Prezident na útěku, Šrí Lanka se hroutí. Je to revoluce v přímém přenosu, popisuje indolog

Matěj Skalický mluví s Ondřejem Himmerem, indologem a zahraničním reportérem ČRo

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

14. 7. 2022 | Kolombo

Revoluce v přímém přenosu - tak o situaci na Šrí Lance mluví zahraniční reportér Českého rozhlasu a indolog Ondřej Himmer. Proč se podle něj situace na ostrově tak vyhrotila? Kvůli čemu? A kam a proč zmizel prezident Radžapaksa?

Editace: Kristýna Vašíčková

Sound design: Damiana Smetanová

Rešerše: Miroslav Tomek, Alžběta Jurčová

Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Na Šrí Lance se teď dějí velké věci, situace se mění možná i z hodiny na hodinu, tak musíme prvotně zmínit, že předtáčíme náš rozhovor ve středu odpoledne. A přibývá také stále více otázek. A možná tou nejzásadnější je, kde teď je prezident Gotabaja Radžapaksa? 
Gotabaja Radžapaksa ve středu ráno opustil Šrí Lanku se svou rodinou na palubě armádního letadla, které ho přepravilo na Maledivy. Už dřív přitom slíbil, že během středy rezignuje. Ale po odletu ze země jen informoval předsedu parlamentu o tom, že výkonem pravomocí prezidenta je teď pověřený předseda vlády a teď krátce před tím, než spolu natáčíme, agentura Reuters přinesla informaci, že Radžapaksa je na cestě do Singapuru. Nicméně je otázka, jestli to je finální destinace, nebo bude ještě někam pokračovat.

A mezitím se na Šrí Lance děje co?
Protestující Šrílančané jsou s tímto vývojem, řekl bych, dost nespokojení. K jejich požadavkům totiž patřila mimo jiné taky rezignace premiéra Ranila Vikremasinghy, kterou on slíbil ohlásit taky ve středu, ale neudělal to. A místo toho se naopak ujal prezidentských pravomocí, vyhlásil výjimečný stav a nakonec i celostátní zákaz nočního vycházení. Ta nespokojenost je jasně patrná z toho, že lidé vtrhli i do sídla premiéra. A je ještě asi třeba v tuto chvíli říct, že Vikremasingha není asi tou změnou, kterou by si lidé představovali. On je takovým matadorem šrílanské politiky, mnohonásobným bývalým premiérem, poprvé byl v čele vlády už v 90. Letech. Takže lidé zkrátka chtějí někoho jiného, nechtějí tyto staré matadory šrílanské politiky.

Ondřeji, vraťme se ještě k tomu úniku prezidenta Radžapaksy ze Šrí Lanky. On už byl několik dní nezvěstný, nevědělo se o něm, kde je, jeho palác byl prázdný a to byla záminka pro spoustu šrílanských demonstrantů, aby pronikli do tohoto paláce v hlavním městě Kolombo.

„Sri Lanka - thousands of protesters storm president's official residence - Guardian News (9. 7. 2022)“

Sociální sítě v posledních dnech zaplňují fotografie a videa obyvatel Šrí Lanky právě jak pronikli do prezidentského paláce, jak se tam koupou v tamějším bazény a prochází v tamějších síních a po chodbách a podobně. Jak se toto stalo?
Já myslím, že můžeme říct, že před sebou zkrátka máme revoluci, kterou vidíme přes sociální sítě prakticky v přímém přenosu. Když vidím ta videa, hlavně to video z toho momentu, kdy se tisíce nebo možná desítky tisíc lidí prostě v jednu chvíli utrhly a společně vnikly do toho prezidentského paláce, tak to má obrovskou sílu a myslím si, že není velká nadsázka mluvit o tom jako o revoluci. 

Ostatně všechny ty úsměvné a takové bizarní záběry, které jsi zmiňoval, k tomu zkrátka patří. Je to takový okamžik v dějinách, kdy se dějí věci, které prostě jindy by se dít nemohly, které ještě před pár měsíci nebo před pár dny by prostě byly nemyslitelné. Ti obyčejní lidé uprostřed toho luxusu prezidentského paláce. Takový záběr, který za mě nejlépe to asi shrnuje, je záběr lidí, kteří jsou rozvalení v takových luxusních lenoškách, na takových kožených gaučích uprostřed toho prezidentského paláce na velkoplošných obrazovkách sledují zpravodajství toho, co právě oni v tu chvíli udělali. To je myslím asi nejlepší ilustrace toho, že zkrátka staré pořádky, na Šrí Lance jsou teď vyvrácené z kořenů.

Ale ta revoluce konkrétně týkající se toho vtrhnutí do prezidentského paláce je poklidná. Tam nedochází k nějakému rabování nebo zapalování ohňů nebo ničení té budovy.
Co se týče prezidentského paláce, tak tam k žádnému rabování, pokud vím, nedošlo. Určitě se tam něco ztratilo. Určitě je něco zničené, určitě něco poškozené. Určitě si tam lidé možná kradou, možná berou něco na památku, ale nebyli jsme svědky žádného cíleného demolování ani rabování. A troufám si říct, že v dnešní době, kdy každý druhý má v ruce chytrý telefon, bychom o tom věděli, kdyby se to dělo. A ono se to dělo v minulých měsících a minulých dnech. Mám teď na mysli desítky domů patřících vládním politikům, které naštvaní lidé vypálili. Nejvíc se toho stalo začátkem května, ale i v sobotu. Teďka se cílem žhářského útoku stalo soukromé sídlo premiéra Ranila Vikremasinghy. Takže takové věci se tam stávaly. Ale toho prezidentského paláce se to netýká. Tam je ta atmosféra skoro bych řekl, až taková jako slavnostní. 

A proč, jak je to možné?
No, lidé tam dnes chodí jako do muzea. Chodí se tam vlastně přesvědčit na vlastní oči, že ta změna prostě přišla. Že je možné, že obyčejní lidé zkrátka mohou být v těch místech, která byla dosud rezervovaná jen pro tu nejvyšší politickou a ekonomickou elitu země. Jednak si tam jdou prohlédnout ten luxus, který v životě neviděli. 

„Záběry demontrantů v prezidentském paláci připomínají spíš videa z dovolené. Zkoušejí stroje v posilovně, válejí se v prezidentské posteli. Většina ale jen tak zvědavě korzuje budovou - ČRo Radiožurnál (Hlavní zprávy 10. 7. 2022)“

Jsou tam ty záběry z toho bazénu a tak dále. A jsou tam takové vtipné scénky, kdy třeba lidé inscenují takové žertovné rozhovory se zástupci Mezinárodního měnového fondu, inscenují tam jednání vlády, různé prezidentské projevy, ale zároveň tam vzniká jakási, řekl bych, skoro až komunitní správa. Na stěnách se tam třeba objevily cedule, které vyzývají lidi, aby ten palác neničili, aby v něm nekradli. V zahradách paláce lidé pořádají pikniky a také tam vznikly jakési provizorní polní kuchyně, které mají na starosti společné stravování lidí, kteří teď ten palác okupují, protože je to pořád svého druhu taková protestní okupace. Ti lidé tam říkají, aspoň takové zprávy odtamtud jdou, že prostě neodejdou, dokud prezident Gotabaja Radžapaksa nebude definitivně pryč.

Takže to je ten hlavní požadavek demonstrantů v tuto chvíli - odstoupení prezidenta?
To je určitě jeden z těch zásadních požadavků. Možná, že je to vlastně jeden z mála požadavků, na kterých se všichni ti demonstrující lidé shodnou, protože ty protesty nemají žádného jedno vůdce, nezaštiťuje je nějaká jedna politická strana. Takže odchod Radžapaksy, odchod toho všeho, co jeho vláda symbolizovala, co představovala korupce nepotismu, tak to je ten hlavní požadavek lidí, kteří protestují na Šrí Lance už od poloviny března.

Dá se tedy říct, že prezident Radžapaksa je velmi mocným mužem a tedy i nenáviděným na Šrí Lance v tuto chvíli?
V tuto chvíli rozhodně asi nejvíce nenáviděným politikem na Šrí Lance určitě je prezident Gotabaja Radžapaksa. Ale nebylo to tak v historii vždy. Ten jejich rod je velmi vlivný už od doby otce Gotabaji Radžapaksy a jeho bratrů, kteří mají také poměrně významné postavení ve šrílanské politice. Oni získali velkou moc a velkou slávu, když se poprvé dostal k moci bratr Gotabaji Mahinda Radžapaksa, který se v roce 2005 stal premiérem, a Gotabaja tehdy byl ministrem obrany. A oni společně dokázali důležitou věc. A sice ukončit 25 let trvající občanskou válku proti Tamilským tygrům v roce 2009 a to jim získalo status takových národních hrdinů.

„Prezident Radžapaksa krátce přešel ze sinhálštiny i do jazyka tamilské menšiny. Ujišťoval ji, že nebojoval proti tamilskému národu jako takovému... - Teď musíme žít jako rovný s rovným v této svobodné zemi. Musíme najít řešení konfliktu, které bude přijatelné pro všechny komunity - ČT 1 (Zprávy 12 19. 5. 2009)“

A oni byli skutečně mimořádně populární. Dokázali zemi za těch 20 let, kdy jeden, nebo druhý, nebo další z těch bratrů byli v nejvyšších patrech politiky prakticky nepřetržitě. Dokázali poměrně výrazně pozvednout Šrí Lanku i hospodářsky i lidsky. Šrí Lanka je takovým, nebo byla donedávna, takovým premiantem v mnoha ukazatelích rozvoje v rámci toho jihoasijského regionu. Ale to všechno se jaksi dělo na dluh. A můžeme říct, že Radžapaksové propadli takovému velikášství. I asi k tomu přispěl ten obdiv, kterému se těšili. A ten obdiv byl velký. Gotabaja Radžapaksa v roce 2019 jasně vyhrál prezidentské volby. O rok později Mahinda Radžapaksa jasně zvítězil v parlamentních volbách a stal se premiérem. Nicméně pak je dostihly ty dluhy z minulosti a nesporná korupce a klientelismus, který se ve šrílanské ekonomice a ve šrílanské politice rozbujel.

Tak moc rychle stoupá do hlavy. To známe i z jiných zemí než jenom ze Šrí Lanky. Ty jsi mluvil o tom, že protesty, které na Šrí Lance jsou, jsou déle trvající, několikaměsíční. Dá se nazvat ta situace, ve které se ti lidé nacházejí, za katastrofální, je to nejhlubší krize v historii Šrí Lanky?
Je to určitě nejhlubší krize v historii Šrí Lanky a je to krize, která je dlouhodobá, má spoustu dlouhodobých příčin. 

„Šrílančané protestují proti hluboké ekonomické krizi, ze které viní vládu. - ČRo Plus (Zahraniční tisk 11. 7. 2022)“

„We have no food to eat, we have no fuel, the basic human necessities are missing. (BBC News 13.07.2022)“

„Země čelí nejhorší ekonomické krizi za posledních sedm desítek let - ČT 1 (Události 9. 7. 2022)“

„On top of that, there were political missteps. DW News (2. 6. 2022)“

Ale tou hlavní příčinou určitě je katastrofální neschopnost vlády v čele s prezidentem Gotabajou Radžapaksou. Ostatně Basil Radžapaksa, další z bratrů, byl ještě donedávna ministrem financí, takže skutečně byl u všech těch důležitých rozhodnutí, která Šrí Lanka v posledních desetiletích udělala, tento vlivný politický rod. A byla to rozhodnutí, která přivedla Šrí Lanku do toho stavu, ve kterém je teď.

Měl nějakou vinu na tom, do jaké strastiplné situace se celá Šrí Lanka a šrílanští obyvatelé dostali a v jaké se ocitli covid, covidová pandemie?
Koronavirus určitě sehrál důležitou roli, ale byla to, řekl bych, taková poslední kapka, kterou ten pohár definitivně přetekl. Ale ten pohár se plnil dlouhá léta předtím a je plný celé řady strukturálních problémů, které šrílanská ekonomika má.

Abychom přiblížili tu katastrofální situaci ekonomickou na Šrí Lance, tak zmíním, že ceny potravin rostou meziročně o desítky procent. Záchranné složky jsou v tuto chvíli jedny z mála, které mohou tankovat pohonné hmoty, benzin a naftu. Co dál lidem chybí? Je tam i potravinová krize? Tedy víme, jestli se o tu situaci na Šrí Lance třeba zajímají humanitární organizace?
Ta situace je určitě tristní a panuje tam fatální nedostatek všeho, co je z dovozu a za co šrílanská vláda by musela platit. A na to teďka nemá peníze, protože bezprostřední příčinou té krize se stalo to, že šrílanská vláda přišla o zásoby deviz, za které nakupovala všechny ty důležité věci: plyn, benzin, ale také třeba léky a hnojiva, což je důležitá věc. A v poslední době také rýži, protože Šrí Lanka přišla o potravinovou soběstačnost. To byl mimochodem jeden z těch výrazných přehmatů z poslední doby, protože v roce 2021 vláda ohlásila přechod k plně organickému zemědělství, plnému používání organických hnojiv. Což byl krok mimořádně neuvážený, mimořádně nepřipravený a nebyl v prvé řadě motivovaný ekologicky, ačkoli se tak vláda tvářila. Ale byla to snaha ušetřit za dovoz hnojit z ciziny.

Protože už v tom roce 2021 začalo být jasné, že ta obchodní bilance je prostě špatná. Jenže výsledkem tady toho byl obrovský propad zemědělských výnosů, třeba u rýže o 20%, což vedlo k nutnosti ty základní potraviny importovat, což samozřejmě ušetřilo peníze za dovoz hnojiv, ale zase se muselo platit za dovoz rýže. A zároveň to vedlo třeba ke ztrátě příjmů z vývozu čaje, což byla hlavní vývozní komodity Šrí Lanky. A taky způsob, jak získávat právě ty devizy, o které tímto neuváženým krokem vláda přišla. Takže ta nejen neušetřila, ale ještě prohloubila ten obchodní deficit, způsobila růst cen potravin, což roztočilo inflaci, což samozřejmě dál přispělo k tomu, že se propadala hodnota v šrílanské rupie a to zase znamená dražší dovoz a dražší všechny věci z dovozu.

Takže tento jeden krok, přechod k organickému hnojivu velmi výrazně přispěl k tomu, co Šrí Lanka zažívá teď. A jak ses ptal na ty humanitární organizace, tak ano. Ty v zemi teď působí, angažují se, organizují potravinovou pomoc, tlačí na vlády svých zemí, aby pomohly dotovat aspoň to nejzákladnější. Když jsem se koukal na ty údaje, tak světový potravinový program, což je organizace spadající pod OSN, odhaduje, že momentálně potřebuje humanitární pomoc asi 5,7 milionů obyvatel Šrí Lanky, což je asi čtvrtina obyvatel. A hlad v nějakém krátkodobém horizontu hrozí asi 40% obyvatel ostrova, což je dost velký podíl. Nicméně Šrí Lanka není velká země, aspoň na poměry toho regionu, má 22 milionů obyvatel, takže je určitě v silách okolních států nějak zajistit skrze humanitární organizace základní zásobování, ať už jsou to pohonné hmoty, ale zejména potraviny a léky. Ale samozřejmě žádné humanitární organizace nemohou stabilizovat šrílanskou ekonomiku, to musí udělat někdo jiný.

A když jsi zmínil ty okolní státy, angažují se v pomoci Šrí Lance? Třeba Indie, ta je úplně nejblíž…
Indie se angažuje skutečně velmi výrazně. Teďka přišla o víkendu s ohlášením, že na pomoc Šrí Lance uvolní čtyři miliardy dolarů, což je poměrně velká pomoc. Teďka současný nebo právě končící premiér Ranila Vikremasingha ohlásil, že země do konce roku potřebuje pomoc ve výši asi pěti miliard dolarů. Čili ta indická pomoc to v zásadě pokrývá a je to ze strany Indie projev takové souvislé politiky, kterou oni označují za Neighbourhood First, čili jakási politika Sousedé především. Indie se snaží od začátku celé té krize představovat samu sebe jako spolehlivého partnera, který Šrí Lance pomůže v těch těžkých časech a o kterého se může Šrí Lanka opřít. Je to ze strany Dillí velmi dobře vypočítaný tah, protože ona se snaží Indie tady tím krokem čelit rostoucímu vlivu Číny v regionu, 

„Odvrátit hrozící ekonomickou katastrofu teď ale Šrí Lance pomáhá také Čína. - Před mnohem hlubší krizí tak ostrov podle deníku Asia Times zachránila jen dohoda s Čínou o takzvaném měnovém swapu. - Je zřejmé, že Čína vidí na Šrí Lance potenciál pro své investice. - Spojenectví s Čínou šrílanské vládě dovolí zmenšit svou závislost na západu.” ČRo Plus (Svět ve 20 minutách 9. 10. 2021)“

protože Čína v těch posledních deseti patnácti letech získala velmi dobré vztahy se šrílanskou vládou prezidenta Radžapaksy.

Jak se to projevuje?
Získala tam poměrně rozsáhlé majetky. A ono se to projevuje různě. Ona Šrí Lanka spadla do něčeho, čemu se někdy říká dluhová past. A což je moment, před kterým varuje spousta ekonomů, kteří se zabývají tou čínskou iniciativou Pásu a stezky, že Čína půjčuje na dluh různým zemím, zejména rozvojovým zemím na rozvoji infrastruktury, ale často to končí, takže ty země nejsou schopné splácet tyto projekty a potom často Čína díky tomu získává velké infrastrukturní věci v těchto zemích. V případě Šrí Lanky například na 99 let získala Čína do pronájmu druhý největší přístav v zemi. 

Takže je to ten stejný scénář, který Čína uplatňuje třeba v případě afrických zemí…
Je to velmi podobné tomu, co Čína tam uplatňuje a je to samozřejmě tak, že Čína jde trošku naproti tomu velikášství, o kterém jsme mluvili, a vlastně se moc neptala na to, na co ty peníze půjdou, respektive jestli ty projekty, které se kterými přicházela rodina Radžapaksů jsou nějakým způsobem životaschopné, jestli se dokážou samy sebe v nějakém horizontu zaplatit. Takže Čína pomáhala financovat projekty, které byly, troufnu si říct, nesmyslné a s tím výhledem, že ty peníze se možná nikdy nevrátí, ale že díky tomu Čína získá poměrně významné ekonomické pozice a získá oddaného dlužníka v podobě Šrí Lanky. 

A Indie se tedy snaží pomoct, ale zároveň tím zároveň tím balancuje vliv Číny na Šrí Lance.
Určitě se Indie snaží získat v tomto regionu co nejlepší postavení. Je to samozřejmě bezprostřední sousedství Indie, je to oblast strategického zájmu a oblast, kde teďka Čína třeba v podobě toho přístavu získala velmi silný opěrný bod. Čína cíleně buduje tyto opěrné body na pobřeží Indického oceánu, ať už je to Džibutsko, ať už je to Pákistán, ať už je to Barma, aby tímto způsobem mohla kontrolovat a dohlížet na ty klíčové námořní obchodní trasy. A samozřejmě Čína a Indie jsou strategičtí soupeři, kteří mají mezi sebou spoustu sporů a pro Indii je nepřijatelné, aby Čína měla tak silné pozice tady v tom regionu na jihu Indie, na jihu Jižní Asie.

A kromě toho přístavu má tam ještě nějaké další zájmy Čína? Nějaké další strategické objekty?
Čína tam určitě má další strategické objekty. Mimochodem hned vedle toho přístavu ve vesnici Hambantota, což byla do té doby vesnice s několika tisíci obyvateli, vzniklo také obrovské mezinárodní letiště, které časopis Forbes označil za nejprázdnější mezinárodní letiště na světě. Vznikla tam síť dálnic. Mimochodem, i to letiště i ten přístav nese jméno právě po jednom z bratrů Radžapaksů. A ještě takovou jednu dobrou ilustrací toho, co na Šrí Lance vznikalo, je projekt, který snese název Port City. Což je vlastně umělý ostrov, který začal vznikat v Kolombu, v hlavním městě Kolombu, kde měla vzniknout jakási hypermoderní čtvrť po vzoru Dubaje. Vysoké prosklené mrakodrapy, luxusní rezidence, sídlo byznysu, jachty, prostě všechno na světové úrovni. Ten ostrov vznikl, nicméně dneska je prakticky prázdný, má asi tři kilometry čtverečních. Z těch staveb, které tam měly vyrůst, nevyrostla prakticky žádná. Utopily v tom obrovské peníze. Část z nich samozřejmě proudila různými korupčními kanály k různým spřáteleným podnikatelům a firmám na různých předražených zakázkách pro známé a příbuzné a podobně. A dnes je to tak, že asi polovinu z těch pozemků, které jsou velmi lukrativní, protože leží v samotném centru Kolomba, tak asi polovinu z nich dneska skrze různé společnosti vlastní právě Číňané, kteří mě ten projekt nejen půjčili peníze, ale také ho stavěli a teďka jim vlastně patří.

Já jsem si mezitím našel na Googlu tedy obrázky města Hambantota. Je to tedy pětapadesátitisícové město, u kterého kotví obrovské zaoceánské lodě. A vypadá to tedy velmi bizarně.
Tam vznikl přístav na zelené louce, který se Šrílančanům nikdy nepodařilo rozjet, ale Číňané poté, co ho získali v roce 2017 do užívání, tak z něj udělali velké překladiště aut. Jsou  tam statisíce aut zejména z výrobních závodů v Indii.

Ty dlouhodobě sleduješ dění právě v tomto regionu, tak se tě zeptám. Máš pocit, že se ve světě o krizi, obrovské krizi, největší v historii Šrí Lanky právě na tomto ostrově dostatečně informuje ve světě?
Já si myslím, že v posledních dnech to tak rozhodně je. Ono ty šokující bizarní záběry z toho prezidentského paláce to i o vlivy mizí. Ale ano, všechna média a obletěly skutečně svět. Ale nějaké hlubší analýze toho, co se tam děje a jaké jsou příčiny toho dlouhodobého hospodářského úpadku nebo toho úpadku, který má dlouhodobé příčiny, tak nemám pocit, že by to bylo úplně ostře sledované. Ona ta Šrí Lanka zkrátka není velkým hráčem ani v rámci toho regionu. Tím největším hráčem i Indie. Dalším velkým hráčem je Pákistán i ostatně Bangladéš je mnohonásobně větší země, takže to jsou země, které v tomto regionu poutají obvykle nejvíc pozornosti. A Šrí Lanka stála dost dlouho stranou toho hlavního zájmu. Ale když teď člověk pátrá po tom, co se tam za minulá léta dělo a jaké jakých rozměrů dosáhla ta korupce ze strany vládnoucího rodu Radžapaksů, tak je to skutečně překvapivé, že se tomu nikdo dlouhodobě nevěnoval.

Na rozdíl totiž třeba od Pákistánu, tak na Šrí Lanku se mnohem častěji jezdí na dovolenou.
Na Šrí Lanku se  na dovolenou a lidé to tam znají jako příjemnou dovolenkovou destinaci. Ale je to země, která má evidentně spoustu svých vnitřních problémů, které teď vyvrcholily v to, co možná s trochou nadsázky, ale nemyslím, že velké nadsázky, označují jako revoluci.

Matěj Skalický

Související témata: Srí Lanka, Ondřej Himmer, protesty, revoluce, podcast, Matěj Skalický, Vinohradská 12