Také Američané řeší dilema kam s domovním odpadem

Dnes si ve Vašem tématu klademe klasickou nerudovskou otázku: "Kam s ním?" Básník Jan Neruda si ve svém fejetonu kladl otázku kam se starým slamníkem. Vyhodit velké věci není často problémem jen u nás. Jak to řeší ve Spojených státech jsme se zeptali zpravodaje Radiožurnálu Alexandra Píchy.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

popelnice

popelnice | Foto: Jan Rosenauer

Přiznám se, že slamník jsem ještě v Americe nevyhazoval. Ale zamotanou hlavu taky můžete mít i z obyčejného odpadu z domácnosti. V amerických městech je v řadě domů zvláštní místnost, kam nosíte pytlíky odpadem. Otevřete dvířka ve zdi, hodíte odpad dovnitř a ten letí tlustou trubkou někam do kontejneru v suterénu. Jenže!

Hned první igelitovou tašku jsem musel rozebrat. Nade dvířky totiž visí dlouhý seznam toho, co tam házet nesmíte. Do zvláštních menších kontejnerů se všude třídí novinový papír, sklo, hliník - většinou z plechovek, použité baterie, ale také staré šaty a boty. Konkrétní nařízení záleží na městě a státu Unie.

Ale slamník se tam nevejde. A co s ním, na to jsem se radši zeptal Čechoameričana, obchodníka Tomáše Pavlíčka, který žije ve Spojených státech už přes 20 let: "Většina county (správní obvod - pozn. red.) má takzvaný special pick-up (odvoz), tam se musí zavolat a dvakrát do roka bezplatně odvezou v podstatě jakoukoli hromadu čehokoli od domu. To je ve přímo městech. Na venkově se spíše praktikuje kontejnerovýá odvoz z návsi."

Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že to funguje. Během svých dovolených jsem projel několik států Unie jako cyklista na kole a to je výborná příležitost vidět to, co vám z rychle jedoucího auta často unikne. Podél amerických silnic nenajdete staré matrace, lednice, sporáky ani další předměty jako u nás, ale třeba jako také v Itálii nebo Chorvatsku. Američané ale staré věci jen nevyhazují do okresních kontejnerů, ale hlavně ti méně majetní se snaží všechno zpeněžit. "Většinou ta nižší vrstva se zabývá takzvaným garage sales, vystrkají věci před dům, říkají tomu také prodej při stěhování. A ty věci jsou také podle toho oceňované od 10 centů do několika dolarů," vysvětluje Tomáš Pavlíček.

Garage sale jsou milou společenskou záležitostí. Často skoro nepoužité věci se tam prodávají za směšnou cenu a při smlouvání se výborně pobavíte. Na pustém Jihozápadě v Utahu, Arizoně, Nevadě a v dalších státech jsem zas několikrát narazil na nábytek a další věci vystavené jen tak v poušti u silnice. Na jednotlivých předmětech byly napsány ceny a vzkaz, že když něco chcete, máte sjet ze silnice a jet to zaplatit na usedlost, která je třeba míli daleko.

Ale v jedné oblasti ve Spojených státech je odpadu tolik, že s ním lidé budou bojovat několik let. Když projíždíte Lousianou, Mississippi a dalšími jižními státy, vidíte na stovkách čtverečních kilometrů zničené trosky domů, přívěsy naražené na pahýly stromů, v lesích divoce rozházené kusy nábytku, jako by to sem někdo shodil z nebe. To všechno tady vloni v létě obrovskou silou všude rozmetal ničivý hurikán Katrina, který vyhnal z domů na 1 a půl miliónu Američanů. Ale to už je jiná kapitola.

Milan Kopp, Alexandr Pícha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme