Teroristé v důchodu. Proč se Němcům nedaří chytit bývalé členy RAF

Matěj Skalický mluví s Václavem Jabůrkem, zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu v Německu

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

6. 3. 2024 | Berlín

Teroristé v důchodu. Proč se Němcům stále nedaří chytit všechny bývalé členy Frakce Rudé armády (RAF)? Co to vůbec bylo za organizaci? A proč zrovna teď budí takovou pozornost? Razie, pátrání, napínavý příběh. Všechno podstatné o něm ví berlínský zpravodaj Českého rozhlasu Václav Jabůrek. Ptá se Matěj Skalický.

Editace: Kristýna Vašíčková
Rešerše: Ondřej Franta
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla, Jaroslav Pokorný, Damiana Smetanová

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Frakce Rudé armády. Burkhard Garweg, Ernst-Volker Staub, Daniela Klette | Zdroj: Profimedia

Po bývalých členech někdejší teroristické Frakce Rudé armády pátrali němečtí policisté i v berlínské čtvrti Friedrichshain | Foto: Christian Mang | Zdroj: Reuters

Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Skoro to vypadá, alespoň při pohledu z Prahy, že německá policie každým dnem podnikne novou razii v souvislosti s někdejší západoněmeckou teroristickou organizací Frakce Rudé armády. Proč?
Skoro po třiceti letech se dostali na stopu posledním dvěma teroristům z RAF a teď postupují na poměry dost důrazně, aby stopa nevychladla. Klidně se pouští do odvážných akcí, neberou ohledy ani na utajení. Díky tomu se dostali do přívěsu, kde jeden z mužů bydlel, a dorazili tam těsně potom, co z něj Burkhard Garweg utekl, takže teď postupují rychle, aby neztratili stopu. Pátrá se taky po Ernstu Volkeru Staubovi, tomu bude mimochodem letos 70 let, ale v jeho případě zatím nevíme, jestli se policie vůbec má čeho chytit. 

Václav Jabůrek, zahraniční zpravodaj ČRo | Zdroj: Archiv Václava Jabůrka

Německo na stopě teroristům důchodcům. Jak razie vypadají? Protože, jak já to sleduji, tak jsou poměrně velké. Je do toho zapojeno hrozně moc lidí.
I s ohledem na věk těch lidí je to dost zarážející. Německá policie vždycky pracuje v závětří, udeří, až když jde takříkajíc na jistotu, ale teď sází na nevídanou sílu. Na jednu razii si klidně přijela s obrněným transportérem, jedno podezřelé auto na dálnici vytlačily dvě pancéřované dodávky ozbrojeného komanda, zásahová jednotka vpadla do studentských kolejí a tak podobně. Na sociálních sítích se tomu lidé posmívají, protože při boji s islamisty nebo s krajní pravicí se postupuje obezřetně. Mnoho uživatelů s nadsázkou píše, že na neonacisty policisté vždycky nejdřív aspoň zaklepou a poprosí je, jestli by jim neotevřeli dveře, zatímco tady rovnou vpadne zásahová jednotka, rozbije okna, zadrží každého, kdo jí přijde podezřelý, a potom ho většinou s omluvou zase propustí. 

Jak velké téma v Německu je pátrání po bývalých členech, dá se už říct, bývalé teroristické organizace Frakce Rudé armády? Jak moc rezonuje? 
Je to jen pokračování už skoro více než padesát let starého příběhu, který je plný záhad a podivností, které fascinují celé generace Němců. Řada z nich je možná tak trochu ráda, že se dožila ještě nějakého pokračování. Záhady se točí kolem sebevražd zakládajících členů, ať už Andrease Baadera, Gudrun Ensslinové nebo Ulrike Meinhofové, kteří se zabili v nejlépe střeženém vězení v Německu, kde je navíc odposlouchávali 24 hodin denně. I tak se jim tam povedlo skrývat a pak použít dvě propašované pistole. Německá vláda pak dokonce nechala nelegálně odebrat jejich mozky, dala je vědcům, aby na nich bůhví co zkoumali. Nejenže nevíme, co to mělo být, ale všechny mozky až na ten Meinhofové záhadně zmizely. Taky je prokázané, že německá kontrarozvědka přinejmenším jeden atentát fingovala, aby na RAF ukázala prstem. Odpálila bombu u vězení, aby to vypadalo, že teroristé chtějí osvobodit svého komplice. Spolková republika Německo si kvůli Frakci Rudé armády prošla a prochází velkým šokem, a to nejen kvůli teroru, ale i kvůli chování státu. To samé vidíme i teď a část lidí to glosuje napůl s legrací, ale napůl s pohoršením, protože ve srovnání s tím, jak se postupuje proti krajní pravici, je hon po posledních členech RAF mnohem dramatičtější. Bavíme se sice o lidech, kteří mají za sebou minimálně ozbrojená přepadení, ale německá policie je většinou opatrná, zato teď se trošku vrací k praktikám ze 70. let. 

Hon na vysloužilé teroristy

Raziím v posledních dnech, jak jsem je sledoval přes víkend a snad ještě v pondělí, předcházelo zadržení Daniely Klettové. Kdo to je? To by totiž taky měla být jedna z bývalých členek RAF, je to tak? 
Ona má typickou teroristickou kariéru, jestli to tak můžu říct. Už od 70. let byla napojená na krajně levicovou scénu, začátkem 90. let se přidala k RAF, to znamená, že šla do ilegality, kde se nejspíš podílela na dvou útocích. Kolem roku 1993 ale RAF zastavila akce a o pár let později oznámila, že se rozpouští. Řadu jejích členů sice policisté potom dopadli, ale zrovna Klettová a další dva jim celou dobu unikali. Klettová měla v posledních letech nenápadný a možná i nudný život. Žila v jednom berlínském činžáku, měla italský pas na smyšlené jméno, léta chodila na taneční lekce, doučovala děti matematiku. Na druhou stranu si život v ilegalitě zpestřovala, nejspíš si vydělávala loupežemi, aby měla dostatek peněz. Podle vyšetřovatelů se čas od času dala dohromady se svými dvěma komplici z bývalé RAF a společně vykrádali buď supermarkety, což byl snadný cíl pro ozbrojenou loupež, nebo někdy i transportéry, které převážely peníze. Dohromady si takto přišli v přepočtu asi na 25 milionů korun. Policie tedy tyto lidi nestíhá jenom jako vysloužilé teroristy, ale v první řadě i jako lupiče. 

Po bývalých členech někdejší teroristické Frakce Rudé armády pátrali němečtí policisté i v berlínské čtvrti Friedrichshain | Foto: Christian Mang | Zdroj: Reuters

Pětašedesátiletou Klettovou už mají. Pak tu jsou dva muži, které jsi už jmenoval. Německá policie po nich pátrá, a proto provádí zmíněné razie, chápu to správně?
Je to tak. U Klettové se totiž našly nějaké malé náznaky toho, kde by se přinejmenším jeden z nich mohl nacházet. Policie se toho okamžitě chytila a snaží se to ještě za tepla dořešit, protože ti dva sledují situaci, velice dobře ví, že jejich kolegyně z RAF je za mřížemi, pravděpodobně bude vypovídat, takže teď se určitě snaží utéct. 

Ale kromě toho, že policisté našli u Klettové nějaké náznaky toho, kde by mohli být ti dva muži, tak u ní našli granát, nějaké zbraně…
Bylo to obecně fascinující, protože ji zatkli v pondělí, potom udělali prohlídku, našli v uvozovkách jenom náboje a zásobník do pistole a říkali si, že to asi bude všechno. Celé další dva dny trvalo, než si všimli, že tam je velký zbrojní arzenál. Byla tam hlavice do granátometu, nevíme, jestli pancéřové pěsti, nebo RPG, k tomu tam byl Kalašnikov, další nejmenovaný samopal, navíc nějaká krátká střelná zbraň. To všechno našli paradoxně až dva dny potom, co provedli první prohlídku, takže je to trošku zvláštní. 

Ukazuje zbrojní arzenál, který u sebe doma Klettová stále měla, co byla Frakce Rudé armády zač a jak nebezpečnou organizací v Německu byla?
O RAF se těžko mluví jako o jednom celku, protože měla tři různé generace kvůli tomu, jak byli postupně zatýkáni její členové. První generace na začátku 70. let, to byli v podstatě amatéři. Provedli pár útoků, mluvili o boji s kapitalisty, s fašistickou lůzou a tak dál, pak se rychle dostali do vězení. To byli Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Ulrike Meinhofová a další. Druhou generaci tvořili jejich následovníci, kteří chtěli své idoly dostat na svobodu, a vlastně jen kvůli tomu se pouštěli do atentátů a únosů. Zakladatelé RAF potom v celách spáchali demonstrativně sebevraždu. Ale třetí generace, do které patřila Klettová, neměla žádný jasný politický cíl a vyšetřovatelé toho o ní pořád moc neví. V 80. a začátkem 90. let měli na svědomí několik atentátů a vražd, které byly provedené buď naprosto fušersky a amatérsky, nebo naopak mimořádně profesionálně. Jen pár týdnů po pádu Berlínské zdi zemřel šéf Deutsche Bank po tom, co jeho auto projelo kolem nastražené bomby, uvnitř které byla naprosto špičková armádní technologie. Pořád nevíme, jak se k ní teroristé vůbec dostali, protože ta zbraň měla světelná čidla, projektil směroval explozi například jako americká mina Claymore, zkrátka nic, co by se dalo vyrobit jen tak na koleně. Dopadení kohokoliv z třetí generace je klíčové už jen proto, aby se vyšetřovatelé mohli dopátrat k pravdě o tehdejších akcích a ideálně konečně ukázat na toho, kdo byl skutečný pachatel. 

Dějiny Frakce Rudé armády

Měla Frakce Rudé armády pevně danou ideologii? Mluví se o ní jako o krajně levicové…  
Ideologie byla vždycky jasná a šlo v podstatě o extrémně krajně levicové smýšlení, které se opíralo o myšlenky Mao Ce-tunga. Hlásali něco o městské guerille a boji s fašismem. Ale měnilo se to tím, jak se měnilo samotné Německo. Německo na začátku 70. let byla úplně jiná země než dneska. Řada bývalých nacistů si tenkrát žila nerušené a často přepychové životy. To se týká i nejznámější oběti RAF, Hannse Martina Schleyera, který byl po válce vedoucí manažer Mercedesu. Těsně před svou smrtí řídil hned dva nejvlivnější byznysové svazy, znal se s kdekým, například s Helmutem Kohlem, chodil do revíru na hony. Jenže za války byl členem SS, sloužil mimochodem v Protektorátu Čechy a Morava, kde nechával zabavovat židovské firmy a sháněl Čechy, kteří se posílali na nucené práce. Podobných kariér bylo poválečné Německo plné. Právě to RAF kritizovala a teprve v 70. letech se o tom začalo víc diskutovat, mimo jiné i kvůli teroru a šoku z násilí. Možná i proto se na RAF nenahlíží čistě jako na primitivní vrahy. Když to přeženu, je tam i podobná linka jako u Jánošíka nebo Robina Hooda, i když je samozřejmě zbarvená krví, terorem a vším možným. 

Rozumím tomu. Byla tam jakási nespokojenost s tím, jak se Německo nedokázalo vypořádat s tím, co se dělo za druhé světové války, s nacismem...
Je to takové obvyklé řečení: děti se ptaly rodičů, co dělali za války, a rodiče mlčeli. Do toho byl kolem roku 1968 kancléřem Kurt Georg Kiesinger, který byl za války na ministerstvu propagandy a členem NSDAP. Takže první generace RAF kritizovala hlavně to, že se Německo nevypořádalo s fašismem a nacismem. 

Zmiňovali jsme, že to byla krajně levicová teroristická organizace maoistického smýšlení. Je dokázané napojení na východní blok?
Jednoznačně víme, že RAF pomáhali východní Němci, to je naprosto prokázané. NDR jim pomáhala skoro úplně od začátku, ať už s vojenským a střeleckým výcvikem, s vydáváním falešných dokumentů nebo třeba s cestováním. RAF byla aspoň v začátku napojená na palestinské teroristy. V 80. letech to zašlo tak daleko, že východní Berlín několika teroristům zařídil druhý život. Některým zkrátka hořela půda pod nohama, už se před západoněmeckou policií nedokázali skrývat nebo na to neměli nervy, tak přejeli do NDR, tam jim dali nová jména, falešný životopis a sehnali jim práci v nějakém východoněmeckém provinčním městečku. To všechno se zjistilo hned po revoluci a policisté potom všechny teroristy zpětně zatkli. Ale pořád není vyloučené, že to sahalo výš, že v tom třeba nějakou roli hráli i Sověti. Dokonce existuje teorie, že do toho byl zapletený Vladimir Putin. Coby agent KGB prý v Drážďanech působil jako spojka, která RAF zásobovala a zajišťovala jí pomoc. Tohle razí třeba britská novinářka Catherine Beltonová, která to sice má podepřené o jeden ne moc důvěryhodný zdroj, ale z ruské strany prý dostala varování, ať se v tom raději moc nehrabe. 

Docházíš ve vyprávění do období po revoluci, tak kdy přestáváme mluvit o Frakci Rudé armády jako o aktivní skupině nebo organizaci? Došlo k jejímu rozpuštění nebo vydali nějaký manifest, že s teroristickými akty končí? 
Vydali na konci 90. let dopis, ve kterém v podstatě řekli, že stačilo, že se přeorientují na nějakou jinou aktivitu a už si nebudou říkat Frakce Rudé armády. Vždycky komunikovali dopisem, který byl psaný takovým zvláštním strojotiskem, takže policie dokázala vždycky prokázat, že jde o autentický dokument od nich. Tím pádem od konce 90. let tato buňka přestává existovat, byť své sympatizanty má dodneška. Mnoho Němců, hlavně starší ročníky, na to vzpomínají s určitou nostalgií. I když se jim od té doby třeba podařilo stát se v podstatě součástí establishmentu, který tenkrát pranýřovali, tak někde uvnitř je stále zakořeněný pocit vzdoru, který tenkrát měli. Starší ročníky dokonce dodneška vášnivě diskutují nad tím, co by dělaly, kdyby na jejich dveře tenkrát zaklepal někdo z RAF, jestli by pomohly, nebo je nahlásily. Totiž pocit vzdoru u západních Němců, kteří mají zakořeněný pocit, že už nikdy nechtějí být ovládaní státem, je tak silný, že si to do RAF hrozně moc projektují. 

Oblíbení rebelové

Takže kdybys dostal otázku, jak silně je RAF uložena v kolektivní paměti Němců, tak odpověď bude, že velmi silně? 
Objektivně mluvíme o vrazích a teroristech, jenže tenkrát si je lidé idealizovali, koukali se na ně spíš jako na pár desítek rebelů, na které je státní moc krátká. Mimochodem RAF tenkrát hlásala, že v Německu nepřímo vládnou fašisté, a stát na to paradoxně odpověděl tím, že zaváděl něco na způsob stanného práva, omezoval základní svobody, bezdůvodně zatýkal podezřelé, uzavíral dálnice a všechna auta prohlížel. Řada lidí dnes otevřeně přiznává, že RAF ve skrytu duše fandila a někdy i fandí jako takovým outsiderům. Mimochodem deník Bild, což je takový arcinepřítel RAF od prvopočátku, udělal rozhovor se sousedem z domu, kde Klettová bydlela, a ten člověk byl prý nadšený tím, že nevěděl o tom, že jeho soudružka, jak říkal, bydlela kousek od něj. Prý ho zpětně mrzelo, že se to nedozvěděl včas. 

Jak policisté Klettovou vůbec vypátrali? To by mě taky zajímalo, protože po desítkách let našli tuto důchodkyni v centru Berlína. 
V Kreuzbergu. Je fascinující, že už loni ji vystopovali autoři podcastu veřejnoprávní stanice RBB. Dali to za úkol umělé inteligenci, ta na internetu prošla miliony fotek, kde hledala lidi, kteří jsou Klettové podobní podle biometrických znaků, a u jednoho snímku měli shodu. Šlo o fotku ze stránek berlínského Svazu pro výuku capoeiry, takové kombinace tance a bojového umění, kam Klettová léta docházela a kde se angažovala. Ale dál už se tvůrci podcastu nedostali. Loni v prosinci vzkázali, že Klettovou možná objevili, ale neví, kde momentálně je. Policie ale tvrdí, že podcast vůbec neměl s pátráním nic společného a že Klettovou našla díky tipu od veřejnosti. To může být i tím, že úřady s umělou inteligencí takto pracovat nemůžou, protože je to proti všem pravidlům ochrany soukromí. Přitom autoři podcastu objevili dokonce i facebookový profil, kde žena léta sdílela i fotky, a na jedné z nich je přívěs, kde podle vyšetřovatelů bydlel její komplic, jeden z hledaných teroristů Garveg. Právě tento přívěs teď prohledala zásahová jednotka. Ať to bylo jakkoliv, je skoro vyloučené, že se trojice spoléhala čistě jen na sebe, musela mít pomocníky. Lidé z RAF můžou pořád spoléhat na své přívržence ať už z krajní levice, tak třeba i na první pohled bezúhonné a třeba zámožné lidi, kteří vyrůstali v 70. letech a k teroristům tenkrát měli nějaké sympatie. 

Klettovou se podařilo chytit, ale další dva unikají. Německá policie je jim na stopě, ale i s ohledem na to, co jsi mi teď řekl, jak moc je podle tebe pravděpodobné, že je nějaký přívrženec bude krýt, že bude mařit činnost policie? Až tak populární mohou pořád ještě být lidé z bývalé RAF v očích některých Němců? 
Stoprocentně. Pracuje se s verzí, že měli nějakou třicetiletou pomocnici, která nakupovala poukazy do nějakého e-shopu, které se potom zpětně dají proměnit v peníze, a díky tomu se vůbec nedá vystupovat, odkud ty peníze původně přišly. Takhle mimochodem pracují i němečtí drogoví dealeři. Podpora mezi krajně levicovou scénou určitě je, sympatizanti tam prokazatelně jsou a není možné, že by jen tak zanevřeli na tyto lidi kvůli tomu, že byli členy RAF, ke které mnoho lidí vzhlíží, ať už z ideologických, nebo třeba jen z nostalgických důvodů. Myslím, že nějaká podpora tam stále je. Jestli se někdo nakonec rozhodne mluvit, to je otázka času. Na druhou stranu policie teď má alespoň nějaká nová vodítka, kterých se může chytit. Uvidíme, jestli Garvega a Stauba dokážou vypátrat včas, přestože ví, že oba dva muži, vědí, že policie je jim na stopě, a určitě se tomu snaží nějak přizpůsobit. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize a youtubové kanály Helge Lehmann-O'Donnokoe, hessenschau a Handelsblatt.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, Matěj Skalický, RAF, terorismus, Německo, Frakce Rudé armády, Václav Jabůrek