Ukrajina se v těchto dnech potýká nejen s ruskou agresí, ale i nedostatkem pohonných hmot
Embargo na dovoz ruské ropy se začíná projevovat nejen v Česku, ale i na Ukrajině, která od konce února čelí masívní ruské agresi. A to se projevuje v každodenním životě nejen Ukrajinců, ale i novinářů, kteří tam pracují.
Vyrážíme s anglickou novinářkou Lizou společně z Varšavy směrem na hraniční přechod a potom dál do Vinice, tam budeme muset přenocovat. Z Varšavy jsme vyjeli v osm ráno a do města Vinice jsme dorazili s kolegyní těsně před jedenáctou večer, tedy přesně před tím, než začala policejní hodina. Cesta z Varšavy do Dnipra takto trvá dva dny.
Jednou z malých výhod celé této tragické situace je to, že nyní se prakticky nedodržují dopravní předpisy. Musíte se co nejrychleji dostat z bodu A do bodu B a rychlost příliš nikdo neřeší.
Na to, že panuje takové bezvládí, protože policisté byli povoláni do armády, se dá říci, že všichni jezdí velmi ohleduplně, řidiči kamionů nechávají předjet kolegy s osobními auty tam, kde se to dá, lidé si děkují a dopravních nehod – i když samozřejmě jsou, a to tragické jako nedávný výbuch cisterny -, tak je poměrně málo.
Projíždíme obrovskou, skoro úplně placatou zemí, mírně zvlněnou centrální Ukrajinou. Většina polí je osetá, je tu také hodně řepky, a ta žlutá v kombinaci s modrou oblohou velmi silně připomíná ukrajinskou vlajku, a proto si to také fotíme.
Někde pracují zemědělci, ale většina polí už je připravená, i když to rozhodně nedosáhne těch předválečných hodnot. Ukrajinská vláda odhaduje, že se podařilo osít jen necelou polovinu těch ploch, které by za normálních okolností byly osety, takže země, které jsou závislé na ukrajinské pšenici, hrachu, kukuřici nebo ječmenu, tak to budou mít poměrně těžké s tím, kde sehnat obiloviny a dá se očekávat, že jejich cena hodně poroste, což se ostatně dotkne všech.
Na návštěvě v oáze klidu u Dnipra. Modlitby v úkrytu u domácích zavařenin i šití ukrajinských vlajek
Číst článek
Dalším velkým dodavatelem pšenice bylo totiž Rusko a některé státy z politických nebo morálních důvodů nebudou od Rusů pšenici nakupovat, ale taková je realita tohoto světa, této války a jejích důsledků: poneseme je všichni.
Nedaleko Krivého Rohu nastala situace, která je pro dnešní Ukrajinu typická: dolívání paliva s kanystrů, protože nikdy jinde není. Způsobilo to vybombardování největší ukrajinské ropné rafinerie v nedalekém Kremenčuku. Podle úřadů se ji do konce roku nepodaří opravit.
Ukrajina je nyní závislá na dodávkách ze Západu, hlavně z Polska, Slovenska, Česka, Rumunska nebo Maďarska. Ukrajina předtím vozila veškeré pohonné hmoty, tedy ty, které si nevyrobila sama, z Ruska. Tam šlo hlavně o ropu anebo v poslední době také z Běloruska. Obě země ale proti Ukrajině válčí a dodávky proto nejsou možné z praktického i morálního hlediska.
Problém koupit kanystr
Na některých pumpách ovšem benzin je, ale tam stojí několikakilometrové fronty. Dnem a nocí je tam jenom vlastně jen jeden druh benzinu.
Problémem je třeba koupit i kanystr, protože všechny tyto nádoby z obchodů zmizely, a i když benzin u pump je, tak si můžete koupit pět deset nebo maximálně dvacet litrů. A to na dlouhou cestu nestačí.
Přednost při nákupu benzinu má pochopitelně armáda, veškeré bezpečnostní složky, sanitky a v tomto období také zemědělci.
Jsme tak ve dvou třetinách této cesty do Dněpropetrovsku, dnešního Dnipra, a na rozdíl od západní Ukrajiny jsou tady cesty ve vynikajícím stavu, protože jsou rekonstruované na základě prezidentského programu, takže jsou široké, pohodlné a bez děr až na některé úseky. No a samozřejmě nemám na mysli bojiště.
Překročili jsme hranici dněpropetrovské oblasti. Tady je většinou vzdušný poplach po celý den nebo velmi často v té chvíli rádia přerušují vysílání hudby nebo debat a vysílají upozornění.
Kam má člověk někde uprostřed Ukrajiny zajet do bezpečí, když je v polích. Jsou tady nějaké remízky nebo lesy, nic, kde by se dalo normálně ukrýt. Takže všichni jedou dál.
Pár kilometrů před Dniprem ohlásili konec středečního leteckého poplachu. Možná, že to nebude poslední, ale koneckonců je to dobrá zpráva. Situace se uklidnila a město je bezpečné.
