‚Asi na nás zapomněli.‘ Pomoc od státu v Turecku je minimální, lidé se ale bojí vládu kritizovat
Už týden uběhl od okamžiku, kdy Turecko a Sýrii zasáhlo ničivé zemětřesení. Zemřelo při něm nejméně 35 tisíc lidí. Záchranáři dál prohledávají trosky a doufají, že ještě dokážou najít poslední přeživší. Mezitím ale v Turecku stoupá napětí: lidé z postižených regionů si stěžují, že reakce vlády na katastrofu byla pomalá a neefektivní.
Adıyaman je místo naprosté zkázy. Ve městě se během jediného okamžiku zhroutil celý blok šestipatrových domů. Celkem 64 bytů. Změnil se v obří hromadu ruin a prachu. Na jedné straně se už do sutin zakusují bagry, na druhé straně ještě prohledávají trosky a pátrají po mrtvých.
„Tohle je můj dům, tohle byl můj dům. Tady jsem bydlel – blok B, čtvrté patro. Zhruba ve stejné výšce, co je teď ta hromada sutin, byl můj balkon. Každé ráno jsem tam pil kávu,“ popisuje Mustafa.
Měl ale štěstí – když udeřilo zemětřesení, zdržel se na návštěvě příbuzných. To mu zachránilo život.
„Včera našli tělo mojí sousedky, bydlela v šestém patře. Z lidí, kteří žili v nižších patrech, dosud nenašli nikoho,“ dodává Mustafa. Mezitím z trosek vynášejí v černém pytli dalšího mrtvého. Atmosféra je velmi emotivní, několik záchranářů pláče.
Kolem obrovské hory sutin postávají desítky lidí, kteří jako by nemohli uvěřit tomu, co se před jejich očima odehrává.
V postranní uličce sedí kolem plechových kamínek několik starších mužů. I jejich dům je v troskách. „Pod troskami zahynul můj syn, snacha i vnuci. Stejně tak moje dcera. Žijeme už týden v autě, nic jiného nám nezůstalo,“ říká pětasedmdesátiletý statný muž. Žádnou pomoc od státu dosud nedostal.
To dvaasedmdesátiletý Murat měl přece jen trochu víc štěstí. Spolu se svojí ženou a dcerou dostal místo ve stanovém městečku v parku.
„Střechu nad hlavou máme, ale v noci je strašná zima. Také nic k jídlu nám ještě nikdo z vládní agentury neposkytl. Asi na nás zapomněli,“ vysvětluje Ali. Protože kritizovat vládu je v Turecku na pováženou, okamžitě se obrací na mého tlumočníka se slovy: „Nebylo moc přísné?“
