Naštěstí se začalo dařit hromadné očkovací kampani, na delší dobu pak nejúspěšnější v Evropě. Pokud se britská brexitářská vláda (ochuzená o klíčovou podporu Ameriky po prohře a velmi neklidném odchodu Donalda Trumpa z Bílého domu) ještě vůbec na kontinent ohlížela.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Jůn: Britský rok boje s covidem končí, jak začal

Počty hospitalizovaných ovšem dál závratně rostly a státní zdravotnictví, známé každému Britovi pod zkratkou NHS, přestávalo fungovat. Nastoupily však dobrovolné sbírky, které může Britům Evropa závidět.

Hrdinou konce zimy se tak stal stoletý válečný veterán, nyní známý coby kapitán sir Tom Moore – po zaslouženém pasování na rytíře královnou. Tento stařeček, jehož oblíbené rčení bylo „Zítřek bude dobrým dnem“ a který chodil s pomocí rámu na kolečkách a invalidního křesla celé týdny po cestě zahrady dceřina domu, na pomoc zdravotnictví nasbíral za pozornosti a podpory celé země neuvěřitelných 33 milionů liber.

Johnsonova rezignaci?

Ve Skotsku se mezitím rozpoutal boj uvnitř strany skotských nacionalistů. Zemská premiérka Nicola Sturgeonová obvinila svého předchůdce Alexe Salmonda z konspirací proti její vládě – to nakonec vedlo k soudu. Ano, byl to ten bývalý skotský premiér, který měl svůj vlastní pořad na vlnách ruské vládní propagandistické televizní stanice RT, vysílající do Británie, což lépe nekomentovat.

Březen byl ve znamení hned tří skandálů: Začalo se proslýchat, jak premiér Johnson ilegálně financoval redekoraci premiérského bytu nedeklarovanými sumami značně převyšujícími legální nárok – to stále doznívá a je vyšetřováno parlamentem.

O druhý skandál se postarala americká žena prince Harryho Meghan v interview se známou novinářkou Oprah Winfreyovou. Prý byla rasově diskriminována několika členy královské rodiny, což pak po měsíce krmilo bulvární média. Třetím skandálem bylo vyšetřování expremiéra Davida Camerona z údajného tlaku na ministra financí o zajištění mnohamilionové půjčky „na boj s covidem“ pro zdravotnickou firmu Greensill, jejímž byl placeným poradcem.

Desátého dubna postihla královnu a její rodinu smrt milovaného manžela Filipa, vévody z Edinburghu, oblíbeného většinou Britů. Princ byl už delší dobu nemocný a zemřel dva měsíce před stými narozeninami. Královský pár byl spolu od roku 1952 a královna jeho odchod údajně velmi těžce nese dodnes.

Ilegální imigranti

S jarem začaly přes kanál La Manche proudit gumové čluny pašeráků s ilegálními imigranty – a ve třikrát vyšších počtech než o rok dříve, tedy nyní 28 tisíc osob. Brity stojí péče o ně přes 400 milionů liber ročně a ministryně vnitra Priti Patelová navrhla mezi jiným, že by měli být drženi v záchytných táborech v Albánii, dokud nebudou schváleny, či zamítnuty jejich žádosti o azyl. Tiraně o tom ovšem nic neřekla.

V létě musel rezignovat neoblíbený ministr zdravotnictví Matt Hancock, poté co nedodržel covidová omezení a byl zachycen kamerami ve vášnivém objetí se svou poradkyní.   

Prázdniny přinesly pozoruhodné prohlášení premiéra Johnsona, že od 19. července ruší téměř všechna covidová omezení, protože „je na to nejvhodnější čas“. Pokus o „stádní imunitu“? Zároveň se začalo projevovat pobrexitové omezení zásobování obchodů kvůli nedostatku řidičů nákladních aut, dosud se rekrutujících ze zemí Evropské unie, a prázdné police Brity překvapily.

Září začalo nešťastným ukončením americké vojenské podpory demokraticky zvolené vládě v Afghánistánu a návratem Tálibánu. Britská evakuace kvůli vládní nepřipravenosti a dovolené ministra zahraničí Dominica Raaba byla opožděna.

Nový, říjnový rozpočet ministra financí Rishiho Sunaka přinesl tolik plánů zatěžujících veřejné finance a zároveň zdaňujících podniky, že experti přirovnali konzervativce k labouristické vládě Gordona Browna.

Listopadový světový summit COP26 ve skotském Glasgowě vhodně připomněl nutnost omezit honbu za výkonem hospodářství za každou cenu a nutnost využití větrné, sluneční a nukleární energie a v Británii také slibné přílivové energie. Summit nedosáhl požadované globální částky zastavující oteplování, ale na pozadí covidu, na boj se kterým Británie už vydala přes 400 miliard liber, nebylo ani divu. Johnson mezitím zrušil východní větev vysokorychlostní trati, plánovanou pro „vyrovnání“ severu s jihem, a vysloužil si hněv tamních vlastních poslanců.

Lobování firem

V listopadu a prosinci pak média plnilo skandální a nedeklarované lobbování některých firem poslanci, často za neuvěřitelné částky. Bývalý hlavní prokurátor sir Geoffrey Fox si tak k platu poslance přivydělal milion liber ročně reprezentováním Panenských ostrovů během zasedání parlamentu a prý i odtamtud hlasoval do sněmovny.

Povedený ptáček, stejně jako zkorumpovaný poslanec Owen Paterson, který musel nakonec rezignovat. Nedivme se, že doplňovací volby po premiérových a poslaneckých skandálech vyhráli v „bezpečném konzervativním obvodu“ senzačně liberálové a obviněn byl za to Johnson.

V konzervativní straně se mezitím množí výzvy k jeho rezignaci a volbě rozhodnějšího a méně zkorumpovaného nástupce – místo popírače rautů v premiérském sídle, nedeklarování financí na jeho redekoraci a navíc, nerozhodného vůdce ohledně boje s covidem. Jaký kontrast s počátkem roku, kdy Johnson byl ještě „na koni“.

Premiér nakonec rozhodl, že další proticovidová opatření před Vánoci nebudou, a tak se stovkou tisíc nově nakažených denně – a 90 procenty mladých neočkovaných, nakažených na předvánočních rautech, plnících nemocnice – se Británie opět stala covidovým „rekordmanem“. A tak končí nezáviděníhodný rok 2021.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Jůn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít