Kluci, holky, domácí násilí a touha hrát hokej. Děti Nagana ukazují dospívání v devadesátkách
Do kin vstoupil český snímek Děti Nagana. Není o slavném týmu, který v roce 1998 vyhrál „turnaj století“. Je o partě kluků a holek, kteří chtějí za každou cenu hrát hokej, a několika dospělých kolem nich.
Pro režiséra Daniela Pánka jsou Děti Nagana osobním filmem. Ve scénáři se odráží jeho dětství: život v rodině s matkou a otčímem, dění ve školní třídě, sledování hokejového turnaje v Naganu, hraní hokeje na všech možných pláccích i první láska.
„Škoda, že se takových filmů točí málo. Když můj film zažehne jiskřičku, a filmy pro děti u nás zase začnou vznikat, budu rád,“ vyznává se mladý tvůrce
„Taky je tam situace mé mamky a vztah s mým otčímem. Máma byla jako ve svěráku, já jsem byl jedna strana a otčím druhá,“ přiznává pro stanici Vltava.
Vedle dětské touhy po hokejových úspěších je totiž dalším tématem filmu násilí v rodinách.
„Já jsem to zažil a mám spoustu známých a kamarádů, kteří si tím prošli. Chtěl jsem na to ukázat. V našem filmu je fyzické násilí, ale myslím, že drtivá většina lidí, co znám, prožívala spíš násilí psychické. To mi kolikrát přijde v dopadech na děti a na lidi ještě brutálnější,“ tvrdí Pánek.
V Naganu jsem spoléhal na kluky, že vždycky dají o jeden gól víc, než já dostanu, ohlíží se Dominik Hašek
Číst článek
Záležet si dal i na dobových reáliích „devadesátek“.
„Měli jsme štěstí na zkušeného filmového architekta Jiřího Sternwalda i na zachovalost vesniček kolem Kutné Hory – a to včetně interiérů domů. A samozřejmě jsme si vypomáhali dobovými artefakty. Ve filmu se objevují třeba tamagochi, hokejové kartičky nebo Bravíčko. Chtěli jsme využít benefitů, které ta doba nesla,“ přibližuje autor snímku.
„Když jsem psal scénář, měl jsem seznam předmětů, které k mému dětství patřily, a jenom jsem je odškrtával ve scénáři. Samozřejmě jsme je dávkovali tak, aby jejich použití nebylo přehnané,“ dodává.
Nagano jen v pozadí
Olympijské hry, na kterých zazářili čeští hokejisté, se odehrávají na pozadí snímku. Přesto Pánek říká, že kdyby „naši“ tehdy nezískali zlaté medaile, byl by nový film jiný.
„Šlo by o komorní, možná až sociální drama o dospívání kluka v rozvrácené rodině. A byl to určitě náročnější film než Děti Nagana,“ přiznává.
Trenéra Hlinku jsme všichni respektovali, odvděčil se nám lidským přístupem, přiznává Procházka
Číst článek
Ve snímku se objeví i téma neúměrného tlaku na sportovce. „Postava, kterou hraje Otakar Brousek, je inspirovaná příběhem švédského hokejového brankáře Tommyho Sala. Ten na olympiádě v Salt Lake City pustil smolný gól a to ho na zbytek života psychicky zničilo,“ vysvětluje Pánek.
Děti Nagana navazují na tradice československého a českého dětského filmu a zařazuje se po bok tvůrců jako Drahomíra Králová, Karel Smyczek, Vlasta Janečková, Věra Plívová-Šimková, Josef Pinkava či Věra Jordánová.
„Škoda že se takových filmů točí málo. Když můj film zažehne jiskřičku, a filmy pro děti u nás zase začnou vznikat, budu rád,“ dodává Pánek.
