Režisér by neměl točit film pro porotu nebo granty, říká porotce festivalu ve Varech Omerzu
Filmový režisér Olmo Omerzu letos svůj film na karlovarském festivalu neměl, zato se však chopil role porotce hlavní soutěže po boku herečky Patricie Clarksonové. Jaký pro něj byl soutěžní týden v mezinárodní porotě s jedenácti filmy v hlavní soutěži? Co na letošní filmové nabídce nejvíce oceňoval?
Když mám na festivalu svůj film, tak v podstatě moc nestíhám vidět ostatní filmy, protože člověka zaměstnají ostatní funkce. Tentokrát to bylo ale strašně zajímavé, protože jsme denně viděli dva filmy, po každém z nich jsme debatovali a bylo zajímavé sledovat, jak se formují dojmy a názory.
Z jiných festivalů mám pocit, že dramaturgům záleží na tom, aby vybrané filmy měly kurátorský styl. Pestrost ve Varech mě hodně bavila, přiznává režisér Olmo Omerzu
Byly nějaké filmy, na kterých panovala okamžitá shoda, nebo porota spíše postupovala skrze debaty, složitě a ve vzájemné výměně názorů?
Samotné nás překvapilo, jak jsme na filmy reagovali podobně. To ale neznamená, že jsme o nich potom nedebatovali. Lidé vždycky vnímají film subjektivně. Ale první reakce poté, co jsme vyšli ze sálu, byly většinou velmi podobné.
Předpokládám, že to je pro vás pocta být v porotě hlavní soutěže. Ale přesto vy jste filmový režisér. Není vám trochu líto, že v soutěži není váš film?
Není, protože ho tento rok nemám...
A co dělá filmový režisér, když nenatáčí?
Když nenatáčím, většinou připravuju další film. To je buď ve fázi, že píšu scénář, nebo teď je fáze, kdy za dva a půl měsíce začínáme natáčet další film. Znamená to tedy, že jsem hodně zaneprázdněn, a proto jsem byl rád, že jsem mohl ráno pracovat v hotelu na počítači.
Kdybyste měl o tom, jakým způsobem se rozhoduje porota, natočit film, byla by to pekelná nuda, nebo by se tam našly i nějaké dramatické situace?
Rozhodně by to nuda nebyla. Ale myslím si, že režisér by neměl uvažovat tak, že točí pro někoho v porotě nebo že točí pro grantovou komisi. Myslím si, že to, co nás na filmech zaujme, je angažovanost tvůrců. I když je film osobní, politický nebo sociálně kritický, vždycky cítíme, jestli režisér měl co říct, jestli se ho to osobně dotýká, proč to řeší.
Se stárnutím se musí nakládat, nemůžete pořád poskakovat, myslí si herečka Kolářová
Číst článek
Zároveň je to i tak, že my na filmech pracujeme tři až pět let, takže si vlastně neumím představit, že bych pracoval na něčem, co mi nedává větší smysl nebo co nechci dlouhodobě zkoumat.
Popište nám, jak probíhají diskuse poroty?
Většinou, když je to strašně dobré, je reakce impulzivní. Vyjdete z projekce a začnete mluvit hned o tom, co vás na filmu zaujalo, nebo naopak iritovalo, v čem se s filmem neshodujete. A to byl prvotní impulz, na kterém jsme pak stavěli dialog.
Letošní hlavní soutěž byla různorodá. Jeden dokumentární snímek, hodně regionálně rozrůzněná soutěž, jeden pokus o spirituální film, dva české snímky atd. Tuto různorodost jste nějak ocenili?
Mně se to strašně líbilo. O filmech jsem dopředu nic nezjišťoval, nevěděl jsem ani, jak se film jmenuje nebo kdo je režisér. Vždycky jsem se nechal překvapit, a proto mě překvapila i různorodost programu.
Z jiných festivalů mám totiž trošičku pocit, že se dramaturgové snaží vybírat podobný druh filmů nebo jim velmi záleží na tom, aby dramaturgie měla jakoby kurátorský styl...
Aby z toho bylo poznat, co oni považují za největší hodnoty v současné kinematografii?
Ano, tímto způsobem. Možná to vychází z nějakého trendu, že i v současném umění máme občas pocit, že kurátorství je důležitější než umělci, kteří vystavují. Proto mi přišlo zajímavé, že na letošním festivalu byl film, který měl blízko ke spirituální kinematografii, pak naopak snímek, který by se dal považovat za inteligentní mainstream, dále filmy se sociální a politickou tematikou... Hodně mě to bavilo.
Poslechněte si celý rozhovor, audio najdete nahoře ve článku.
