Britské menšiny se konzervativců nebojí. A také naopak
Zatím nikdo neví, kdo bude příštím předsedou britské konzervativní strany, a tedy i vlády. Jisté ale je, že to nebude bílý muž, jak by se ještě nedávno dalo u tak tradicionalisticky založené strany čekat. Poté, co z vedení Konzervativní strany odstoupil Boris Johnson, začala potyčka o jeho místo. Tak se zformovala skupina osmi potenciálních příštích premiérů. Ve výběru byly čtyři ženy, z toho dvě bílé pleti, další dvě původem z Indie a Afriky.
Mezi mužskými uchazeči měli bílou pleť jen dva z nich, přičemž jeden pochází z francouzské, a rakousko-židovské rodiny a je vyznáním katolík – tedy rozhodně ne typický britský konzervativec staršího střihu.
Další kandidát pocházel z Iráku, jeho kolega je rodilý Brit z rodiny indického původu.
V současné chvíli už bylo šest z nich během opakovaného hlasování vyřazeno, ale mohou se těšit na prestižní funkce v příštím kabinetu.
Zbyli dva – Rishi Sunak, britský rodák z indické rodiny, a Liz Trussová, jejíž rodina snad úplnou náhodou nepatří k žádné etnické menšině. Jeden z nich nakonec vyhraje.
Logická anomálie
Jak se stalo, že se do čela Konzervativní strany (a tedy i vlády) dostane buď politik z etické menšiny, nebo představitelka ženské menšiny v politice? Odpověď není zcela jednoduchá.
Povede Británii znovu „Železná lady“?
Číst článek
Jeden důvod spočívá v tom, že Británie, a zejména Anglie, je už zcela multikulturní společností, v míře a podobě, které mnozí Středoevropané ne vždy dokážou porozumět.
Ne že by v Británii neexistoval rasismus, nebo naopak ostrovy neúspěšné integrace, ale rasa a etnicita přestaly hrát v politice i jiných oblastech veřejného života takovou roli, jako dříve.
Logicky se to odrazí i na podílu kandidátů jiného než „britského“ původu. Pak je tu ale ještě jiná stránka – mluvíme o Konzervativní straně, tedy organizaci, jejíž členstvo je mnohem bělejší, bohatší a starší než je britský průměr.
Bylo by – alespoň zdánlivě – logičtější čekat něco takového od nějaké levicové strany, která rovnost všeho druhu může vydávat za základ svého programu.
Tím spíše, že dvě třetiny příslušníků etnických menšin hlasují pro labouristy. Žádný Ind nebo Afričan ovšem nebyl ani na dohled blízko tomu, aby labouristickou stranu vedl.
Cameronův odkaz
O to výrazněji pak zapůsobí vysoký podíl žen a nebílých kandidátů u konzervativců. Není to ovšem náhoda.
O post britského premiéra se utká Sunak s Trussovou, Penny Mordauntová z boje vypadla
Číst článek
Bývalý premiér David Cameron zhruba před patnácti lety zavedl vědomou politiku obsazování bezpečných volebních obvodů, tedy těch, kde konzervativní kandidát zvítězí bez ohledu na konkrétní osobu, aktivisty původem z bývalých kolonií, případně ženami.
Výsledkem je, že strana s převážně starším, bílým, zabezpečeným a mužským členstvem (a voličstvem) má etnicky a genderově velmi rozmanité vedení.
Je tu ale ještě jeden faktor. V britské politice, ale i byznysu jdou v poslední době nahoru představitelé etnických menšin, ale často především určitého typu.
Buď jde o příslušníky v původních domovinách privilegovaných skupin, což je případ kandidátky Kemi Badenochové a Nadhima Zahawiho, nebo příslušníky menšin v původních zemích, jako je právě irácký Kurd Zahawi.
Případně se jedná o představitele určitých specifických kategorií, jako jsou potomci indických obchodníků usazených v Africe.
Ti získali schopnost se o sebe dobře postarat, a po přesídlení dokázali naplnit svůj „britský sen“ – to je třeba případ rodiny Rishi Sunaka, pravděpodobného příštího britského premiéra.
Všichni tito lidé současně patří paradoxně na pravici Konzervativní strany, a také se častěji než ostatní konzervativci vyslovovali ve prospěch brexitu. Vlastně jsou méně Evropané, ale o to více Britové.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Mzdy v eurech nás přiblíží k jednotné měně dřív, než by vláda chtěla
Julie Hrstková
Raísí odešel, Chameneí zůstává. Kdo přijde?
Jan Fingerland
Cesta k usmíření ve slovenské společnosti bude hodně křivolaká
Petr Šabata
Staré novinky o vládě Hamásu
Jan Fingerland