Letenskému odchovanci Juliu Lavickému alias Lavimu (Jakub Štáfek) se v poslední době moc nedaří. Jeho klubu FK Slavoj Vyšehrad hrozí sestup z druhé ligy a fotbalistovi pomalu, ale jistě začínají docházet peníze na to, aby si spolu se svým manažerem, podpantoflákem Jardou (Jakub Prachař) mohli dovolit rozhazovačný životní styl, na který jsou zvyklí.

A protože Lavimu možná pánbůh nadělil talent do levé i pravé nohy, ale nahoře v mozkovně hodně šetřil, nedělá odbarvený bouřlivák vždycky zrovna moudrá rozhodnutí.

Nejdřív se mu podaří pořádně dopálit slávistického otce (David Prachař) své nastávající Lucie (Šárka Vaculíková), potom zase před svatbou bezhlavě kývne na půjčku od chlapíků (Jaroslav Plesl, David Novotný), co „půjčují Řepkovi“ – a v autě poslouchají Pavla Bobka. Mnohem nebezpečnější dvojku z nich ovšem dělají vazby na tajemného Taťku (Miroslav Hanuš), který má pod palcem celý český fotbal i jeho kompletní tabulkové výsledky.

Pomyslnou třešničkou na dortu Laviho osudových lapálií je pak náhlé zjevení osmiletého vzorňáčka Richarda (Jakub Jenčík), který tvrdí, že je jeho syn. Na přirození prý totiž mají stejné znamínko.

Že v tomhle sportovním filmu – oficiálně uváděném v Laviho stylu jako „fylm“ – nepůjde o žádnou přehlídku ostrovtipu a sofistikované společenské satiry, nasvědčuje už jeho úvodní moment, kdy se z názvu objeví v obrazu jen písmena v-y-š-e-r. Akorát bez toho háčku.

V klasickém komediálním triku „necháme si diváky myslet, že postavy hekají při sexu, ale skutečnost je jiná“, se hned nato Lavimu s Lucií společnými silami podaří dostat z jejích střev omylem spolknutý snubní prsten. Rozhodně bych se ale nehnala nazývat Vyšehrad romantickým.

Pro fanoušky stejnojmenného streamovacího seriálu to bude setkání se starým známým, jen ve všech směrech znásobeném balení. Uvidí tu ještě více známých sportovních osobností (mluvící roli dostal třeba bývalý záložník a dnes sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický nebo televizní komentátor Jaromír Bosák) i ještě drzejší humor, což je v tomto případě synonymem jak pro fekální humor a rasové a sexuální stereotypy, tak pro odkazy na reálné fotbalové kauzy.

Na narážku o úplatnosti rozhodčích se tu tak vrší zvratky, vulgarismy, polonahé holky i třeba hořící erekce. Nejvíc to připomíná parodické americké bijáky (ať už ten Velkej, Šílenej nebo Děsnej) z počátku nultých let, které se vyžívaly v bavení/šokování/znechucování svých diváků tím, že pokoušely míru únosnosti.

V prostředí tuzemské komedie, která se v posledních letech zasekla na ždímání těch samých vtipů o rozdílech mezi muži a ženami, působí tahle bajka o sebestředném dutohlavovi svým způsobem svěže. A to i v rámci oblíbeného subžánru „přestárlí kluci dělají sporty“ typu Okresního přeboru nebo nedávno uváděné online minisérie Národní házená, které v sobě vždycky nesou element krize středního věku a unavenosti životního materiálu.

Lavi v porovnání s tím hýří energií, čemuž odpovídá i rychlý spád historkovitého příběhu a jeho celková filmařská hravost. Je prostě znát, že tvůrci Vyšehradu dobře vědí o nárocích svého cílového diváka, který neodpouští hluchá místa – a tak se i ten nejobyčejnější záběr snaží vybavit vizuálním gagem.

Jakkoli přízemní a tím pádem i nenáročnou zábavu snímek mnohdy nabízí, své příznivce si bezpochyby najde. Ocení to zejména mladiství, na které česká filmová tvorba poslední roky moc nemyslí. Když vezmeme v úvahu loňský komediální horor Shoky & Morthy: Poslední velká akce, skoro by se mohlo zdát, že jediný, kdo si tu díru na trhu uvědomuje, je Jakub Štáfek.

Snímek Vyšehrad: Fylm měl v českých kinech premiéru 14. dubna 2022.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít