Lidé znají Radegasta jen kvůli pivu. O slovanských bozích vědí málo, říká režisérka pohádky Největší dar
Platí za uznávanou zpěvačku lidových písní za doprovodu cimbálových muzik. Spolek pro zachování valašských tradic jí udělil titul valašská dcerka za propagaci Valašska v kultuře a umění. Daří se jí ale i na režisérském poli. Její pohádka Největší dar je právě k vidění v českých kinech. Co pro Martu Gerlíkovou znamenají tradice? A proč se rozhodla pro žánr pohádky?
Spolu s vámi režírovala nejnovější pohádku Největší dar ještě Daria Hrubá. Jaké to je, když pohádku režírují dvě ženy?
Myslím, že když si to precizně připravíte dopředu, jde to potom hladce. My jsme to měly s Dariou rozdělené. Daria perfektně vedla plac a herce. Já jsem byla u monitoru. Společně jsme jezdily na lokace. Daria jezdila ke mně na Valašsko a domlouvaly jsme se, jak budeme točit, co budeme točit, kdy a jak. A bylo to skvělé.
Dobro, zlo, láska a touha. Pohádka je pro mě pohlazení, přiznává Marta Gerlíková
Valašský král Bolek Polívka hraje ve vaší pohádce roli nejvyššího boha Svarožice. Co je to za boha? A obecněji jací jsou slovanští bohové?
Svarožic je popisován jako bůh Slunce a je to syn boha Svaroga. Slovanští bohové v předkřesťanské době ovládali velkou část střední Evropy. Byly to bohyně ročních období, Oseň, Vesna, Živa a Morena. Z mužského zastoupení je to bůh Černobog, Perun, Veles a Stribog.
Kdy přišel nápad natočit pohádku o tom, jaké by to bylo, kdyby nebyl dodržen řád vesmíru?
To vám řeknu úplně přesně. Bylo to 1. června roku 2016, kdy jsme měli premiéru mého prvního filmu Děda. A já jsem tam tehdy před celým sálem slíbila, že Valašsku věnuji ještě pohádku. A potom už se rozjela čtyřletá jízda.
Čím to je, že zrovna v Beskydech je mytologie tak svébytná, odlišná, jedinečná. Ví se o ní víc?
Silnější je to hlavně proto, že máme na Pustevnách kopii sochy Radegasta od známého sochaře Albína Poláška. Stovky tisíc lidí navštíví Pustevny, ale Radegasta mají zafixovaného spíše díky dobrému moku, ale o mytologii toho moc nevědí. Takže i proto vznikla pohádka Největší dar, aby lidé věděli, že tady ti bohové byli a že s nimi byli naši předci spjatí.
Jak to máte vy, když se z vaší terasy díváte na Radhošť? Jak vám je?
Jsem ráda, že můžu žít na Valašsku a v Beskydech a že mě Radegast ochraňuje.
Nikdy to ale nebyl bohatý kraj, lidé tam museli být skromní. Zůstává ta skromnost v lidech dál?
Já si myslím, že zůstává, ano, ano. Myslím si, že lidé na Valašsku jsou skromní, vděční a přátelští. Mají srdce na pravém místě a myslím si, že to srdce jsme dali také do té pohádky.
Změna v roli Radegasta
Roli Radegasta měl původně ztvárnit František Segrado...
Franta ale bohužel během natáčení onemocněl a po natáčení zemřel. Velmi rychle jsme se museli rozhodnout, koho do jeho role přeobsadíme. A Franta tehdy říkal: Já vám to nedovolím, já to chci hrát. Jenže my jsme potřebovali, aby Radegast chodil a podal nějaký výkon, což Franta potom uznal. Už by to nezvládl. Takže jsme mu nabídli Pavla Nového, kterého měl strašně rád, a Pavel naopak měl moc rád Frantu. A na to Franta přistoupil.
Komu patří Radegast? Vlastnictví je nejasné, o sochu po letech usiluje Pohorská jednota Radhošť
Číst článek
Vy jste v několika rozhovorech řekla, že Frantovi vděčíte za mnohé. Co vás naučil? Kdo jste díky němu?
Franta mě naučil pokoře. Projekty, které jsem měla možnost dělat, jsem dělala i díky němu, protože mě seznámil s mnoha lidmi a chodil se mnou za sponzory. Franta byl takový bohém, skvělý člověk.
Natočíte o něm dokument?
Chci. Určitě, chci. Už mám dokonce napsaný námět, ve kterém je kus Valašska i kus Frantovy cesty, jak zpíval v Národním divadle s panem Horáčkem. Vlastně jeho celoživotní cesta.
Jaké tradice jsou dodnes na Valašsku živé? Co je pro Martu Gerlíkovou největší dar? Jaké kouzlo v sobě ukrývá pohádka? A co ji naučila Jarmila Šuláková? Poslechněte si celý rozhovor ZDE, případně v audiu na začátku článku.
