Jakou roli vezmu, je na mně. Když se rozhodnu špatně, můžu nadávat jen sobě, říká Judit Pecháček
Na karlovarském festivalu se herečka Judit Pecháček, známá pod svým dívčím jménem jako Judit Bárdos, objeví ve dvou snímcích – v krátkometrážním filmu Ostrov svobody, kde ztvárňuje jednu z hlavních rolí, a poté ve vedlejší roli ve filmu Přišla v noci, který má na festivalu premiéru.
Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech se promítá snímek Ostrov svobody. Na rozdíl od některých delších filmů to má přijatelnou stopáž asi 26 minut. Tam hrajete s Jiřím Mádlem. Jenom vy dva?
I jiní herci se tam objeví jako maličké postavy, potom jsou tam komparzisté, ale my jsme ta ústřední dvojice.
Náš příběh se odehrává na palubě letadla. Odehraje se tam něco, co dvojici přinutí k životnímu rozhodnutí, prozrazuje Judit Pecháček o filmu Ostrov svobody
To se odehrává pořád v letadle?
Vlastně ano. Trošku i před letadlem, ale tam nejsem. Náš příběh se odehrává na palubě letadla.
Hrajete tam Evu...
Ano. Jde o to, že ta dvojice se kdysi znala a byla tam náklonnost jednoho k druhému. Odehraje se tam něco, co je přinutí k životnímu rozhodnutí...
Jiří Mádl už je nejen herec, ale i režisér. Projevovalo se to nějak při natáčení?
Říká, že to velmi rozděluje, snaží se to rozdělovat. Skutečně byl jako herec a spíš se ptal režiséra Petra Januschky, jak to má hrát. Ale myslím, že Petr Januschka byl občas velmi rád, když jsme taky přišli s nějakým nápadem.
Kdo je to Petr Januschka?
Je, myslím, už absolvent zlínské filmové školy a tento film byl jeho doktorandský film. Je to velmi talentovaný scenárista a režisér.
Jak se dvě herecké hvězdy objeví v doktorandském filmu?
Já jsem ho dřív neznala. Když to píše, nevíme, na koho myslí. Mělo se to natáčet ještě před covidem, film se dlouho odkládal, měli tam hrát úplně jiní herci. Potom přišel na to, že by tam chtěl Jiřího Mádla. A Jirkův nápad byl, že postava Evy by mohla mluvit slovensky. Je tam i ten rozdíl mezi nimi – čeština a slovenština.
Jaká jste filmová divačka?
Myslím, že velmi vděčná. I když je film celkově špatný, dokážu tam najít něco, co mě dokáže inspirovat. Pokud tam je jeden herec nebo herečka, která mi přijde zajímavá, tak to dokoukám. Ale pokud mě celý film štve úplně od začátku a dvacet minut mě nic nezaujme, tak to vypnu, nebo odejdu z kina. Ale většinou tomu dám šanci a dokoukám to.
Umíte říct ne, když přichází nabídka, která vás z nějakých důvodů nezaujme?
Ano.
Po pěti špatných filmech si začnete pokládat existenciální otázky, říká o své profesi kritička
Číst článek
Podle čeho si vybíráte scénář? Mnoho herců říká v poslední době, že důležitý je i tým lidí, který film tvoří. Aby byli přátelští a mělo to nějaký smysl.
Úplně jim rozumím, čím jsem starší, tím je to pro mě důležitější. Ale zas tolik nabídek nemám, takže až tak si nevybírám. Ale když si můžu vybrat, je to často intuice. Scénář mě musí zaujmout, lidé, kteří tam budou, nebo postava. Nebo pokud je to něco úplně nového, že se něco naučím. Aspektů je hodně.
Tyto procesy zvládáte sama, nebo už na to máte lidi?
Mám agentku Petru Vaněk Svarinskou. Když si nevím rady, zavolám jí. Ona mi vždy poradí a na konci mi řekne: Ale udělej to tak, jak to cítíš. Někdy jsou racionální důvody, proč to vzít, ale když to necítím, tak to nevezmu. Nebo jsou důvody, proč to právě nevzít, třeba časové, ale mám pocit, že to chci vzít, tak to vezmu.
Trošku mi radí, ale nakonec je to rozhodnutí vždy moje a to mám ráda. Proto bych nemohla být v divadle. Když jste v souboru, tak vám role dají, nemůžete proti tomu nic dělat, akorát nadávat, pokud se vám to nelíbí. Když se špatně rozhodnu sama, můžu nadávat na sebe, nemám viníky.
Ale nemůžete během natáčení odejít...
To se už nedá. Když jsem projekt vzala, tak už nefňukám. I když se mi to náhodou nelíbí.
Poslechněte si celý rozhovor s herečkou Judit Pecháček, audio najdete nahoře v článku.
