Svět si připomíná 65. výročí povstání v Tibetu. ‚Debata s Čínou je problematická,‘ popisuje odborník
Svět si připomíná výročí povstání v Tibetu. Na veřejných budovách tak často vlají tibetské vlajky, a výjimkou není ani více než osm stovek radnic, úřadů a dalších míst v Česku. Číňané při násilném potlačení povstání před 65 lety zabili během čtyř dnů na 12 000 lidí. „Tibet spolu s Jižním Súdánem a Sýrií byl již potřetí v řadě vyhlášen za nejméně svobodnou zemi na světě,“ popisuje pro Radiožurnál tibetanista Martin Hanker.
Jak přesně Číňané po těch 65 letech dohlížejí na to, jestli si obyvatelé Tibetu tento den nějak připomínají?
V současnosti je tento den čínskými úřady i předvídán, a tak mu předcházejí různá stupňující se bezpečnostní opatření, protože konec zimy a také začátek jara je obecně považován za takové poněkud problematické období.
Svět si připomíná 65. výročí povstání v Tibetu, okolnosti komentuje Martin Hanker
V tu dobu probíhá množství různých náboženských ceremonií. Důležitou úlohu hrají i elektronické sledovací systémy – takové velké oko, které pomáhá dohlížet ve Lhase.
Vyjadřuje se k výročí nějak dalajláma?
Vyjadřuje, ale spíše skoupě a samozřejmě s nějakým diplomatickým odstupem z exilu.
Když se ohlédneme: jak se za těch 65 let Tibet proměnil?
Hlavně etnické složení se proměnilo docela výrazně, protože spolu s vytvořením tzv. Tibetské autonomní oblasti v roce 1965 byly překresleny hranice historického území obývaného Tibeťany a došlo tak k rozpuštění některých okrajových částí na východě země do přilehlých čínských provincií. To si můžeme představit podobně, jako třeba když u nás vznikal Protektorát Čechy a Morava.
A zároveň teď v rámci národní strategie tzv. velkého rozvoje západních provincií se Peking snaží ekonomicky a materiálně podpořit zlepšení podmínek v Tibetu. A tak se staví chybějící infrastruktura, budují se nové městské čtvrti a v nich pak vznikají čínské školy a nová pracovní místa.
Dělá se vše proto, aby se zde Chanové (Číňané) cítili jako doma. A tím cílem je samozřejmě pozvednout a standardizovat životní situaci v těchto oblastech, ale i za cenu ztráty nějaké unikátní kulturní identity, tedy hlavně jazyka, náboženství a zvyků.
No a spolu s tím dochází potom k pochopitelnému vytěžování nerostného bohatství, kterým Tibet oplývá. Pramení zde také řeky zásobující vodou většinu jihovýchodní Asie. Takže potom to jejich znečištění má dalekosáhlé následky i za hranicemi Číny.
,Preventivní represe.‘ V Tibetu roste užívání věznic s vysokou ostrahou, ukazují satelitní snímky
Číst článek
Sociolog tibetského původu, který byl v neděli na zpravodajském serveru BBC, popisuje, že Číňané v Tibetu zavedli systém internátních škol, kde se malí Tibeťané už od čtyř let učí čínsky, což podle něj vede k tomu, že nové generace ztrácejí schopnost mluvit svým rodným jazykem. Jak vážný to má dopad?
Vážný, protože ve chvíli, kdy nemáte k dispozici systematické vzdělávání ve svém rodném jazyce, tak vás to odtrhává od historické tradice, ke které se můžete potom stahovat pouze v domácích podmínkách. Takže tibetština se omezuje úplně mimo systém a není ani prerekvizitou pro nějaké pracovní nasazení a podobně.
Mohou se dostat do Tibetu cizinci, třeba turisté?
Peking se snaží přetransformovat to, jakým způsobem prodává Tibet, tibetskou krajinu, kulturu a náboženství. Dělá z toho pomocí svých cestovních agentur takový exotický a tajemný ráj na zemi.
Čínský turista je tím fascinován a je pro něj absolutně nevšedním zážitkem třeba mít svatbu v tibetském kroji. Ale zahraniční turisté, ti se aktuálně mohou do Tibetu sice podívat, to je pravda, ale nemohou navštívit sto procent historického území. A navíc stále platí, že je potřeba se pohybovat v organizované skupině a s čínským průvodcem. Tudíž pro baťůžkáře to rozhodně není.
Dalajláma se omluvil za incident, při kterém políbil na rty mladého chlapce. ‚Nevinně a hravě škádlil.‘
Číst článek
Je otázka lidských práv v Tibetu pořád ještě něčím, na co západní politici při jednání v Číně upozorňují? Nezapadlo toto téma třeba i kvůli pozornosti, kterou upoutává osud ujgurské menšiny?
Možná trošku ano, ale zároveň je potřeba si připomenout, že Tibet spolu s Jižním Súdánem a Sýrií byl již potřetí v řadě vyhlášen za nejméně svobodnou zemi na světě.
A to je trošku problém, protože je to veřejné prohlášení zvenčí a otázky Tibetu jsou Pekingem všechny považovány za čistě vnitřní záležitosti Číny a žádné vnější síly tak nemají právo do nich nijak zasahovat.
Ale je dobré si připomenout, že nedávno prošel americkou Sněmovnou reprezentantů návrh zákona podpořit řešení v tibeto-čínského konfliktu a koncem února byl letos dokonce přijat Senátem.
Jde o velmi aktuální problém a ta jeho urgence se v čase pouze stupňuje. Jenže diskuse s čínskými představiteli na toto téma je poněkud senzitivní a hodně problematická, takže uvidíme, jak se situace vyvine po amerických prezidentských volbách a následně jakého odrazu se třeba dočkáme i u nás v Bruselu.
