Zmíněný příběh napadne každého, kdo slyšel, že Česko náhle rozšířilo veřejnou soutěž na jeden atomový reaktor pro Dukovany a budoucímu vítězi nabídlo výstavbu celkem čtyř reaktorů, po dvou v Dukovanech i Temelíně, všechny o výkonu 1200 megawattů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Atomové reaktory ze supermarketu

K tomu představitelé vlády v čele s premiérem dodávají, že čtyři reaktory se vyplatí, protože je bude možné koupit za cenu tří.

Přirovnání ovšem kulhá. Na rozdíl od olejů v supermarketu, cena za reaktory nebyla zveřejněna.

K tomu napadá další srovnání. Loni byla ve Finsku po 18 letech dokončena stavba reaktoru Olkiluoto-3. O tom, jaká byla konečné cena, se diskutuje, ale odhady se pohybují okolo 10 miliard eur. To také bylo jedním z důvodů, proč Finové zrušili plán na reaktor Olkiluoto-4.

Proti tomu Češi ještě nezačali stavět první reaktor a už plánují objednat další tři. Jeden reaktor přijde podle údajů vlády na 160 miliard korun, vzhledem k výkonu zhruba stejně jako ve Finsku. V této ceně ovšem chybí náklady na financování, navíc se počítá podle cenové úrovně roku 2020. Přesto se říká, že náklady na čtyři reaktory nepřekročí bilion.

Projekt, který nepůjde zastavit

V obou metaforách se připomíná lehkost, s níž vládní činitelé k výstavbě přistupují. Proč nekoupit čtyři reaktory, když se jednou budou hodit. Pár set miliard nehraje roli.

Závažnost vládního rozhodnutí připomněli jen zástupci podniků soutěžících o zakázku.

„Na dlouhou dobu ovlivní otázku energetické bezpečnosti nebo životní úrovně obyvatel a já doufám, že si Česko vybere správně,“ uvedl jeden z šéfů korejské firmy KHNP s tím, že zdržení ve výstavbě i překročení rozpočtu by mělo na zdejší poměry velmi negativní dopad.

Jinými slovy, bez velkých řečí se rozjíždí projekt, který desítky let nepůjde zastavit, a dosud není jasné, kdo ho bude financovat. Zřejmě to bude státní pokladna, mnoho jiných možností není, ale i stát si přirozeně bude muset půjčit. Jak na to půjde, zatím nebylo zveřejněno.

Málokdo by dnes protestoval proti plánům, které mají zajistit dostupnost elektrické energie v příštích desetiletích, zásadní odpor neexistuje ani proti atomu. Přesto se člověk nedokáže zbavit divného pocitu, že tady něco nehraje. Státní rozpočet na každý rok se připravuje řadu měsíců, týdny se o něm diskutuje ve Sněmovně a schodky v řádu stovek miliard se považují za selhání té které vlády.

V případě reaktorů se najednou bavíme o závazcích ještě vyššího řádu a nikdo nevysvětlil, proč se vláda právě k této cestě rozhodla. Náš postup nemá alternativu, mohli by ministři použít oblíbený obrat někdejší kancléřky Angely Merkelové.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít