Česko tak dlouho řešilo nepřijatelné ovládání médií expremiérem Andrejem Babišem (ANO), případně další mediální akvizice podnikatelů s větším či menším střetem zájmů, až se tak trochu zapomnělo koukat kolem sebe. Polské parlamentní volby nám připomněly, že útisk svobodných médií v okolních státech postoupil notně kupředu.

Přehrát

00:00 / 00:00

David Klimeš: Zvládneme uhájit svobodu médií ve střední Evropě?

V Polsku se ze všech sil pokoušelo vládní Právo a spravedlnost obhájit exekutivní moc a to i manipulací médií. Což vyústilo v závěrečnou předvolební debatu, která se ze všeho nejvíce podobala frašce.

Polská televize (TVP) by měla být televizí veřejné služby, ale ve skutečnosti je státní hlásnou troubou s neskrývanou podporou aktuální vládní moci. Od moderátora duelu zaznívaly sáhodlouhé otázky, které zjevně stranily vládě, ale na reakci měli reprezentanti obou hlavních sil jen minutu. Dalším důkazem podřízení televize vládní moci může být extrémní nevyrovnanost v zastoupení jednotlivých stran.

A můžeme pokračovat dále. Státem ovládaný energetický gigant Orlen, který v Česku vlastní například síť pump Benzina, z nepochopitelných důvodů vstoupil před pár lety do mediálního byznysu a skoupil významné regionální listy.

Před volbami najednou bylo zřejmější, proč se tak stalo. Dvěma opozičním uskupením společnost odmítla přijmout předvolební inzeráty, protože jsou prý levicové. Nikoliv extremistické či něco podobného. Stačilo, že jsou levicové, a aby to bylo ještě bizarnější, u některých opozičních stran to ani nebyla pravda.

Porážku stávající polské vlády je jistě možné analyzovat z mnoha stran, ale z pohledu útlaku médií je změna nepochybně potřebná a stala se na poslední chvíli.

Středoevropské hrozby

Otázka zní, kolik se toho změní k lepšímu. Polsko má dlouhou tradici podřizování médií veřejné služby vládním zájmům. Hrozí tak, že jen přikyvovače končící garnitury nahradí přikyvovači garnitury nové. Jistě to nebude již tak dryáčnické jako dosud, ale Polsko má před sebou nepochybně ještě dlouhou cestu ke stabilní, nezávislé a svobodné mediální krajině.

Pokud se podíváme na další postkomunistické sousedy Česka, nic pěkného nevidíme. Spíše naopak. Maďarsko prakticky zlikvidovalo svobodu médií. Podle Reportérů bez hranic 80 procent tamních médií politicky či ekonomicky ovládá stávající politická garnitura.

Velkou otázkou je nyní Slovensko. Tam po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové celá země pochopila, jak důležitá je svoboda médií a jejich ochrana. Ale jsme o pět let dále a k moci se opět dostává silně národovecká sestava. A od předchozí garnitury navíc dostává nečekaný dárek v podobě navázání financování médií veřejné služby na státní rozpočet, takže tato média půjde velmi snadno ovládnout.

Co nejdéle v čele

Česká média mají jistě mnoho problémů a chyb, ale ve středoevropském srovnání je to nyní skutečně ostrůvek pozitivní deviace. Dle žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic, který byl vyhlášen ještě před letošní volební sezónou, bylo Polsko na 57. příčce, Slovensko na 17. příčce a Maďarsko na 72. příčce. Česko je na 14. příčce, nejvýše ze všech postkomunistických zemí střední Evropy.

Bylo by velkou iluzí si myslet, že když to u nás nyní není tak špatné jako u sousedů, tak máme vlastně vše hotovo. Naopak. Místo poměřování sousedy se od nich musíme odpoutat a snažit se o standardy, které jsou běžné dále na západ či na sever od nás.

Jen tak zajistíme, že až se i u nás zase nějaký autoritář bude snažit o ovládnutí médií, tak ta to vydrží a nepodvolí se jako skoro všechna v Maďarsku a mnohá v Polsku.

Autor je publicista a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít