Buď Zeman dokáže aktivizovat z nejrůznějšího druhu nespokojené spoluobčany této země a bude z toho polovina hlasů a jeden k tomu.

Nebo Drahoš uspěje u mnoha dosud váhajících voličských skupin se svým poselstvím, že je třeba na Pražském hradě změna a trochu konstruktivnější, slušnější a předvídatelnější styl a bude to ošklivý výprask pro stávajícího prezidenta.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

I kdyby se to Drahošovi povedlo, tak tím ale rozhodně nic nekončí. Miloš Zeman nebojuje jen o svých dalších pět let u moci. Cíleně se stal mluvčím všech frustrovaných a z nejrůznějších důvodů neúspěšných v této republice.

Jeho voliči přitom často ví, že jim Zeman jako součást establishmentu nemůže pomoci, ale nabízí jim alespoň dostatek náhradních nepřátel – od imigrantů po neziskovky, aby si na někom mohli vybít zlost. 

Ne všem v tuto chvíli dochází, jak moc Zeman proměnil od roku 2013 svůj elektorát. V druhém kole v roce 2013 ho ještě volilo jen 41 procent lidí nad 60 let, nyní je to v prvním kole už 56 procent. Před pěti lety ještě nalákal 28 procent vysokoškoláků, nyní je to jen 19 procent. A podobné je to s příjmem a dalšími charakteristikami. 

Zeman se prostě cíleně rozhodl stát mluvčím všech, kteří mají pocit, že se nepodílí na prosperitě této republiky tak, jak by si zasloužili. 

Sudetská hranice prosperity a chudoby 

Když poměřujeme dělící čáru mezi úspěšnými obvody Zemana a naopak úspěšnými obvody Drahoše a dalších antizemanovských kandidátů, dostaneme mapu, která nám něco připomíná. Předválečnou jazykovou mapu Sudet. Dnes už hranice neznačí česko-německé napětí, ale kraje s nízkou kupní silou, vysokou nezaměstnaností, vícečetnými exekucemi a nedostatkem občanské vybavenosti vesnic i měst. 

Zde Zeman boduje, buduje si zde základnu překrývající se s hlasy pro SPD, KSČM a ANO. A proto říká ty věci, které říká, jakkoliv jsou to z Prahy, Brna a dalších velkých měst nepochopitelné věci a často ostudné.

Tím, že Zeman prohraje tyto volby, se ovšem problémy „Sudet chudoby“, o které se prezident opírá a kterým ovšem nedokáže vůbec nic reálného nabídnout, nevyřeší ani o kousek. 

I po případné porážce Zemana je potřeba začít velmi rychle tuto frustraci pohraničí demontovat. Není možné, aby přes 800 tisíc lidí bylo v průšvihu se 4,5 milionu exekucí a zároveň se o toto téma ve sněmovních volbách zajímal tak maximálně Tomio Okamura. Pak se není co divit, že mapa nejčetnějších exekucí i mapa nejvýraznější podpory Zemana se kryjí a kreslí tu známou historickou linii. 

Je tedy možné, že 27. ledna skončí dosti neslavně éra jedno z tvůrců polistopadové demokracie, který se ke stáru stal mluvčím společenské negace. Ale odejde jen Zeman, ne ti, za které mluvil. Těm je potřeba hodně rychle nabídnout podíl na prosperitě republiky, nebo si rychle najdou nějakého jiného Zemana. 

Autor je hlavní analytik týdeníku Ekonom 

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít