Fronta na fast food? Český trh je hladový a zákazníci se nespálí, vysvětluje publicista

Praha 22. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Čtrnáct dní lidé čekali ve frontách na nově otevřený americký fast food Popeyes v Praze na Václavském náměstí, někteří snad až 26 hodin. Bůh ví, jestli tam nestojí dodnes. Proč? 
Lidé, kteří tam stáli 26 hodin, tam byli kvůli zaváděcí akci. Ale byl jsem tam tento týden a fronty tam stály pořád. I když to přijde někomu směšné, tak vstup nového fast foodu do Česka je tak velká událost, že si tam lidé stoupnou.

Je to i trochu odkaz na frontu, co stála nedaleko odtamtud ve Vodičkově ulici před třiceti lety, k tomu se stále myšlenkami vracíme. Je to u nás taková tradice, když někdo takový vstoupí na trh. Ta fronta také signalizuje, že je tu obrovská poptávka po novinkách, po dalších řetězcích, a že trh je doslova hladový po fast foodech. 

Česko v tom ale není nijak výjimečné, protože podobné fronty, které jsme mohli v posledních dnech vídat na Václavském náměstí, stály i u nově otevíraných poboček jinde ve světě. Ale když zůstaneme u nás, tak jak náročné je z byznysového hlediska proniknout mezi trh fastfoodových řetězců v Česku? Z mého pohledu je to velmi úzký trh, kterému vévodí triumvirát Burger King, McDonald's a KFC. 
Záleží, co chcete dělat a co od toho očekáváte. Podle výzkumů jenom 13 procent lidí nikdy nejí fast food, takže trh je dost velký na to, aby uživil dostatek hráčů. Když chcete malý fast food, malý stánek na ulici, tak vstupní náklady jsou poměrně malé. Vezmete prostor, upravíte ho pro vaše potřeby, a to je investice v řádech statisíců korun. Dá se to spravit jedním úvěrem, případně investicí od rodiny a podobně. Když chcete vstoupit na trh s velkým řetězcem, tak už to může být i na několik let, jelikož to představuje obrovské investice do marketingu, obrovské náklady na to najít si váš trh, vytvořit si franšízu, získat licenci a tak dále. S jednou pobočkou to asi ani nejde, je potřeba jich mít více, obsáhnout větší trh, aby to vydělalo zpátky náklady. Navíc se teď hodně mluví o „Jurečkových regulacích“ typu obtížného najímání studentů přes dohody, DPP, DPČ v rámci ozdravného balíčku, což zrovna na tento sektor dopadne hodně špatně, protože jeho páteř tvoří studenti na dohodu. Znamená to, že porostou náklady a určitě i cena ve fastfoodových restauracích.  

Narážíte na Ministerstvo práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z KDU-ČSL. 
Ano.

McDonald's nebo KFC jsou značky, které mají v České republice desítky poboček, snad přes 170. Fast food Čechy prostě láká, dá se říct. Společnosti AmRest, která provozuje KFC, Burger King nebo Pizza Hut, meziročně vzrostl zisk o více než 40 procent. Pomohla podle vás fastfoodovému odvětví i pandemie? Rostou od té doby zisky kontinuálně, nebo rostou trvale už od toho roku 1992, kdy Češi poprvé ochutnali fast food ve Vodičkově ulici? 
Mám za to, že za covidu se úplně změnila hra stejně jako ve spoustě jiných odvětvích. Za covidu se nastartovaly dovozy jídla domů. Byl to trend i předtím, ale za covidu se zapojily i restaurace, které předtím nic takového nedělaly, byly do toho dotlačeny a zůstalo jim to dodnes. Mám pocit, že před pandemií McDonald's neměl žádný rozvoz a za covidu ho zavedl nebo minimálně nejvíc zavedl do praxe. 

Jde to ruku v ruce s rozšířením rozvážkových služeb firem Wolt, dřívější Dáme jídlo, dnes Foodora a podobně?
Ano. Když narážíte na Dáme jídlo, tak i to dokazuje, jak strašně velký trh to je. Ptal jste se na růst: je zajímavé, že i když jsme v době, kdy klesá maloobchod, tak obraty fast foodu stále rostou i přes pokles spotřeby jinde. 

Pojďme přímo do roku 1992, kdy v Česku vznikl první McDonald's ve Vodičkově ulici. 

Tehdy z toho byla obrovská událost. Za jeden jediný den tehdy obsloužili snad 11 tisíc lidí. Je začátek fast foodu v Česku nějakou revolucí ve stravování? 
Myslím, že ano a nejenom u nás. Postsovětské země byly známé tím, že v moment, kdy tam vstoupil fast food, tak západní ekonomický systém opravdu vyhrál a kapitalismus do nich vstoupil vší silou.

Byl to tedy kapitalistický symbol. 
To samé bylo v Moskvě už v roce 1990, když tam vstoupila společnost McDonald's. Tam tehdy obsloužili za jeden den 30 tisíc lidí, což bylo ještě o mnoho víc než u nás, přitom Big Mac stál jeden a půl rublu při průměrné mzdě 150 rublů měsíčně. Přestože to nebylo moc levné, to mělo obrovský úspěch. Ale Rusko teď o McDonald's přišlo.

Dějiny rychlého občerstvení

Je začátek fast foodu ve světě spojen s hamburgery, nebo se smaženými kuřaty? 
Když půjdeme úplně do historie, to znamená asi 200 let zpátky, tak start fast foodu lze datovat až na americké plantáže, kde otroci připravovali svým pánům klasické smažené kuře tak, jak ho známe dnes. Historici se domnívají, že tento způsob přípravy, to znamená ponoření do oleje, deep frying, je původní africký způsob přípravy jídla. Když se otroctví zakázalo a otroci se dostali na svobodu, měli v rukou strašně důležité know-how, kterým se poté ekonomicky emancipovali, když byli pryč z plantáží. Státy jako Louisiana jsou dodnes známé kuchyní, která se tam vaří od té doby, a to jsou fast foody, které známe dodnes. 

Nicméně začátek rozvoje fast foodu se smaženými kuřaty je paradoxně spojený s bílým mužem, Colonelem Sandersem.
Když to přitáhnu za vlasy, tak se dá říci, že jde o takovou kulturní nebo kulinární apropriaci, která se do určité míry děje od začátku do teď. Je to například spojování asijské a mexické kuchyně a podobně, je otázka, jestli je to špatně, ale podle mého názoru ne. Nicméně společnost KFC dostala smažené kuře do celého světa a má také zajímavou historii. Její zakladatel se proslavil až v pozdním věku, bylo mu 62 let, když KFC založil, pak ji teprve dostal do světa.

Co na tom lidi tak lákalo? Že je to kombinace slaného a sladkého, do toho hranolky, všechno je hodně kořeněné, k tomu nějaký sladký nápoj? Často je to asi hodně návykové a nezdravé, jak dlouhodobě upozorňují odborníci na zdravou výživu. 
Je to, jak říkáte, lépe to uvolňuje dopaminy a další takové látky do mozku, což je samozřejmě důležité pro zákazníky i výrobce. Ale zároveň z ekonomického pohledu, a to mi přijde ještě zajímavější, je nejdůležitější vlastností konzistentnost. To jídlo je úplně stejné u nás, na Slovensku, v Japonsku, v Rakousku nebo na Islandu. Je tam úplně stejný Big Mac, úplně stejné KFC. To dělá hodně z toho důvodu, že když si chceme vybrat nějaké jídlo, které si dáme večer, když chceme vzít někoho na večeři nebo na oběd, tak s tím máme spojené nějaké náklady na výběr restaurace, kam půjdeme, na co máme chuť, teď nevíme, co vybrat, to posluchači znají. Máme na výběr tolik možností, že jsme tou volbou paralyzováni, a v tom nám to fast foody strašně ulehčují. Minimalizují náklady, protože to jídlo je pokaždé stejné, přesně víme, co od něj máme čekat, a snižují riziko toho, že to bude špatné, protože je tam někdo nový a špatně to uvařil. Jejich postupy jsou tak zmechanizované a vytvořené pro kohokoli, že jídlo je pokaždé stejné, a to je obrovská výhoda fast foodů.

Je to stále rychlé, ale už to není nejlevnější jídlo. I fast foody s inflací zdražují.
Je to tak. Jak jsem říkal, i kvůli dohodářům možná ještě půjdu nahoru. 

Jak jste mluvil o sjednocení produktů na celém světě a o globalizaci, tak zrovna Big Mac kvůli tomu nakonec začali používat i ekonomové. 
Je to už poměrně známý takzvaný Big Mac index. Myšlenka je taková, že Big Mac se prodává úplně po celém světě až na Rusko. Všude se vyrábí úplně stejně a stejnými postupy, a to znamená, že v přepočtu na danou měnu by teoreticky měl stát stejně jak u nás, tak ve Spojených státech nebo v Japonsku. Ale to se neděje a takto vznikl Big Mac index, který vyjadřuje podhodnocení anebo nadhodnocení měny přepočteno přes Big Macy. Když mám dát příklad na konkrétních číslech, tak Big Mac u nás teď stojí 105 korun a v USA stojí 5 dolarů a 58 centů, což je v přepočtu 125 korun. Pokud to vezmeme přes Big Mac index, tak naše měna je zhruba o 13 procent podhodnocená vůči americké měně.

Big Mac index mimochodem vydává britský magazín The Economist.
Vysvětlení je v tom, že do ceny Big Macu vstupují i nájmy a místní regulace. Bavili jsme se o dohodářích a jejich pozice do toho pak také vstoupí, stejně jako mzdy dalších zaměstnanců. To potom dělá rozdíl v ceně.

Obchodní příležitost

Mluvil jste o tom, že trh v Česku ještě není nasycený a je tu prostor pro nové fast foody. Vidíme to i na příkladu toho amerického, který si nedávno otevřel pobočku na Václavském náměstí. Shodujete se tak v názoru s Janem Kotrbáčkem, vedoucím pronájmu maloobchodních prostor pro střední a východní Evropu ve společnosti Cushman & Wakefield, který agentuře ČTK řekl, že tady je ještě prostor pro růst. Znamená to tedy, že to nebude jenom Bageterie Boulevard, Subway, Pizza Hut, Burger King, KFC, McDonald's a nově Popeyes, ale že fast foodů v Česku bude do budoucna ještě víc? 
Myslím, že ano. Jak ukazuje fronta na Václavském náměstí, stoprocentně je tu prostor pro další nové řetězce. Je tu místo nejenom pro velké hráče, ale i pro ty malé, lokální fastfoody, které to budou dělat o něco lépe než konkurenti na stejné ulici a které budou živit jenom tu ulici, Je tu spousta prostoru i pro tyto věci, protože jenom 13 procent lidí nejí fast food. Jdou tomu naproti i stravovací návyky lidí pod 25 let. Když oni jdou o přestávce v práci na oběd, tak nejdou na hotovku do restaurace, ale jdou právě na mexický nebo asijský fast food. Tito lidé budou pořád chtít velkou nabídku a jak budou stárnout, trh se bude jenom zvětšovat, protože budou bohatší. 

Ještě se vrátím k možnosti pro lokální obchodníky. Podle vás tedy nejde jenom o velké zajeté řetězce, které mají v Česku master-franšízanta a desítky poboček, ale je to příležitost i pro podnikatele v gastronomii, kteří by se mohli chopit příležitosti a říct si, že fast food letí a že by nějaký mohli otevřít?
Akorát musí počítat s poměrně dravým konkurenčním prostředím a stále je to práce s jídlem, takže do toho vstupuje i hygiena a tak dále. Určitě je pro ně prostor, ale není to snadný byznys. 

Jaký růstový potenciál, vyjádřeno v penězích, podle vás fast food v Česku ještě má? 
Dvouciferný růst tam podle mě je. Stačí jenom přijít na další inovativní způsoby, jak obsloužit těch 87 procent lidí, kteří chtějí fast food jíst. 

Do jaké míry hraje roli v úspěchu fast foodu marketing? 
Vzhledem k tomu, jak velký je to trh, jak moc je na něm hráčů a jaké jsou náklady na výběr - když se doma kouknu z okna, tak tam vidím pět různých možností, kam si zajít na oběd...

To máte hezký výhled. 
Mám. Marketing má za úkol přiblížit zákazníkovi, co v ten moment dostane, takže v tomto ohledu je extrémně důležitý. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News, idnes, prazskydenik.cz, expres.cz, YT Рональд Макдональд, BBC News, FCB Petr Pešek, YT THE MAG.