Jednání o kosovské otázce a vztazích se sousedním Srbskem se táhnou už více než dvě dekády. Kosovo uznává stále zhruba jen polovina států OSN a 22 států Evropské unie. Obnovit dialog a nakonec celý spor rozlousknout se v posledních měsících snaží i americký prezident Donald Trump, který chtěl případný průlom prodat v listopadových volbách. Ke schůzce, která měla chladné kosovsko-srbské vztahy znovu oživit, ale minulý víkend vůbec nedošlo.

Bělehrad/Priština 7:02 6. července 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kosovský prezident Hashim Thaçi a jeho srbský protějšek Aleksandar Vučić se měli setkat 27. června v Bílém domě, dohodnout se na uvolnění ekonomických cel a znovuobnovit dialog mezi oběma zeměmi, který by v budoucnu mohl vést až k oboustranně akceptovatelnému řešení dlouhého konfliktu.

Plán amerického vyjednavače Richarda Grenella ale skončil dříve než začal a Spojené státy nyní čelí diplomatické konkurenci Evropské unie, která odmítá vyklidit pozice a sama se k dohodě snaží přispět.

V poslední době to vypadalo, že v souboji o zprostředkování dialogu mezi balkánskými zeměmi mají navrch Spojené státy. Prezident Donald Trump si totiž vybral kosovský konflikt jako další možnost, jak si úspěšnou zahraniční politikou pomoci ke znovuzvolení. Když mu nevyšla sázka na vyřešení konfliktu na Korejském poloostrově či Blízkém Východě, obrátil svou pozornost sem.

Rozhodl se tak následovat například Billa Clintona, který si v polovině 90. let minulého století ve stejném regionu také dokázal pomoci ke znovuzvolení. V roce 1995 zastřešil Daytonskou dohodu mezi Bosňáky, Chorvaty a Srby, která ukončila válku v Bosně a Hercegovině.

‚Požadavky bez náznaku kompromisu.‘ Srbsko odmítlo platformu pro dialog kosovského parlamentu

Číst článek

Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku v roce 2008, necelých deset let poté, co Bělehrad ztratil nad touto autonomní oblastí kontrolu v důsledku náletů NATO. Zásah aliance ukončil tažení srbské armády a policie proti ozbrojené vzpouře kosovskoalbánských separatistů, které se zvrhlo v masakry a etnickou čistku.

Podle balkanisty Filipa Tesaře je šance na urovnání kosovsko-srbských vztahů stále stejná, nehledě na události, které se v posledních týdnech staly:

„Ani na jedné straně není ochota ustoupit v zásadních věcech. Východiska obou stran jsou stále natolik rozdílná, že řešení konfliktu v nejbližší době není reálné. Obě strany mají příliš mnoho navzájem protichůdných zájmů. Obě mají své patrony (USA a Rusko), které mezi sebou soupeří na globální šachovnici,“ popisuje pro iROZHLAS.cz.

Potupit EU

Pro Trumpa jde mimo jiné také o vítanou možnost, jak „na vlastním dvorku“ potupit Evropskou unii, která se o změnu zakonzervovaného stavu v regionu snaží už desetiletí, avšak prakticky bez výsledků.

Od Bruselské dohody v roce 2013, která zavázala Kosovo a Srbsko k postupné normalizaci vztahů, se EU v této oblasti žádným dalším úspěchem pochlubit nemůže.

Jednání se Srbskem o vstupu do unie se vleče už desátým rokem a Kosovo stále čeká na povolení bezvízového pohybu do členských zemí EU, i když pro to kritéria splnilo již před dvěma lety. I to je důvodem, proč se Bělehrad i Priština v poslední době staví k EU velmi rezervovaně.

Spojeným státům v tomto diplomatickém souboji pomáhá i to, že nyní Vučić i Thaçi věří, že spíše ony dokážou konflikt vyřešit. V případě srbského prezidenta je to díky ideologické blízkosti s Trumpem, jeho kosovský protějšek zase nemůže skousnout unijního vyjednavače Miroslava Lajčáka.

Bývalý slovenský ministr zahraničí byl totiž v minulosti mimo jiné velvyslancem v Bělehradě a Slovensko navíc jako jedna z pěti zemí EU Kosovo neuznává (dále jsou to Španělsko, Rumunsko, Řecko a Kypr). Lajčák je tak v Kosovu nahlížen jako prosrbský, a tak i Thaçi dává přednost americkému vyjednavači Richardu Grenellovi.

Otočka Thaçiho letadla

Grenellova hvězdná chvíle měla přijít 27. června na schůzce v Bílém domě, kdy měl Trump zprostředkovat jím vyjednaný nový začátek kosovsko-srbského dialogu. Od listopadu 2018 jsou totiž vztahy obou zemí na bodu mrazu. Kosovo tehdy utnulo kontakty se Srbskem a zavedlo cla na dovoz zboží ze Srbska a Bosny a Hercegoviny. USA i EU se od té doby snaží obě strany dostat je k jednacímu stolu.

Zvláštní tribunál v Haagu obžaloval deset osob z válečných zločinů. Je mezi nimi kosovský prezident

Číst článek

Zatím poslední snahu ale zhatil prokurátor zvláštního tribunálu v Haagu, jež Thaçiho a dalších devět osob obžaloval z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti, kterých se měli dopustit během války v Jugoslávii v 90. letech jako vysocí představitelé Osvobozenecké armády Kosova (UÇK).

Kosovský prezident v reakci na to zrušil svou účast na jednání s Vučićem v Bílém domě, které se mělo konat jen pár dní poté. V tu chvíli byl dokonce už na cestě do Washingtonu, letoun ale nechal urychleně obrátit zpět do Prištiny.

Vyjednavač Grenell následně oznámil, že Thaçiho zastoupí kosovský premiér Avdullah Hoti, jenže i ten následně svou účast zrušil. Velkolepá schůzka, která již předem plnila titulní strany prestižních amerických deníků, se nakonec ukázala jako „taneční party, na kterou nikdo nedorazil“.

Setkání bylo zrušeno, nový termín zatím není znám. Co se ukázalo jako americký neúspěch, znamenalo možnost pro Evropskou unii. Ve středu 24. června otočil Thaçi letadlo, ve čtvrtek 25. června oznámil svou neúčasti i Hoti a místo toho odletěl do Bruselu a v pátek 26. června přivítala v Bruselu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová i Vučiće.

Šlo o předehru většího kosovsko-srbského summitu, který na červenec organizují francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová. Zatímco schůzky s šéfkou Evropské komise byly spíše oťukávací, na summitu v Paříži už by mohl být čas a prostor na hlubší rozhovory a analýzy.

Jako šanci pro Evropu to vidí i balkanista Tesař: „Lze očekávat, že se evropská diplomacie stane efektivnější, protože dva hlavní tahouni EU společnou řeč snad najdou,“ myslí si s tím, že Německo a Francie byly tradičně vůči Balkánu spíše zdrženlivější a raději iniciativu přenechávali vůdčímu tandemu USA-Rusko.

Prezident Zeman zahájil návštěvu Srbska. ‚Nemám rád Kosovo,‘ řekl Vučićovi

Číst článek

„Právě v této chvíli se ale tento tandem nakonec může ukázat ještě celkem šťastnou kombinací: Francie může být jakýmsi patronem Srbů, Německo zase Albánců,“ dodává.

Vyšší unijní karta

Evropská unie je podle Tesaře oproti Američanům sice těžkopádná, má ale na rozdíl od nich v ruce vysokou kartu – příslib vstupu do unie: „Díky tomu má páku, kterou může působit dlouhodobě. Páku, která se dotýká podstatného zájmu každé z balkánských zemí.“

Podle odborníka totiž Srbsko výhledově do EU potřebuje a míří tam, byť udržuje velmi vřelé vztahy i s Ruskem a Čínou. S oběma východními mocnostmi se přátelí především kvůli jejich postavení v Radě bezpečnosti OSN, kde mohou vetovat kosovské snahy o členství v organizaci.

„Pragmatická pozice Srbska je směřování do EU, bez členství v EU se Srbsko hospodářsky nepostaví na nohy. Na lámání chleba dojde při integraci Srbska do EU až později, a nemusí to být jen kvůli Kosovu. Srbsko se bude muset především vyrovnat s tím, že tam v praxi došlo jen k omezeným vnitřním reformám – ve státní správě, soudnictví, policii či armádě,“ říká Tesař.

USA se na druhé straně musí spoléhat na tzv. kyvadlovou diplomacii, kdy mezi oběma stranami pendlují vládní zmocněnci, kteří se snaží vyjednat dohodu, již z původního náčrtu průběžně upravují tak, aby byla nakonec přijatelná pro obě strany, popisuje balkanista. A dodává, že tento postup sice mohl v rámci regionu zafungovat ve sporu mezi Řeckem a Severní Makedonií, v případě Kosova se ale stejný způsob pravděpodobně vyjednat nepodaří.

Zeman proti Kosovu. ‚V pohledu Srbů na svět se čas zastavil v roce 1389,‘ říká Jolyon Naegele

Číst článek

„Vleklý problém amerického vyjednávání na Balkáně je to, že víc než na tu vlastní záležitost se soustředí na něco, co je možné prezentovat jako diplomatický úspěch doma. Proto někdy usilují o dosažení zásadní dohody, ale trochu stylem ‚všechno, nebo nic‘ – pokud vyhodnotí situaci tak, že naděje na dohodu není valná, odpískají to. Anebo se soustředí na záležitosti, u kterých je naděje na rychlejší dohodu, kdežto podstatné otázky, které by potřebovaly vyřešit, ale vypadá to na dlouhodobé úsilí, nechávají stranou,“ vysvětluje.

Trump nemá plán B

Pro Trumpa je nyní vyšetřování Thaçiho minulosti velmi nevýhodné. V ideálním případě si Spojené státy představovaly rychlé a efektivní zprostředkování kosovsko-srbské dohody, které by pro Trumpa znamenalo velmi důležité politické body.

Zvláště v nynější situaci, kdy na domácím poli čelí hned několika krizím, kvůli kterým mu klesají preference – neefektivní řízení pandemické krize, sociální nepokoje spojené s hnutím Black Lives Matter i rekordní nezaměstnanost a s tím související ekonomická krize.

Trumpova administrativa se spoléhala právě na klíčovou osobu Thaçiho. Vždy jej brala jako toho jediného, který se s Vučićem může dohodnout. I proto tak kosovský prezident během posledních let hned několikrát Spojené státy navštívil a vždy se mohl spolehnout na vřelé uvítání a podporu od nejvyšších amerických představitelů.

Podle bývalého soudce válečných zločinů v Kosovu Deana Pinelese americká diplomacie nemá bez Thaçiho plán B, což by mohlo znamenat další zahraničněpolitický debakl a ostudu pro celou Trumpovu administrativu i vyjednavače Grenella.

Kosovský prezident popřel válečné zločiny. ,Pokud se obvinění potvrdí, okamžitě podám demisi,‘ řekl

Číst článek

Thaçi v televizním projevu popřel, že by se válečných zločinů a zločinů proti lidskosti dopustil. Pro agenturu AFP prohlásil, že by okamžitě odstoupil a šel se hájit, pokud obvinění oficiálně potvrdí soudce, který o přípustnosti žaloby ještě před samotným procesem u zvláštního tribunálu v Haagu rozhoduje.

Taktika ‚oduznávání‘

Thaçiho problémy podle Tesaře mohou jednoznačně posloužit Srbsku a Rusku jako „střelivo“ ve snaze zabránit uznání Kosova ze strany dalších států či při jejich přemlouvání, aby své uznání stáhly. Tato taktika je ze strany Prištiny velmi kritizována a šlo nakonec o jeden z hlavních důvodů, proč Kosovo zavedlo stoprocentní cla na dovoz srbského zboží.

Taktiku „oduznávání“ v posledních letech praktikovalo Srbsko, aby oslabilo mezinárodněpolitickou situaci Kosova. Podle šéfa srbské diplomacie Ivicy Dačiće je cílem Bělehradu dosáhnout toho, aby počet států uznávajících kosovskou nezávislost klesl pod 97, tedy pod polovinu ze 193 členů OSN.

Srbské diplomacii se takto v posledních třech letech podařilo přesvědčit celkem 15 převážně afrických, oceánských a amerických zemí – Surinam, Burundi, Papua Nová Guinea, Lesotho, Komory, Dominika, Grenada, Šalamounovy ostrovy, Madagaskar, Palau, Togo, Středoafrická republika, Ghana, Nauru a Sierra Leone.

Na druhé straně to může ale být výhodné i pro Západ. „Pokud Thaçi, případně další vysocí představitelé bývalé UÇK opustí vysokou politiku, nebo dokonce skončí ve vězení, bude pro západní státy ve skutečnosti spíše ulehčením, protože jejich odchod ze scény by mohl nastolit o něco příznivější atmosféru ve vyjednávání mezi Srbskem a Kosovem,“ popisuje Tesař.

Na kosovské straně by to podle něj mohlo přivést ke stolu konstruktivnější partnery a na srbské více flexibility: „Thaçi je v Srbsku – dá se říci – symbolem zla. Jeho odchod, zejména kvůli odpovědnosti za válečné zločiny, by byl zřejmě v Srbsku vnímán jako úspěch vytrvalé snahy na tuto odpovědnost poukazovat,“ domnívá se.

Volby v Srbsku

Před dvěma týdny v Srbsku proběhly jako vůbec v první zemi po vypuknutí pandemie koronaviru parlamentní volby. Drtivě je ovládla vládnoucí Srbská pokroková strana (SNS) prezidenta Aleksandara Vučiće. Získala přes 60 procent hlasů a celkem 191 z 250 parlamentních křesel.

V Srbsku podle předběžných výsledků zvítězila strana prezidenta Vučiče. Získala přes 63 procent hlasů

Číst článek

Volby však kvůli vládním zásahům do nezávislosti médií, autoritativnímu způsobu vládnutí či údajným vazbám na organizovaný zločin bojkotovala hlavní část opozice sdružená v koalici Svaz pro Srbsko (SzS).

Podle Tesaře volby nic významného v souvislosti se vztahem Srbska ke Kosovu nezměnily, spíše jen potvrdily stabilitu stávající srbské pozice. „Prezidentu Vučićovi dodatečně uvolnily ruce, protože nemusí směrem ke Kosovu dělat velká demonstrativní gesta, ale může vůči partnerům na mezinárodním poli hrát roli klidné, konstruktivní síly,“ dodává.

Lucemburský balkanista Florian Bieber ale uvádí, že v těchto volbách do určité míry prohrály všechny zúčastněné strany – opozice, Evropská unie i prezident Vučić.

Unie podle něj nechala ze srbského prezidenta vyrůst autoritářského vládce celé země, kterého navíc nijak významněji nekritizují, naopak mu například k vítězství pogratuloval rakouský kancléř Sebastian Kurz či šéf nejsilnější evropské frakce Evropské lidové strany Donald Tusk. Podle Biebera je ale i Vučić svým způsobem poraženým těchto voleb. Parlament prakticky bez opozice totiž nebudí ani zdání legitimity režimu, tvrdí.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít