O co horší je temná část zprávy, o to jasněji zazáří optimistický dovětek. V prvním čtvrtletí letošního roku už mzdy inflaci naprosto jistě překonají, navíc nepůjde o zanedbatelné promile. Údaje o vybraných daních signalizují mzdový růst o pět procent, inflace nepřesáhne tři procenta, proto reálné hrubé mzdy porostou, jako od roku 2019 nerostly.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Nebezpečný optimismus. Reálné mzdy se opět snížily

Optimističtí ekonomové přidávají další superlativy. Jakkoli byl reálný pokles platů nepříjemný, zabránil mzdově-inflační spirále. Proto dnes může Česká národní banka snižovat úrokové sazby a vyzvat tím národní ekonomiku přinejmenším k mírnému růstu. To očekává Martin Kron, ekonom Raiffeisen Banky.

Člověk si po několika těžkých letech nechá rád ordinovat naději, přesto nelze popřít, že dosud – míněno čtvrté čtvrtletí minulého roku – lepší zítřek ještě nenastal. Ještě vážnější je další námitka. Pokud člověk žije v temných časech, může se utěšovat, že bude líp, a útěchu zdůrazňovat o to víc, o kolik se prodlužují temné časy. Jak ovšem upozornil sloupkař Frankfurter Allgemeine Zeitungu Patrick Bernau, takový „optimismus může být problém“.

Krize státu

Kdo dnes slibuje lepší zítřek, jednoduše přehlíží, že nás do současných problémů dostaly vlastní slabosti a nedostatky. Pokud se s nimi nevypořádáme, lepší časy nepřijdou. Jde tedy o to, najít překážky, které potenciálně brání budoucímu rozvoji.

Nepochopitelná je například okolnost, že se během čtyřleté krize nezvýšila nezaměstnanost. Počet zaměstnaných sice v covidovém roce 2020 poklesl o 100 tisíc, polovina z nich se však mezitím do práce vrátila a mnozí další si založili živnost.

V krizi obvykle odcházejí zaměstnanci z těch méně efektivních odvětví a mohou být k dispozici pro sektory, ve kterých se rozběhne budoucí konjunktura. Tady se však nic podobného nestalo.

Možná se vyplatí sledovat dál úvahy Patricka Bernaua, který v případě Německa vidí chybu ve špatném fungování veřejných služeb. Státní úřady, školy, nemocnice, ani veřejná doprava nezvládají své úkoly. Tím trpí celá ekonomika, společnost však nemá, nebo nechce dát peníze, aby se úroveň zlepšila.

Českou chybu je možné hledat ve stejném teritoriu. V krizových časech ubylo zaměstnanců produkčních odvětví, především v průmyslu. Okamžitě se však uchytili ve veřejných službách, nejvíc ve zdravotnictví, potom ve školství. Přitom ani v Česku nejde sektor veřejných služeb označit za mimořádně efektivní. Dalšími podezřelými jsou energetici a zemědělci, kteří žádají stále víc dotací.

Současná hospodářská krize je ve skutečnosti krizí státu, to je vidět i na poklesu reálných mezd. Průmysl a některá další odvětví musí držet platy dole, protože ještě nepřekonaly výpadek produkce, zaměstnanci státu nemohou s přilepšením počítat z toho důvodu, že ve státním rozpočtu už nejsou peníze. 

Stejně jako v případě redaktora Bernaua jde jen o nezávaznou úvahu. Přesto není pochyb, že se potřebujeme dozvědět, proč byla poslední krize tak dlouhá a proč ani největší optimisté neslibují víc než mírné zlepšení.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít