V Náhorním Karabachu už bylo zneškodněno 60 tisíc min
Válečné konflikty trvají mnohem déle, než se píše v učebnicích. O Karabach spolu válčily před dvaceti lety Arménie a Ázerbajdžán. Zhusta ho zasypaly sovětskou municí, které měly oba státy víc než dost. Lidé v Karabachu tak mají na válku všudypřítomnou vzpomínku. Dodnes totiž žijí mezi minami a nevybuchlými bombami. V Náhorním Karabachu se o tom zblízka přesvědčil Pavel Polák.
Vesnice Vazgenašen leží v místech, kudy probíhala frontová linie. Cesta sem vede liduprázdnými vesnicemi. Z domů tam zbylo jen obvodové zdivo. Ve Vazgenašenu ale žije pětašedesát rodin.
Dvaapadesátiletá Tamara Sarkisjanová musela během války utéct, před deseti lety se s rodinou do Vazgenašenu vrátila.
„V okolí jsou protitankové miny a další nevybuchlá munice. Pochopitelně máme strach o své děti," říká Tamara, matka jedenácti dětí.
Ve vesnici se čas od času našla kazetová bomba, pozůstatek leteckých útoků. „Jednu takovou jsem objevil u nás za domem na zahradě, když jsem kopal záhon," říká dvačtyřicetiletý Serge Barchtumjan. „Byla stříbrná a velká jako tenisový míček. Poskládal jsem kolem ní kameny a šel domů, abych to oznámil."
Zanedlouho se prý ale ozvala silná exploze. „Sousedovic kluk vzal tu bombu do ruky a hodil ji do dálky. Po dopadu vybuchla a střepiny lítaly kolem. Naštěstí se nikomu nic nestalo," vypráví Barchtumjan.
Takové případy by se prý už stávat neměly, povídá Tamara Sarkisjanová. „Vloni sem přišli kluci, kteří naši vesnici celé tři měsíce odminovávali. Teď se už cítíme o něco bezpečněji, ale jak už jsem říkala, kolem vesnice jsou miny pořád."
Když Tamara Sarkisjanová říká „kluci", má na mysli lidi z nevládní organizace Halo Trust, která působí po celém světě. V Náhorním Karabachu zneškodňují výbušniny od roku 95, tedy rok od ukončení bojů.
Podle šéfa karabašské mise Roly Clarka za posledních deset let objevili a zničili přes šedesát tisíc min a nevybuchlé munice: „Jeden z nejzávažnějších důsledků, které mají miny v Karabachu, je ten, že místní lidé nemohou obdělávat půdu a farmařit. Karabach přitom vždycky byla zemědělská země."
Halo Trust už patnáct let pracuje na tom, aby byl Karabach opět bezpečnou zemí, kde se lidé nemusejí bát, kam šlapou. Proškolených místních pracovníků má Halo Trust přes dvě stě. Jak dlouho jim to tedy ještě bude trvat, záleží na financování.
„Dneska se škrtá všude, a pokud bychom dostali tolik peněz, kolik jsme jich dostávali v minulých letech, mohli bychom být hotoví tak zhruba do osmi let," říká Clark.
Čištění Náhorního Karabachu, který je o něco větší než Liberecký kraj, bude tedy trvat více než dvacet let. Během té doby a hlavně v té době vyrostla celá jedna generace.
Serge Barchtumjan, který stojí před svým domem ve vesnici Vazgenašen, má ve tváři klidný výraz. „Děti vědí, kam smějí jít a kam ne, kde to bezpečné je a kde už není. Prostě si na to zvykli. Všichni jsme si na to zvykli."
