní otázky od našich čtenářů, je z nás skoro taková linka naděje a pomoci, děláme, co můžeme, abychom odpověděli všem. Je to smutné a zároveň svým způsobem krásné. Ale zároveň každý den vedeme v newsroomu debaty o tom, na co se kriticky zaměřit a na co ne. Žijeme v okamžiku, který je těžký pro celou zemi a v jistém ohledu jsme proto přestali kritizovat některé aspekty, které bychom jinak řešili - co se týče fungování politických stran, místních samospráv, centrální vlády. Musíme se soustředit na jiná témata. Španělsko je - tak jako mnohé jiné země - velmi polarizované, ale šarvátky v tuto chvíli necháváme stranou. Zase na ně dojde. Někdy je to těžké, protože lidé jsou pořád lidé, se svými názory. Politici jsou se svými chybami pořád ti stejní politici, které jste před týdnem kritizovali. Snažíme se k tomu přistupovat případ od případu. A snažíme se být zdrženliví, což ale samozřejmě neznamená, že bychom se nevěnovali zásadním zprávám nebo velkým skandálům. Samozřejmě věc, na kterou se teď soustředíme nejvíc, je pozorně sledovat, jak přesně se odehrávají kroky, které vláda přijímá v odpovědi na koronavirovou krizi. Víme, že předtím tam byly chyby. A tak se soustředíme na to, jestli teď je to v pořádku a odvádějí dobrou práci.

A odvádějí dobrou práci?
No, (smích) to je těžké říct. Objevily se případy špatné koordinace mezi lokálními samosprávami a centrální vládou. Ani jedna strana na tuhle situaci nebyla připravená, takže ne všechno funguje hladce. Stav nouze navíc znamená, že regionální vlády dočasně přicházejí o své pravomoci. Všechno koordinuje centrální vláda - což je na španělské poměry docela šok. Náš politický systém je podobný federálnímu uspořádání, pravomoci jsou ve Španělsku z centra převedené na regiony, týká se to Katalánska, Baskicka, ale i dalších regionů, ke kterým se možná neupírá tolik pozornosti. Za běžných okolností je země velmi decentralizovaná. Ale teď - se stavem nouze - koordinuje a řídí všechno vláda v Madridu, a to vyvolává ve vztahu k regionálním samosprávám napětí.

Jaké to je, tohle všechno pozorovat? Měnící se pravomoci, rychlé posuny…
Připadá mi to tak nějak neskutečné. Člověk tomu pořád nemůže věřit. Každý den se při probuzení musím znovu upomínat, že se tohle všechno doopravdy děje, že to je naše realita. Najednou si uvědomíte, že jsme až doteď žili velmi pokojně a šťastně v porovnání s tím, co se děje teď. Všechno je jiné - izolace, vědomí toho, že jsou lidé nemocní, obavy o vlastní rodinu. To všechno je velký stres. Jen v mojí redakci je několik lidí nemocných, nikdo naštěstí není hospitalizovaný, takže to není vážné, ale jsou nemocní.

Pozitivum je solidarita lidí, snaha pomáhat si navzájem. Lidé organizují pomoc a nakupují potraviny seniorům. To je dobrá zpráva, v tom rozpoznávám Španělsko, které znám. Je to ale náročné a nikdo nemáme jistotu, kdy to všechno skončí a jak. Jak bude naše společnost vypadat..? Nejspíš se všechno na dlouho změní, i kdybychom jako země měli “jenom” projít zdravotní krizí. I tak se nám na mnoho měsíců změní život. Nebudou se konat velké akce, v nějaké formě asi zůstane i sociální distanc a pak tu jsou psychologické dopady, které tohle všechno na společnost bude mít. Doufám, že solidarita, kterou kolem sebe cítíme, nám to pomůže překonat. Ale myslím, že každého nás to trochu změní, i toho, kdo neonemocní. Všechny nás to trochu změní.

Lenka Kabrhelová, Pavel Vondra a Tomáš Roček

Související témata: podcast, Vinohradská 12, koronavirus, Španělsko, COVID-19, nákaza