Havel bral s oblibou stopaře, a to i do limuzíny. Ptal se, jak žijí a studují, vzpomíná prezidentova ochranka
A to chcete, abychom měli za zadkem pořád policajty? Tohle odpověděla Olga Havlová Michaelu Kocábovi, když jí na podzim 1989 oznámil, že Občanské fórum nominuje Václava Havla na československého prezidenta. Nakonec si i prezidentova ochranka zvykla, že Václav Havel je volnomyšlenkář, který si rád dělá věci po svém. Ukazují to nepoužité materiály z dokumentu Tady Havel, slyšíte mě?, které Radiožurnál představuje v novém seriálu.
Dokonce i do auta, ve kterém byla místa jen pro Václava Havla, šoféra a jednoho člena ochranky, se Petr Jančářek se svou kamerou dostal. Prázdné sedadlo zůstávalo v autě málokdy.
Havel bral s oblibou stopaře, ptal se, jak žijí a studují, vzpomíná na prezidenta ochranka
„Sedíme tam tři, šofér, pistolník, co mě hlídá, a já. Dozadu se dva vedle pistolníka vejdou, trošku se tam mačkají, pistolník žbrblá. Některý je ochotný, některý méně ochotný,“ říká v dokumentu Václav Havel.
„Když jsme jezdili na Hrádeček, když měl konec pracovního týdne, tak s oblibou bral stopaře, kteří stávali na výpadovce na Poděbradskou, ještě nebyla dálnice. Tam jsme vždycky přibrzdili, byla to kolona minimálně tří aut. Většinou to byli mladí lidé, kteří jeli třeba ze studií domů. Ti vůbec nevěděli, kdo jim zastavil,“ připomíná Michal Ninger, člen Havlovy ochranky, který z ní jako jediný zůstal od roku 1989 až do prezidentova skonu v roce 2011.
„Když studentů bylo víc, tak se rozmístili do dalšího auta, jednoho z doprovodných vozidel. Pan prezident se tím bavil, ptal se, jak žijí, studují, takže to bylo příjemné vlastně i pro nás, co jsme doprovázeli.“
Dokumentaristé: ‚Zakontemplujeme?‘ zeptal se Havla dalajláma. ‚A můžu si u toho kouřit?‘ reagoval Havel
Číst článek
Nechtěl sedět vzadu
Mluvčí prezidenta Václava Havla Ladislav Špaček připomíná, že Havel nechtěl sedět vzadu v autě na pravém sedadle. „To je protokolární jednička, ale i z hlediska bezpečnostního, aby bodyguardi byli vpředu. Ale sedával vpředu s údajným zdůvodněním, že se mu vzadu dělá špatně.“
To, že Václav Havel sedával v autě vpředu, přinášelo i jiné paradoxní situace. „Přijeli jsme třeba na návštěvu do nějakého městečka, zastavili před radnicí, pan starosta se hrnul k zadním dveřím, ale tam stál bodyguard, zatímco pan prezident vpředu se škrábal z auta.“
Rád dělal věci po svém
Ochranka tak Václava Havla brala jako člověka volnomyšlenkářského, který si rád dělá věci po svém. Vůbec první Havlovu ochranku zorganizoval v době sametové revoluce John Bok, politický aktivista a signatář Charty 77.
„Najednou vidím, že Vašek jde sám domů, tak jsem se připojil, protože Vašek uměl všechno možné, ale neuměl se rvát. Bylo nebezpečí, že nějaký soudruh, zmatený komunista, by ho mohl napadnout, tak jsem ho začal doprovázet, postupně kolem něj budovat ochranku,“ vzpomíná.
Další díl seriálu Radiožurnálu se zaměří na Hrádeček, na místo, které v době normalizace žilo bohatým společenským životem. Přestože z něj tajná policie nespustila oči.
