Zahradilovo rozhodnutí mnoho nepřekvapilo, v Bruselu ODS již zastupoval dlouho, silně polarizuje svou vlastní stranu a pravděpodobně by už nezvládl být ani lídrem kandidátky.

Přehrát

00:00 / 00:00

David Klimeš: Jak anoisté přicházejí o iluze

To Charanzové rozhodnutí je zajímavější – pokud by chtěla, od Babiše by jistě volitelné místo na kandidátce dostala, protože se postupně v europarlamentu vypracovala na jednu z nejvlivnějších poslankyň.

Ale nechce, raději dá přednost svým zásadám a opustí čím dál více národoveckou stranu, kterou jezdí Babiš propagovat na konzervativní srazy maďarského premiéra Viktora Orbána.

Orbánovo dvojče

Příběh je to hezký, ale nelze mu věřit ani na malou chvilku. Babiš se vskutku nestal populistickým národovcem až v květnu, kdy si v Budapešti notoval nejen s Orbánem, ale mimochodem i s českým exprezidentem Václavem Klausem, kterého ještě nedávno měl za symbol korupce.

Orbán je Babišův letitý souputník. Předseda ANO jezdil na jeho pochybné demografické summity do Budapešti, aby tam rozumovali, jak rozrodit ženy.

V září 2021 před volbami nejprve Babiš jel za Orbánem do Maďarska obdivovat jeho dráty na hranicích, následně Orbán přijel do Česka a byl závěrečným hostem kampaně. To opravdu není politická avantýra z posledních dnů, ale dlouhé národovecké přátelství obou politiků.

Že Babiš se do unijní liberální frakce dostal jen shodou náhod při zakládání strany, to dosvědčil a dosvědčuje i mnoha svými dalšími oblíbenci.

Za všechny je možné zmínit například bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, od kterého kromě mnoha názorů okopíroval i všudypřítomnou červenou čepici a odklonil se od něj až při hrůzném předávání moci po prohraných volbách a útoku na Kapitol.

Ne, opouštět v roce 2023 Babiše s tím, že se teď stal kovaným národovcem, to není důvěryhodné, protože to má zpoždění asi tak deseti let.

Pozdní prozření

Je otázka, zda vůbec někdy bylo možné Babišovi uvěřit, že je prounijní liberální demokrat. Možná na úplném začátku v letech 2013, 2014 a to ještě jen pokud dotyčný vytěsnil úplně všechny informace o podezřelém Babišově podnikání.

Ale již brzo bylo jasné, že Babiš nadšením pro unii a pluralitní politiku příliš nežhne a svobodomyslnější menšina v hnutí tak přišla rychle o iluze. Tehdy Babiš přišel o jména jako Pavel Telička, Robert Pelikán, Martin Stropnický a další.

Kdo však zůstal i potom, co v roce 2017 Babiš vážně uvažoval o koalici s SPD a definitivně se zhlédl v Orbánovi, opravdu teď nemůže hrát překvapeného, kam že to ANO nyní dospělo.

Není to důvěryhodné ani na domácí scéně, kde se to naposledy pokusilo sehrát ostravské duo Macura–Vondrák. A není to důvěryhodné ani na unijní scéně, kde to nyní inscenují europoslankyně za ANO.

Autor je politický komentátor

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít